Burnout, neboli syndrom vyhoření potkává stále více lidí. Lidé se hroutí pod nánosem stresu a jejich okolí to nechápe. Drtí nás tlak očekávání našich nejbližších a přitom jde dost často o velké...
Případ první
Matka s dítětem na mateřské - sama doma většinu času. Manžel - úspěšný vedoucí obchodu ve střední firmě drtí přesčas za přesčasem, ale na dítě si čas doma nenajde. Když už najde minutku volna, poctivě pracuje na zvelebování domu. Do toho navíc zuří lockdown a maminka má málo příležitostí se s někým potkat.
"Vždyť seš doma jen s dítětem na dovolené, ne?" prohlásí muž u večeře, načež se ozve tříštivý zvuk levné keramiky prodávané švédským nákupním domem.
Případ druhý
Student na koleji do sebe leje již šestou kávu a už je jedenáct večer. Zítra ho čeká jediný opravný termín z podnikového účetnictví na fakultě zla (v překladu Fakulta financí a účetnictví na VŠE). Již za několik hodin zasedne do nenáviděné Likešovy auly nalézající se v kampusu na Žižkově. Z testu "účta" dostal pouhých 59 bodů a tudíž 4+.
"Vždyť za nás byly tři pokusy? Tak to musíte mít taky, ne?" zaznělo u večeře a student si tato slova zas a znovu přehrává v hlavě. Kdo nestudoval na VŠE, tak jakoby tajemný kreditový systém neznal.
Případ třetí
V oddělení vymáhávání pohledávek jedné nejmenované nadnárodní společnosti dříve pracovalo dvanáct členů týmu. Protože se jednalo o pozici s němčinou, tak na trhu práce v Praze vypukl nelítostivý souboj přetahované. Komu nabídli o pár klacků více, tak po dvou měsících zmizel bez náhrady. Sociopatické vedení ve firmě na to reagovalo tak, že začalo zbývajícím pracovníkům přerozdělovat stále více a více práce. Nahoře to s úsměvem vykázali jako úsporu. Nakonec v oddělení zbylo šest sedřených duší, které se to také chystají zabalit. Najednou vedení začíná panikařit, ale nemá plán. Nechce si pustit žilou a marně hledané lidi kvalitně zaplatit.
"Potřebujeme, aby sis vyčerpal dovolenou." OK, tak ano.
"Jak jako že chceš na dovolenou? Kvůli tobě ostatní nestíhají." OK, tak ne.
Ehm
Někteří si myslí, že syndrom vyhoření automaticky znamená vyčerpání. To ale není úplná pravda.
Můžete se cítit unavení, ale nabití pocitem dobře vykonané práce.
Můžete se cítit plní energie, ale nemáte chuť nic dělat. Ráno zapnete počítač a tupě zíráte do obrazovky, kde je sto dvacet nepřečtených emailů, které musíte projít. Přistihnete se, jak zíráte, ale vůbec jste nic neodpracovali. Jen tak dál naštvaně koukáte a nechce se vám nic dělat. Odpoledne jdete za koníčkem - do sportovního klubu, na tancování nebo do zkušebny za kapelou. Nejde Vám to, nesnažíte se, cítíte se jako zvadlá mrkev, co Vám už tři týdny hnije v přihrádce na zeleninu v ledničce. Večer přijdete domů a nevíte jak uchopit vztah s druhou polovičkou, se kterou jen přespáváte a o víkendu na sebe vztekle vrčíte během hektického úklidu Vaší 2+1 klícky.
Proč se cítíte na draka? Protože víte, že si nikdo neváží čehokoliv, co uděláte. Protože víte, že i když uděláte svoji práci, tak to nikdo neocení. Stejně je ve Vašem okolí někdo, kdo Vás nechápe a nemá námahu Vás chápat a rozumět Vašemu každodennímu tlaku, který podstupujete. Očekávaný maximální výkon se bere jako samozřejmost a Vás už to přestává bavit poslouchat.
Hraběcí rada zní: "Usmívej se do zrcadla, buď pozitivní a buď happy."
Je pravda, že je potřeba něco změnit. Práci nevyměníte jen tak. Koníček přece děláte, protože Vás baví. Rodinu člověk také jen tak neopouští.
Mě pomohl následující přístup. Začíná mi čím dál víc věcí být u zadku. Zcela vážně.
Koníček je jen koníček. Práce je od toho, aby platila složenky. Nakonec rodina je od toho, aby člověk našel zázemí, lásku a užíval si každé společně strávené chvíle.
Pověstný trojúhelník: koníček; práce/studium; rodina nikdy nelze dostatečně vybalancovat. Kdo říká, že zvládá vše, tak kecá. Den má taky jen 24 hodin.
Pochvalme lidi okolo. Často je to jediná pochvala, kterou za ten den uslyší. Poslouchejte zvuk úsměvu - že jej nelze slyšet? Ale ano, jde to. Jsem to já, vy a my, kdo může pomoci lidem, aby se necítili vyhořelí.
