Češi nevyjdou do ulic, dokud jim nevytečou lednice aneb volby 2021

Poprvé jsme viděli Fialu se na celé kolo smát, Bartoše s obličejem protaženým na délku ráhna, Hamáčka a Filipa v ponorce bez kyslíku a Babiše, co vyhrál jackpot ve Sportce, ale jako trosečníku na pustém ostrově je mu to k…

Radují se určitě mikrofony ve Sněmovně, protože Godzilla české politické scény Volný v náručí s lehce dezorientovanou Lipovskou nedosáhl ani na státní příspěvek a Bobošíková bude muset (pokolikáté už) jako pták Fénix zase startovat z jiného popela.  Přísaha si sice na vstup do Sněmovny málem přisáhla, ale nakonec posloužila jen jako ušaté torpédo, co poslalo ke dnu možná právě Hamáčkovu bárku, Filipův křižník Potěmkin, paňmámu Bezrouškovou Majerovou Zahradníkovou a snad i pomohla nabrat trochu vody do Okamurovy kocábky náram, náram, náram.

Jak sedláci u Chlumce, husiti u Lipan a Napoleon u Waterloo dohromady dopadli Piráti. Připomnělo mi to cynické dílko markýze de Sade Justýna, kde naivní cudná dívčina v bezelstné důvěře svěří svůj osud do rukou klášterních mnichů, kterým ovšem politicky zkušeně „věčně stojí ocasy“. Naplněn tak byl po okraj slogan Pirátky Gregorové Chceš pr*at? Protože STANaři s Piráty opravdu kroužkováním (spíš by seděl výraz oprátkováním) brutálně vyje… vydrbali. Přispělo k tomu jistě i rozčarování voličů, kteří chtěli volit Pirstan, ale po žalostné kampani Pirátů se znechuceně odvrátili od černé vlajky. A to včetně jejich bašty Prahy, kterou spravuje primátor Hřib, jak spravuje. Z 22 poslanců budou mít čtyři, Bartoše, co mu už členové nesměle kývou židlí, Michálka s korupčním lasem, které se mu bude možná hodit, i když na jiný účel, Richterová se silným statutem Ferjenčíkovy ségry a novicky Kocmanové, co se bude teprve učit, jak trefit do parlamentního bufetu. Ze Sněmovny jako vykroužkovaná čamrda vypadl Pirát Profant. Jakému konzervativnímu bílému páprdovi, inklinujícímu k fašismu, uvolnil místo, se můžeme jen dohadovat. Diskuse na pirátském fóru, že by snad aspoň jedno ministerstvíčko mohlo přeci jen kápnout, nebo dokonce že budou požadovat dvě, bude také zvláštním úkazem na politickém nebi. Čtyři poslanci a strana ve vládě? Nu, když jinak nedáte. Co takhle ministr bez portfeje (čti: bez poslanců)? Nebo ministerstvo životního prostředí s důslednou exhumací uhynulých ryb z Bečvy a agendou kůrovce?

V každém případě tipuji, že nejhlasitějším obráncem Pirátů teď bude STAN, protože má černé svědomí. Ale existuje v politice vůbec něco jako černé svědomí? Slíbit, že si nebudeme kroužkovat kandidáty a pak jako Rakušan získat vůbec nejvíc preferenčních hlasů z celých voleb? A ještě poslouchat obdivné pajány Bartoše: „z celého srdce gratuluji @Vit_Rakusan k nejvyššímu počtu preferenčních hlasů ze všech kandidátů. Jsem rád, že lidé vidí, že je to férový člověk a dobrý politik. Gratuluji, Vítku. Férový? Když objetí se STANem bylo pro Piráty jak stisk železné panny? Co ale zbývá Bartošovi, když v nově utvářené pětikoalici může být jakýkoli jeho návrh odbyt poznámkou, že nejen 108 poslanců, ale i 104 jsou pořád skvělá většina. To už nejsou druhé housle, to je na triangl, přicinkávající skvělým partnerům do pochodu.

V koalici SPOLU zavládlo takové nadšení, že by se dalo krájet na kostičky lega. Fiala od ucha k uchu, Pekarová Adamová volá: Vy jste odpískali konec a já Vám za to neskonale děkuju! Jurečka je na koni, chci říct na traktoru. Jako kdysi vzpomínal básník Viktor Dyk:

Kokardy, jásot, na praporu prapor.

     Srdce se v dálky rozletí.

Jak je to krásné, překonati zápor

     a býti, růsti, stavěti!

Tak zápor v podobě Babiše a odpískání konce vyšlo, teď ještě to býti, růsti, stavěti. A nezapomenout na poslední sloku Písně noci 29.října:

Leč všichni vy, jichž srce náhle zhrdla,

     jež opíjí dne oslava:

Poslyšte výkřik z básníkova hrdla.

     Boj teprve nám nastává!

Ještě poznámku k divokému snu o Babišovi, který roztrhne koalici SPOLU nebo se dá do kupy se Stanem a povládne dál. Na to bych opravdu nevsadil zlámaný groš. Za prvé, sliby obou koalic před volbami byly tak jednoznačné, že vycouvat z nich by opravdu byla flagrantní zrada na voličích. I když platí, a v politice zvlášť, nikdy neříkej nikdy. Ještě důležitější je však to za druhé: děsivé memento, jak skončila socdem a komunisti, kterým Babiš, řečeno s Baudelairem, „vžíral své polibky“. Také horečnaté sny o brzkém rozpadu pětikoalice, protože je příliš pestrobarevná, nejsou podle mě reálné. Ona totiž tím, jak rozhodli voliči, to tak úplně pětikoalice není. Odstavením Pirátů, kde by mohly hrozit největší názorové střety, se vše ještě zklidnilo. Vlastně je to jen dvoukoalice ODS a Starostů. S pirátským papouškem na rameni, pekarovou broží TOP 09 na klopě a krucifixem KDU-ČSL v ruce. Z bohatého stolu nových postů a prebend ODS a Starostů jistě něco dolů upadne, aby se obavy o servání psů o kost nepotvrdily. V podstatě největší boj očekávám o parlamentní pozice, už jsme slyšeli, že Babiš jako předseda sněmovny nepřipadá v úvahu. Konečně sám Babiš ji už odmítl. Doposud ve Sněmovně převládal názor na poměrné zastoupení parlamentních stran v orgánech. To už platit nemusí, antibabišovský syndrom je velice silný, ale zase: bez zvolení orgánů sněmovna nemůže fungovat a zájem o její paralyzování (a tedy hlavně zdržení přísunu požitků) nemá nikdo. Také v otázce personálního obsazení vlády se volbami překvapivě vyjasnilo. O osobě předsedy vlády neslyším jakoukoli disharmonii vyjednávačů, a ani další předsedové stran nevypadají na ambiciózní psychopaty, kteří budou trvat na ukojení svého ega do roztrhání těla. Třeba mě následný vývoj vyvede z nemístného optimismu. Ve směřování do náruče Bruselu se rozpory určitě objeví, ODS je ovšem jediná v pozici opatrného kritika a zbytek jsou velcí zastánci EU či přímo eurohujeři. Kladné body by také mohly vzniknout ve znovusjednocení české zahraniční politiky, což léta skřípalo od Hradu až po vládu či Senát.

Úplně jiné to bude ovšem v případě V4. Nad visegrádskou čtyřkou se stahovaly mraky už předtím, v dole Turów už bylo leccos ve vztazích s Polskem zahrnuto bagrem, kamarádění s Orbánem (i vzhledem k jeho ústeckému angažmá v kampani s Babišem) opravdu nehrozí, a i v Rakousku (s blízkým vztahem k V4) právě padl kancléř Kurz. Vize černočerná. Zajímalo by mě, jaký osud čeká komisařku Jourovou, ale na příkladu polského Tuska víme, že se lze držet ve strukturách EU celé roky i po ztrátě zázemí v domovské zemi.

Vlastně jediným otazníkem je nyní figura prezidenta, i vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, a jeho klíčová úloha v sestavování vlády. Agónii lze sice podle naší skvělé Ústavy prodlužovat celé měsíce, ale ne roky. Už i v ANO se ozývají hlasy, že by prezident měl pověřit vedením vlády Petra Fialu. Takže ani zde to na vleklou ústavní krizi, jíž se hrozí někteří komentátoři, nevidím. Opravdovou hrozbou pro novou vládu je něco zcela jiného. A to je hospodářská situace (u nás i ve světě), která není – a nic nenasvědčuje změně – vůbec dobrá. Od masového tištění nekrytých peněz a horentního zadlužování, důsledkům radikálního Green dealu, stále markantnějšího pokulhávání EU za světem, masivní inflace, zdražování a pauperizace nižší třídy včetně části třídy střední, skutečného nedostatku až po nějakou novou vlnu pandemie nebo rozsáhlou válku (bublá to znepokojivě např. kolem Tchaj-wanu).

My, Češi, jsme národ velice trpělivý (na což jsem hrdý, prakticky kdykoli jsem byl ve Francii, tak tam někdo dramaticky stávkoval) a než se rozhodneme k nějakým radikálním krokům, musíme k tomu být skutečně zoufalí. Potom to ovšem bude včetně masových demonstrací a občanské neposlušnosti. Abych to trochu zkarikoval, což dělám rád, do ulic masově nevyjdeme, dokud nám nevytečou lednice. Ale potom bude velice zle. S jakoukoli vládou změny nezměny. Český stát není v dobrém stavu a kritika Babišova „dědictví“ nevydrží déle než pověstných 100 dní hájení. Přeji si, aby nová vláda zasedla co nejdříve, mimo jiné i proto, že… po ovoci poznáte je.