Zcela subjektivní zmapování proměn sexuálního chování v české kotlině v průběhu desítek let, doplněné štěpným videem na stejné téma. Prožité často na vlastní kůži a pro sexuology bezcenné.
Ne, nelekejte se, neproměním se tu v amatérského Plzáka, Uzla, Zvěřinu či Weisse. Nechme odborníkům, co jejich jest, tento blog berte jako čistou „pocitovku“.
Jako narozenec koncem padesátých let jsem začal vnímat opačné pohlaví jinak než jako otravná, uječená, ubulená a veskrze nezajímavá stvoření, lišící se od nás, kluků, jen cůpky a sukýnkami, v šedesátých letech. Na tělocviku jsme se odlišovali jen červenými trenýrkami od jejich modrých a sportovními výkony v běhu a skoku, ve vybíjené se to už ale moc nepoznalo. Naši učitelé nás evidentně na společném tělocviku do páté třídy také nijak nerozlišovali a náš stud zcela ignorovali. Například v jednotřídce, o níž jsem psal v minulém blogu, probíhaly lékařské prohlídky přímo v učebně a před zraky všech spolužáků (-žaček) od první do páté třídy. Nás, kluky, doktor zkoumal pečlivě, museli jsme si stáhnout trenýrky a lékař nás prohmatával, zda máme sestouplá varlata. Dnes zřejmě nemyslitelné, konečně, žádné zdravotní návštěvy lékařů na školách se už dávno nekonají. Jiný level nastal až na druhém stupni ZDŠ, zvláště s rašícími vnadami spolužaček. Pro mě začal v té době šílený teror, protože si na mě zasedly tři spolužačky, jejichž první erotické výboje se projevovaly tak, že mi kradly šály, věčně schovávaly boty do kanálu v šatně, bundu schruly do kuličky, převázaly mými tkaničkami z bot a zavěsily na lustr, atd. O polední přestávce se koupaly v kalhotkách v blízké Jizeře a na odpolední vyučování přicházely pod sukněmi naostro a ty kalhotky sušily na okenních klikách. Měl jsem vždycky dost bujnou fantazii a ta pracovala naplno. Učitelé to ignorovali, a naopak mé chabé bránění se těmto dívčím atakům označili za „tokání“, což němčinář neopomněl na třídní schůzce sdělit otci, který se pak doma mohl smíchy utlouct, když mi to sděloval.
Na gymnáziu se sexuální výchova smrskla na jednu hodinu v biologii, kde nám za napjatého ticha bioložka vysvětlila strukturu pohlavních orgánů tak suše, že víc vzrušení by poskytla asi i socha komunisty Švermy před školou. Pak už to byla jen povinná školní návštěva filmu z NDR Helga, kde jsem se dozvěděl, jak se dívky s chlapci chytají za ruce a cosi k sobě cítí. A taky, co je noční poluce. Klíčová informace. První polibky přišly až po seznámení s Evou Š., kterou jsem v devítce získal svými básničkami (a po čtyřiceti letech na třídním srazu zjistil, že je pořád má schované!). Dovolila mi doprovázet ji každý den pár desítek metrů do školy, ale naši známost rázně ukončila, když jsem se pokusil jí při polibku rozepnout podprsenku. První fotky odhalených žen jsem spatřil až ve skříňce v mužské šatně na brigádě v AZNP, dnes Škoda Volkswagen. Zoufalý nedostatek erotických materiálů ke studiu způsobil mnohá nedorozumění, video nebylo, natož internet s pornoservery. A Bohdalová v kombiné nebo odhalený zadeček ve filmu Ostře sledované vlaky, na který sázel výpravčí Hubička razítka, byl vrcholem filmové erotiky.
I informace starších kamarádů byly skoupé, většinou strašně kecali. A ti, co zůstali panici do pětadvaceti, nejvíc. I rady těch opravdu zkušených, třeba o ochraně před početím, se soustředily jen na rady typu: Musíš ho včas vytáhnout. Koupit si v drogerii na malém městě kondom ovšem bylo hrdinstvím za bílého dne. I proto bylo nechtěných početí poměrně dost, potratů však málo. Dívky se zplnoletnily a vdaly, konečně ty ostatní byly vdané (kromě vysokoškolaček) většinou do dvaceti let, kluci se ženili po vojně. Zatímco v Americe i západní Evropě zuřila sexuální revoluce a hnutí hippies s volnou láskou a na festivalu ve Woodstocku chodily holky i úplně nahatý, u nás se scvrkla na jednu partu v širokém dalekém okolí, která se bavila na jedné chatě v blízké vesnici. Šly o tom přesto na kilometry řeči, jaká je to Sodoma Gomora. Byl jsem se tam podívat, ta revoluce byla v tom, že kluci měli dlouhý vlasy a hráli na kytary. A u nás ve vsi svazáci pracně vystavěli svazáckou klubovnu v akci Zet, ale pak někdo z národního výboru v klubovně našel kondom a chatu svazákům okamžitě sebrali. Fakt.
Přesto musím říct, že pionýrské tábory a svazácké brigády byly tehdy jedním z mála sexuálních rájů. Točil jsem kdysi jako rozhlasový redaktor na chmelu pořad o prvním polibku, a zjistil jsem, že snad 98 % prvních pus padlo na pionýráku, jednoho zpovídaného kluka starší holka dokonce vylákala za stan pod záminkou, že mu ukáže mraveniště, ale pak mu ukázala něco docela jiného a byl ve čtrnácti podle svých slov nekompromisně znásilněn. Věděli jste, že celá léta se první pohlavní styk u Čechů odehrává v přírodě - v průměru kolem padesáti procent? A že to číslo moc neklesá? Těch mravenců, vos a much, ty namrzlé ledviny na jarních neoschlých mezích! No jo, nouze naučila Dalibora housti v lese. Na postele došlo leda při svazáckých brigádách. Na česání chmelu, sběru brambor to bylo fajn, laxní dozor nikdy nic neuhlídal. My jsme třeba jezdili na týden do staré školy v Pelíkovicích, přeměněné ve svazáckou ubytovnu. Tam byly v obří budově tři patra postelí ve všech třídách, zažili jste ideálnější prostor pro první lásky? Já ne.
Jakás takás „sexuální revoluce“ k nám dorazila až po půli sedmdesátých let a hlavně v letech osmdesátých. Hranice na Západ byly pořád zavřené a tak sex nebyl ani zdaleka jen zábavou chudých, ale všech zalígrovaných. Objevila se první videa na VHS, příšerně nekvalitní, stokrát zkopírovaná, barvy tomu vypadávaly, překlady ještě zoufalejší, většinou jedním usínajícím hlasem komentovaná, ale což. Objevily se první nudistické pláže, samozřejmě nelegální, ale „tolerované“. Vzpomínáte, jak ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne esenbáci buzerují dívky na plovárně, aby si oblékly odvážně svlečený horní díl plavek? A také vznikaly společné sauny, i když jen pro uzavřené společnosti. Vzpomínám si, jak mi má tehdejší přítelkyně s nelíčenou hrůzou vykreslila, jak jednou celou jejich rodinu pozval soused do své soukromé sauny. Když zjistili, že v sauně je velmi pestrá společnost, soused jim otevřel nahý bez prostěradla, už bylo pozdě cuknout. Tak má přítelkyně asi poprvé v životě viděla svého otce bez trenýrek, chabě maskovaného malým ručníkem – a řada sousedů zase ji (v sedmnácti). Všichni se tvářili děsně free, ale oni už tam nikdy nepáchli. Já už jsem v té době vedl taneční soubor a všichni jsme chodili do společné sauny, což zavedl můj spoluvedoucí. Já jsem to však puritánsky odmítal. To určitě, budu se promenovat nahý před členkami souboru a budu mít druhý den na parketu jako lektor po autoritě. Pak jsem se jednou přiopil a šel tam s nimi. Zjistil jsem – k velké úlevě – že tam nikdo nikoho trapně neočumuje a saunování jsem navždy propadl.
Po tréninku jsme potom začali používat i společně sprchy a také tam nikdy k nějakému harašení nedošlo. Ale v té době to obvyklé rozhodně nebylo. Uvědomil jsem si to, když jsme účinkovali v noční show v jednom pražském hotelu. Mé tanečnice vystupovaly ve vykrojeném lesklém trikotu, pod který si nebylo možné vzít spodní prádlo. A zrovna v momentě, kdy byly všechny úplně nahé, a já jim uděloval poslední pokyny, odkud má kdo nástup na parket, přišel do šatny číšník, který nám nesl malé občerstvení. Zeptal se mě, kam má ten tác postavit. Bylo mi divné, že koktá a rudne. Až po chvíli mi docvaklo, že to až tak „běžná“ scénka k vidění nebyla. A to bych pražské číšníky k nějaké prudérní sektě zrovna nepočítal. Možná i dnes se to špatně vysvětluje, stejně jako třeba gynekologové jsou v představách některých lidí za chlípníky, co každou hezčí pacientku na křesle znásilní nebo si aspoň představují sex s ní. Skutečnost je ovšem na hony vzdálená. Tanečníci pracují se svým tělem jako s nástrojem, vnímáme ho asi trochu jinak, i když tanec i erotický podtext samozřejmě má (tak konečně vznikl). Ale i kaviár, denně servírovaný, vám zevšední, věřte mi. I herci, milující svou profesi, občas jdou do divadla jak dělníci do továrny na píchačky.
K tomu jeden postřeh. Zatímco v naší generaci jsme v té době museli dobývat opevněné dívčí koleje a internáty, případně pokojíčky v barácích, v devadesátých letech ono kouzlo zakázaného začalo masově mizet. Novinové stánky, ověšené pornočasopisy, internet s nepřebernou nabídkou všech druhů porna, co si vymyslíte, nebo ani nevymyslíte. Sex, servírovaný dávno ne jako vrchol lásky, ale něco jako kýchnutí. A s tím přišlo zbožnění dokonalých těl, dokonalých párových vztahů a vůbec života jako nekonečné párty, kde se vyskytují jen úžasné kočky a modeloví svalovci se sloní výbavou. Vše samozřejmě pouze virtuální. Ukázkovým příkladem je například film Prci, prci, prcičky. Už ten náš překlad (v originále American Pie). Zatímco první díl je eroticky v podstatě „něžný“, s dalšími a dalšími díly se filmy mění na nekonečnou přehlídku prsou, zadků a klínů a chlapáckých řečech o sexu. Erotické kouzlo je dokonale pryč.
A já jsem přesvědčen, že dobré pro sexuální apetenci to vůbec není. Dám vám k tomu opět osobní příklad. Po sametové revoluci byl náš soubor pozván do francouzského Avignonu na týdenní mezinárodní festival s tanečními lekcemi. Pro nás tehdy něco jako zhmotnělý sen. I na vlastních letních soustředěních jsme byli ubytováni vždycky kluci a holky odděleně (i když jsme chodili do společné sauny). Už když jsme přijeli, kluci ze souboru začali mlsně pokukovat po jiných frekventantkách z celé Evropy. Zvlášť jedna Němka tam byla neuvěřitelně krásná. Ve Francii nám ovšem nařídili, opravdu nařídili(!), v rámci „družebních“ kontaktů s mladými lidmi z celé Evropy se ubytovat promíšeně, kluci i holky na jednom pokoji. A naše spolubydlící nám byly přiděleny, natvrdo. A zrovna ta nádherná Němka s námi spala v jednom pokoji, čistila si zuby na stejné toaletě a promenádovala se po našem pokoji v noční košilce. Řekli byste, tak to je ideál. A vůbec ne. Ten pocit byl spíš takový, že vám nějaký pasák strčil do postele šlapku, ještě navíc s uslintaným úsměvem a pomrkáváním, že jako ví, co se bude dít a moc tomu přeje. Nic tak mé tanečníky neotrávilo jako tohle „spontánní připouštění“. Že se absolutně nic nedělo, asi ani nemusím dodávat.
Zpět do osmdesátých let. Když se tahle doba sexuálně rozjela, a bez mučení přiznávám, že včetně mě, tak přišlo koncem osmdesátých let velké brzdění - v podobě zákeřné nemoci AIDS. Já jsem se o této nemoci poprvé dozvěděl na CILECTU v Karlových Varech (festival studentských filmů). Promítali tam americký dokument, zachycující ve velice syrové formě umírání mladého kluka, nakaženého AIDS. Nic otřesněji a zároveň jímavěji smutného jsem od té doby neviděl. A AIDS přišel i k nám, stejně jako do celého západního světa. Začali umírat první lidé, včetně celebrit typu Freddieho Mercuryho, u nás například tanečních sólistů Národního divadla. A s tím přišly i kampaně proti šíření nemoci. Sex, do té doby vnímaný často už jen jako kratochvíle a zábavné povyražení, nejhůře s varováním před „chřipečkou“, léčitelnou hravě penicilínem, se najednou objevil ve světle bílých plášťů, jako smrtící hrozba a zlo. Sex byl najednou nečistý a zavrženíhodný, jak nebyl vnímán snad od středověku - a tam někde začala skutečná sexuální kontrarevoluce.
Postupně, i s objevy léků proti AIDS, se sice tato hrozba zmírnila, ale do původních „hippies“ kolejí už se nikdy zcela bezstarostná volná láska nevrátila. Naopak, ke zdravotním hrozbám se ruče přidávaly postupně i další kontrarevoluční „faktory“, nadvláda virtuálního sexu nad tím původním, a především kampaně krajních feministek až po hnutí MeToo, co proměnily sex v něco chlípného, ve zvůli násilnických samců-mačistů až po naprosté šílenství s písemným souhlasem se sexem (kdykoli v průběhu odvolatelným). Představte si, že se nad vaší mileneckou postelí okamžitě po zahájení předehry vztyčí celý tým lidí, pozorně sledující váš „akt“: lékař imunolog, právník s fasciklem připravených žalob, psychiatr, policista a vězeňský dozorce. Možná i kameraman, dokumentující „řádný průběh“ aktu pro případné pozdější důkazní řízení. Co jsme to z úžasného aktu milování vlastně udělali? A co s ním dělá a ještě udělá pandemie?
Abych skončil optimisticky, posílám vám jednu svou úplně novou píseň o generačních láskách. Složil jsem k ní hudbu i text, přítel Chorche ji skvěle zaranžoval a nahrál. A tentokrát jsem si ji v profesionálním studiu i drze sám nazpíval (snad mě kolegyně blogerka-zpěvačka Zuzana Zajícová nezabije) a doplnil videem se sjednocujícím symbolem lásky v naší době, kterou byly – aspoň tehdy - lavičky. Na nich padaly často první pusy a objetí. Tak si to pusťte a jste-li starší ročníky, zavzpomínejte se mnou.
Pro ty, kteří raději dávají ve zpěvu přednost libozvučnější angličtině, jsem napsal k písničce Generační lásky i pandán Generational Love - tedy anglický text. Můj syn, který pracuje v americké firmě a česky už v práci nekvákne, ho sice označil za lehce vietnamskou angličtinu, ale nešť.
