Dnes už se o reklamně nabízených výrobcích a službách nedozvíte skoro nic. Pořád čekáte informace o přednostech, kvalitě, směšné ceně, výhodnosti koupě? Důležité je přece to, že majitelé firmy udrží moč, to dnes prodává!
Jako bývalý reklamní expert, porotce reklamních soutěží a držitel všech myslitelných českých, evropských i světových ocenění od Zlatých pecek, Louskáčků až po Golden drum, Golden hammer, The Cup či Zlatou plaketu z Montreaux, dnes opravdu zírám. V reklamě (a nejen tam) se dějou takové absurdity, že ještě před pár lety byste se jako akcionáři té či oné firmy chytli za hlavu a váš markeťák by letěl na dlažbu rychlostí namydleného blesku. Dnes je evidentně sám majiteli takto svědomitě úkolován. Buď udržitelný, zelený jak sedma, nebo…!
Kde jsou varování, že Mattoni už není, protože kvůli její lahodnosti, ideálně vyváženému obsahu minerálů atd., ji „voli vypili“? O jedné balené vodě se dozvíte už jen, že její obaly se vyrábějí pouze z odpadu a tím firma ochránila přírodu tak mohutně, že jak ta voda chutná, čím prospívá zdraví nebo dokonce v jaké panenské přírodě byla čerpána, je naprosto nezajímavé. Kdyby už v názvu výrobku nebylo slovo „Kalcia“, netušili byste, že budete po konzumaci přivápněni. Čekám, kdy reklama na máslo ponese pouze informaci, že je baleno v ekologicky pěstovaných zelných listech, v přírodě totálně rozložitelných do dvou dnů. A dřív tak žádaný a zdůrazňovaný vysoký obsah masa v uzenářských výrobcích bude naopak nahrazen zprávou, že z prdlavých krav tam není ani deko, jen mouka a sója, takže vlastně párek je rohlík, ale klimaticky naprosto nezatížený rohlík!
Jistý obchodní řetězec zase v reklamě, plné zvídavých ekodětí, vsadil na to, že maso odebírá pouze z farem, kde jsou zvířátka tak opečovávaná, že jsou šťastná a spokojená i ve chvíli, kdy je kuchnou. Vem si ještě usměvavé stehýnko, broučku. O nabízené bundě je třeba naléhavě sdělit, že má ekologickou impregnaci. Zřejmě napuštěno rybím tukem, z ryb chovaných v ekonádržích, slovených ekorybáři a zpracovaných v ekotovárně vytápěné soláry a odpadním teplem, s přísným genderovým auditem, samozřejmě.
Fastfoodové řetězce, dříve neomaleně produkující hory plastových odpadů, v náhlé hrůze z klimatické zaostalosti už nepropagují šťavnatost hamburgerů, ale pějí ódy na své nízkoenergetické fritézy s pohádkovou úsporou oleje, a hlavně, na chlazení a mražení prý používají jen ekologická chladiva a svítí jen ledkami. Takže je jasné, že dřív chladili skandálně neekologicky, nejspíš zabitými tuleni. Tuším brzké inzeráty, že přijmou ledaře, svážející do jejich provozoven nasekaný led z místní řeky elektronáklaďáky. Doporučil bych jít ještě dál a zavést podobný koncept jako Kavárna potmě, kde se neformálně seznámíte s pocity slepců a přispějete nadaci Světluška. Zhasněte i ledky, aspoň neuvidíte na ten připálený hambáč bez oleje, zato se sníženými emisemi o 31 %. Ale zase, vypíchnutí oka rozblemcaným ekobrčkem fakt nehrozí.
Doslova lavina se protrhla se sázením stromů. Už se v reklamě nedozvíte, jak vám který báječný výrobek poslouží, ale že firma vysází 10 000 stromů. Co deset, sto tisíc stromů. Né, to je málo – milion stromů. Pořád směšné – 10 milionů stromů. Óóó! Kdyby nevyhořelo České Švýcarsko, tak to snad už ani nebude kam sázet. Do projektu se zapojila jedna loterijní společnost. Logické: sázíme stromy, sázíme tikety. Buď vykvete smrček nebo výhra. Do úporných snah o úspory energií hodila vidle jiná loterijka, kde taťka myje prádlo ve sprše na třicet přímo na sobě a šlape mamce v ložnici na kole, aby si úsporně posvítila. Že je prý lepší uspořit na mobilním tarifu. Aspoň vtipné.
Úplné lahůdky však najdeme třeba u bank. Zatímco dosud z každé bankovní pobočky trčely kouřící komíny a do řek se lily smrduté odpady, např. moje banka vyhlásila už v roce 2020 uhlíkovou neutralitu do 6 let. Takže už mají jen 4 roky. Jinak bych u nich samozřejmě peníze neměl, bez uhlíkově neutrálního spořícího účtu bych neusnul, vážení. Tedy, kdyby mi řekli o jeho úročení, tak taky ne, ale nešť. Skleníkové plyny prý sníží o 80 %. Tak v závodce banky se s hrachem navždy rozlučte, jejich nově zřízený energetický management by vás hnal. To ale není zdaleka všechno. Jak píšou: „…budeme financováním podporovat ‘zelená řešení‘ klientů a naopak tlumit financování spojená s odvětvími s negativním vlivem na životní prostředí“. Až půjdete žádat o úvěr, půjčte si kostým vodníka Česílka, jinak se přes česlo energetického managementu nepropasírujete. Do ropáků už ani kačka. Ropy málo, z plynu nic, my jsme ekoparta hic. Řeknu vám, dneska být finančním ředitelem nějakého Shellu a shánět úvěr na nové naleziště ropy, to je práce pro vraha. Ačkoli, co to plácám, i Shell prudce odhodil klimatickou zátěž a stoupá k nebesům. A to doslova. Zavázal se už loni dramaticky zvýšit produkci SAF paliva. Kdybyste nevěděli, co to je, tak se jedná o letecké palivo, vyráběné z odpadního kuchyňského oleje, rostlin a živočišných tuků. Tak letadla budou lítat na řepku, kytičky a bůček. Jak jsem si to loni přečetl, už mě do letadla nikdo nedostane. Nějaká kuchtička nechá v odevzdaném oleji drobky ze smažáku a já poletím se zadřeným motorem nosem k zemi. Tůdle.
S tím dumáním, jak ropákům zatnout tipec, je to jak s těmi dezinformačními weby. Nic nepomáhalo, furt si psaly ty svoje slátaniny. Až spásný nápad jim sebrat reklamu zabere. Finančně vykrvácet jak píchlý prase, tudy na to! Tak ropákům finančáci seberou peníze, a teď, emisare, emituj, znečišťuj, zaneřáďuj! Ropné tankery předělat na výletní lodi a plynové potrubí na prolejzačky pro děti. V plynovodu Jamal nožku jsem si zlámal. Jiné podniky vyhlásily totéž, už se tomu říká nulová strategie. Myslím, že je to velmi přiléhavé. Ale koupili byste si od podniku s plánovanou nulovou strategií třeba traktor? Co když budou brzy na nule i náhradní díly a servis.
Zatím bezkonkurenční absurdity plodí energetický byznys. Doslova pytel se roztrhl s jejich reklamami, kde už zůstává rozum stát. Věřili byste ještě před pár měsíci, že za obrovské peníze, nalité do reklamy, budou tyhle firmy bojovat… za snížení svých příjmů? No toto! Rady, jak tepelným čerpadlem, soláry, úspornými žárovkami bojovat proti jejich ziskům, se jen sypou. Baťa propaguje chůzi naboso a řezníci veganství?! Hmmm. A to vůbec není všechno! Vzpomínáte si, jak energetické firmy ještě nedávno bojovaly jako lvi o každého zákazníka? Jak nabízeli neskutečné výhody, rozdávaly se dárky za přestup, podomní prodejci zvonili u dveří s nabídkami úžasných lukrativních smluv za hubičky, až jste je museli odhánět s flintou v ruce? Tak tohle mávnutím proutku skončilo. „Už delší dobu radíme těm, kteří mají svého stabilního dodavatele elektrické energie, že v současnosti se u něj vyplatí zůstat,“ říká třeba Martina Slavíková z E.Onu. Chápete? Jinými slovy: Rádi byste k nám přešli a zvýšili nám naše příjmy a zisky? Zbláznili jste se? Vypadněte! Co mě to, sakra, na ekonomce učili za bludy, že syntetickým ukazatelem firmy je zisk? Tohle už není jen nová doba, kdy host vyhazuje vrchního. Tady už vrchní vyhazuje úplně všechny hosty. Takže asi zavíračka, že? Měl bych radu: tyto firmy, nejen E.On, ale i ČEZ nebo Pražská plynárenská, by měly rozeslat potenciálním „přeběhlíkům“ tento dopis:
Vážení nikdyklienti! Na našem energetickém letišti zuří tornádo, u nás už nepřistanete, ani se o to nepokoušejte. Nepřijímáme. O vaše peníze nestojíme, strčte si je za klobouk, stejně byste ty horentní sumy neplatili a my vás museli honit v exekucích, což nám naše soucitné srdce nedovolí. Máme naopak už tolik peněz z nehorázných zisků v poslední době, že je sotva stačíme obracet vidlemi, a přesto se nám stále zapařují. S pozdravem Sbohem a šáteček Váš NEdodavatel
Já samozřejmě vím, že skutečný důvod tohoto „nepochopitelného“ jednání je jinde. „Trh“ s energiemi je už tak šílený, odborně volatilní (odvozeno zřejmě od výrazu „volá do nebe“), že nabírat nové zákazníky a zvyšovat nutnost pro ně nakupovat energie, je riziko vysoce převyšující vyhlídky na zisk. Ale kam jsme se to, proboha, dostali? A skončí to vůbec někdy? Tahle situace starším ročníkům včetně mě něco silně připomíná. Byla to ekonomika nedostatku. Televize vysílala jen „klipy“, našlapané zvrácenou ideologií, pan Vajíčko inzeroval odprodej rezavých trubek, uhelné prázdniny byly v lednu, zákazníci čekali ve spacácích před Mototechnou na nové auto, a stejně se na ně nedostalo, státní podniky odmítaly šmahem zakázky, na OPBH jste měli zažádáno o byt už dvacet let a furt vás přeskakovali „potřebnější“… Jmenovalo se to socialismus. Skončil krachem. Až budou před pobočkami ČEZu stát veksláci, nabízející, že vám nákup uvnitř někde v průjezdu „zařídí“, budeme tam zas. Jestli už tam veksláci nestojí a my tam už nejsme.
Připojuji tři obrazové vtípky. Jestli to jsou ještě vtípky.
