Přežil jsem crowdfunding

Chtěl bych se vám, vážení a milí, svěřit s obrovským zážitkem, který na mě zanechal hluboký dojem. Nesouvisí ani tolik s mým osobním prožitkem nad danou záležitostí, ale spíš s tím, že mě to jako člověka někam posunulo.

Úvod – co je to crowdfunding

V mnohem rozvitější podobě naleznete podrobnosti o fungování crowdfundingu níže:

https://blog.pointa.cz/co-musis-vedet-o-crowdfundingu/

V kostce: Měl jsem třicet dní na to vybrat cílovou částku, která je pro každý knižní projekt individuální. Tato forma veřejné sbírky slouží k tomu, aby se předem zaplatily náklady spojené s vývojem, tiskem a distribucí knihy. Logicky k tomu i nakladatel potřebuje pokrýt své náklady, není to charita, ale podnikání. Pořád se ještě bavíme jen o nezbytných nákladech, spisovatel zatím nemá ani korunu zisku. Na druhou stranu se netopí v dluzích, neshání si sám tiskárnu a má předem nabídnutý katalog kolegů, které si na projekt může najmout. Ani nakladatel, ani spisovatel, ani čtenář nevstupují do rizika. Nakladatel nejde s novým titulem do dluhu v naději, že se neznámý začínající autor uchytí. Spisovatel hradí své náklady pomocí předprodeje knihy a dostává logistickou podporu od nakladatele. Čtenář má garanci návratnosti v podobě knihy nebo případného vrácení peněz. Výhra = výhra, jenže…

Když jsem měl napsanou první verzi rukopisu a sháněl jsem nakladatelství, rovnou jsem zkusil jako první Pointu. Bylo mi totiž jasné, že si mě jako neznámého autora málokdo vyhmátne.

Stálo přede mnou několik výchozích bodů a premis, které jsem musel překonat a nikdo jiný to za mě udělat nemohl. Během té doby jsem se dozvěděl spoustu poznatků. Takže hezky popořadě.

Bod první – jak versus proč

Neměl jsem tehdy tušení, jak to nakonec dokážu. Nevěděl jsem jak, pouze jsem věděl, proč to dělám. Když je cíl, cesta se najde, říká se. Pokud je můj sen nebo cíl tak velký, nějakým vynalézavým způsobem nakonec přijdu na to, jak se k němu dopracovat.

Takže jsem si na ledničku dal pozitivní afirmaci, že to v daném časovém období zvládnu a peníze vyberu. Opakoval jsem si to každý den do omrzení. V ten okamžik jsem sejmul ze sebe první valoun stresu a to v podobě pochyb, jestli to nakonec zvládnu. Sám sebe a i své okolí jsem neustále přesvědčoval, že se to povede. Uvěřil jsem v to. Kdykoliv někdo pochyboval, jestli mi má přihodit peníz na sbírku a ptal se, jestli to nakonec vyjde, tak ze mě vypálilo automatické „Jasně, že jo.“

Bod druhý – zarputilá víra versus tvrdá práce

Jenže opakovat si pozitivní afirmaci nestačí. Je potřeba si vyhrnout rukávy a dát se do práce. Neustálé kontinuální úsilí zabíjí další návaly stresu – podvědomě víte, že děláte maximum. Nemusíte si nic vyčítat.

Bod třetí – uvědomit si, co proč a jak to prodávám

Knižní trh je saturovaný. Víc, než si myslíte. Náruživých autorů je dnes pomalu stejně jako čtenářů. Všeobecný pokles čtenářské obce je více než zřejmý a tak není divu, že se autoři dost často rekrutují z řad již existujících čtenářů. V poslední době dost často frčí žánr young-adult, který navazuje na oblíbené tituly jako Harry Potter, Hunger Games a Stmívání.

Vlastní originalita hraje prim. Je však pořád moudré držet se alespoň nějakých rámců. Originální námět a příběh se prodává lépe než neustále říkat, „to je ze života“. V mém případě jsem sbíral finance na humoristický sportovní román o fiktivním hokejovém týmu. Podobnost se sportovními seriály jako Okresní přebor nebo Lajna se nabízela. Zároveň jsem si uvědomoval, že sportovní beletrie není zrovna častým okupujícím na pultech knihkupectví.

Je fajn být originální při obhajobě a propagaci svého díla. Kniha je forma zábavy, není to levný plyn, hypotéka nebo pojištění. „Prodávám“ volnočasovou aktivitu. Přestože se jedná o produkt, který nabízím, tak jej chci nabízet zábavně a s nadšením.

Nejlepší je pochopitelně osobní kontakt, ať už ústně nebo naživo. Je to sice pracné a vyžaduje to obchodního ducha, ale má to větší účinek, než kobercové nálety přes reklamu na Facebooku. To už musí být jo vtipná a zajímavá reklama. Viz Lelosi, ale tady se jedná o oblečení, ne počteníčko.

V tomto bodě bych se chtěl zastavit nad skrytou ideou celého crowdfundingu. Je to vlastně dobře promyšlená reklamní kampaň na dílo jako takové. Za minimální náklady jsou autoři motivováni svou prvotinu propagovat. Nakladatel nemusí mít marketingové a PR oddělení, navíc se tím rozšiřuje povědomí i o nakladatelství jako takovém.

Je možné si náklad zaplatit sám pomocí našetřených peněz z brigády. Nebo v podobě bohatého strýčka. K čemu to pak člověku je, když mu přijede třináct krabic plných knih, které pak skladuje ve sklepě a říká si, jaký je velký spisovatel a nikdo o tom zatím ještě neví.

Bod čtvrtý – vzájemný respekt mezi prodávajícím a nakupujícím

Někteří budou, někteří nebudou, no a co. To není arogantní konstatování. To je holá pravda. Respektuji to. Ne každému se moje tvorba líbí. Ne každý má peníze navíc. Je možné, že lidi zastihnu v nepravou chvíli a pouhých dvě stě korun představuje nenadálý výdaj. To vše se dá respektovat.

Na jednu stranu existují známí, kterým jsem poslední dobou hodně pomáhal, a najednou se ke mně neznají. Na druhé straně se mi ozývají známí, bývalí učitelé nebo spolužáci, které jsem neviděl patnáct let a přispívají okamžitě a s radostí. Je to nahodilé a je lepší se na nikoho nespoléhat. Proto je lepší jít do kvantity a oslovit všechno, co dýchá. Poměr přispěvovatelů oproti počtu známých je malý a lidí mimo bublinu daného člověka je ještě nižší.

Bod pátý – nedostatek času

Je to o prioritách, což je věc, kterou jsem znal již dávno, jenom právě teď se to vykrystalizovalo do nejčistší podoby. Takže je fajn si odpustit dovolenou, cestování, výlety a opravdu se soustředit jen na to nejnutnější. Je také nutné zavést digitální hygienu – nekoukat pořád na telefon v pracovní době a u jídla. Během cesty do práce relaxovat hudbou. Jakmile nadejde večer, kdy vím, že lidé jsou na příjmu nejčastěji, tak píšu, telefonuji, obesílám zprávy atd. Toto je vhodné mezi 19-22h. Od 22h se pravděpodobnost odpovědí snižuje, a tudíž je vhodné například připravovat obrázky a příspěvky na Instagram, Facebook a nechat je načasovat na 8 ráno, kdy lidé soc. sítě prolétávají. Dále je vhodné si vyšetřit půl hodinu brzo ráno na případné odpovědi od lidí, kteří píší na základě předešlých zpráv.

Nechci dělat multi-tasking. Vyčerpává to a je to neefektivní.

Bod šestý – stres

Existuje mnoho zátěžových situací v životě: porod, přejezd po D1, návrat po D1, pandemie, válka, práce v open-space kanceláři. 30denní kampaň není procházka růžovým sadem, ale dá se to přežít.

Jak jsem si nepřipouštět stres? Podvědomě jsem si rozdělil celkovou částku na 30 dní a každý den jsem začínal na novo. Dále jsem si dělal kontrolní body každých sedm dní ve středu, kdy jsem vyhodnotil, jestli jsem napřed nebo pozadu oproti průměru, co mám za tu dobu mít. Také jsem si nechal vyjet report přispěvovatelů a případně se připomněl někomu, o kom vím, že s tím nebude mít problém.

Celé je to vlastně jeden velký projekt. Jako projektový manažer si uděláte časovou osu událostí, před začátkem dané události si nashromáždíte zdroje a děláte si pravidelné skládání účtů sám se sebou.

Také je dobré vědět, že se věci dějí s prodlevou. Pokud začnete psát lidem na poslední chvíli, tak se to celé prošvihne. Znám případy, kdy mi lidé odpověděli klidně i po třech týdnech. Nepodařilo se Vám někomu včas napsat? Nevadí, knihu můžete nabídnout i později, až bude konečně vytištěná.

Když si člověk věci v klidu rozvrhne věci, a celý projekt vydávání knihy si rozdělí do menších dílů, tak je uvěřitelnější plnit malé cíle, oproti těm velkým. Malá vítězství přinášejí uklidnění. Člověk ví, že je na dobré cestě.

Řeknu jiný příměr. Na olympiádě musíte nejdřív projít základní skupinou, pak vyhrát čtvrtfinále, semifinále a nakonec finále. Nemůžete mentálně skočit hned po zlatu.

Bod sedmý – práce, rodina, koníčky

Den má 24 hodin a někdy si přeji, aby měl těch hodin 28. Nesmím zanedbat rodinu. Musím se věnovat synovi, krmit jej, přebalovat jej, číst mu. Nesmím zanedbat mou práci. Musím vykazovat kvalitní činnost 9 hodin denně a nesmí na mě být poznat nedostatek spánku, který balancuji několika litry zeleného čaje denně. Jediné, co smím zanedbat je moje volnočasová rozmařilost. Moje samostudium němčiny šlo do kelu, hraní na bicí se kompletně pozastavilo, běhaní a posilování se smrsklo na povinných 20 kliků každé ráno.

Musel jsem něco obětovat. Nelituju toho.

Bod osmý – úspěch

Ten se určitě dostaví ať už v té či oné podobě. Pokud neuspěji, mohu se poučit. Pokud uspěji, musím si uvědomit, proč se tak stalo. Musím být vděčný za každý halíř do sbírky, musím poděkovat každému, kdo mi na té cestě pomohl. Mohlo to být pouhé sdílení odkazu na předprodej přátelům dál. Mohlo to být pouhých 149,- do sbírky. Mohlo to být i pouhé poklepání po ramenech a blahopřání.

Těch hejtů, které jsem obdržel, bylo fakt minimum a spíš patřily ke koloritu.

   „Stejně jenom píšeš cancy.“

Další dva citáty vycházely spíše z nepochopení ideje předprodeje.

   „Mám hodně známých, co napsalo knihu a vydělali si na ni sami, aby ji mohli vydat.“

   „Pokud Ti to nechtějí nikde vydat "zadarmo", pilně pracuj a našetři nějaké ty korunky a máš to doma. Takže říkám dobrý, piš, když Tě to baví, ale za své.“

Úspěch je relativní. Z mého subjektivního hlediska si mohu říct, že přestože jsem to s odřenýma ušima dokázal, zůstávám při zemi. Objektivně musím uznat, že dnes je člověk spíše kapitalistou, než spisovatelem. Je fajn být dobře píšícím spisovatelem, ale je ještě lepší být dobře prodávaným kvalitním spisovatelem. Navíc se jedná o spravedlivý úspěch – lidé kupují nejen to, co je dobře napsané, ale také dobře prodávané. Knižní kapitalismus je spravedlivý – kupuje se to, po čem je zájem.

Závěrem – soundtrack mého života

Je super si během předprodeje vytvořit smyčku oblíbených písniček, které člověka nakopnou a vyburcují k úspěchu. Pod vousy si brouká tu svou písničku, která ho motivuje každý den dělat něco navíc. Něco, co bolí. Něco, co vyžaduje úsilí navíc. Něco, co pomůže překlenout nezdary. Něco, co inspiruje.

Pokud vás můj blog inspiroval, tak jsem rád. Pokud ne, nevadí. I tak se můžeme potkávat v lepších časech, kdy se bude řešit i něco jiného než očkování, respirátory a lockdowny.