Koupili jste pytlík gumových medvídků, dali do poličky, druhý den vás honila mlsná. V poličce stejný pytlík s nápisem Medvídci, ale uvnitř tofu. Absurdní? Kdepak, tohle přesně se stalo. Někdo vám zakoupené zboží na dálku proměnil.
Zatím to není vymyšleno u bonbónů, ale v literatuře už ano. Zakoupili jste si řádně elektronický výtisk knihy Roalda Dahla – a druhý den zjistíte, že váš nákup byl dálkově změněn. Přímo ve vaší čtečce, automaticky, bez vašeho vědomí, natož souhlasu. Na úplně jinou knihu. Korektní, čistou, jinou, než jste původně chtěli a kupovali. A ta původní verze nenávratně zmizela. Vy už máte ve čtečce, jak by řekl dýdžej Rytmus, jen „vyklírovanú verziu“. Tohle přesně udělalo nakladatelství Puffin ve Velké Británii. Jinými slovy, koupíte si nějaký produkt a už nikdy si nebudete jisti, jestli se sám od sebe nepromění v něco úplně jiného. A to je přeci jen i v dnešní době bezuzdné „cancel culture“ zase o level vyšší iniciativa. Kvůli této snaze se ovšem zvedla nebývalá vlna odporu, protestovala i královna Camilla a britský premiér Rishi Sunak. Spisovatel Salman Rushdie to označil za absurdní cenzuru. Společnost Roald Dahl Story Company tvrdila, „že změny v novém vydání knih, jako je Karlík a továrna na čokoládu nebo Obr Dobr byly pouze malé a pečlivě promyšlené“. Kdepak, ani malé, a už vůbec ne promyšlené. Ze všech knih bylo odstraněno slovo „tlustý“. A také slova jako „bláznivý“ a „šílený“. Protože to prý může narušit psychické zdraví čtenářů. A obr Dobr už nenosí černý kabát, nikdo neví, proč. Zřejmě citlivost na slovo „black“ už dosahuje třetího stupně povodňové aktivity. Vymazán byl třeba z Matildy odkaz na romanopisce Josepha Conrada. Byl nahrazen Jane Austenovou, hned dvě nekorektní mouchy jednou ranou zabity.
Celé to plyne z dojemné snahy ochránit ty nevinné dětské duše před jakýmkoli diskomfortem, jak se dnes moderně říká. Cesta do pekla bohatě dlážděná dobrými úmysly. Výsledkem je dokonale aseptický svět, bez virů násilí, posměšků a ústrků. Víte, že těm korektním úpravám sami původci říkají dezinfikované verze? Tak to sedí. Má to jen jednu vadu, takový svět reálně neexistuje. V literatuře ale bude muset, ve filmu jakbysmet. Ve filmu Drsňačky herečka Melissa McCarthyová, tlustá jak bečka, jen vejde do baru a už ji všichni chlapi zoufale chtějí. Jejich jediným snem je totiž mít ženu – chodící vodní postel. Osvalené zločince likviduje několika chvaty a naštěstí žádného nezaklekne, protože tam by si kaskadéři, padající k zemi na Melissin jediný dotek, skutečně mohli z natáčení odnést zlomenou páteř – a bylo by to naopak velmi uvěřitelné. Za to její parťačka, krásná Sandra Bullocková, je ztělesněný uzlík mindráků. Měla se občas nacpat, hned by byla sebevědomější.
Takový svět je dětem třeba předkládat. Kde nikdy neofoukne, zlé slůvko nezazní, ani obočí nesmí být pozdviženo. Možná i proto se začalo dnešní mládeži říkat generace sněhových vloček. Nejsou konfrontováni s realitou a při jejím závanu se okamžitě hroutí. Nikdo už není tlustý, jen „enormní“. Puffin, dětská divize nakladatelství Penguin Books, po vlně odporu a ťukání na čelo navrhla, že vydá všech 17 děl Dahla v původní verzi. Samozřejmě paralelně s těmi dezinfikovanými verzemi. Budeme si moci vybrat, ó ó ó! Penguin má ovšem v češtině problém. Penguin je totiž „tučňák“. Cože?! Jaký TUČŇÁK? To bude nějaký omyl, to bude určitě ENORMÁK. A v žádném případě bych si nekupoval elektronické verze oněch děl. Jistota je jistota a tlačítko na „dálkové aktualizace“ tak křehké. Obři lidožrouti z pohádky Obr Dobr totiž nikdy nespí. Žerou spisovatele a jejich díla na potkání: Flákožrout, Kostikřup, Drtichlap, Děckožvyk, Chroustomas, Chlemtohrd, Děvozmar, Krvešpunt a Řezníček. Nechtějí se smířit s tím, že budou jíst už jen fňokurky jako obr Dobr, nebo dokonce nosit černý plášť. Tenhle boj neskončil, holenkové. Ten teprve začíná.
