Podivný odvážný svět

Dovolil jsem si vypůjčit název mého blogu z nesprávně přeloženého názvu románu Aldouse Huxeleyho, z hlášky, která se poprvé objevila ve hře Bouře slavného Williama Shakespeara. V originále The Tempest.

Miranda:

O wonder!
How many goodly creatures are there here!
How beauteous mankind is! O brave new world
That has such people in't!
Prospero:
'Tis new to thee.

V tomto ohledu "brave" neznamená odvážný. Znamená krásný nebo jasný. Stejně jako bychom titulovali prince Jasoňe, kdyby se nám tu na svém oři zjevil. Najednou je nám jasnější kontext celé scény a dává smysl zvolání nicnetušící Mirandy, dcery Prospera.

Samotné nepochopení nebo dvojsmysl slova brave by byla na minimálně hodinovou přednášku profesora Martina Hilského, kterého považuji za jednoho z největších současných literárních myslitelů.

Mnohem důležitější je cynická odpověď Prospera, který Mirandě odpoví, že jen jí samotné se to tak zdá. On ten krásný nový svět, potažmo ty úžasné lidi jej obývající již dávno potkal; samozřejmě v tom ironickém duchu.

Také vidíte ten krásný svět a jeho lidi? Takový, který nám předložil film Demolition Man se Sylvestrem Stallonem v hlavní roli? Jeho překrásná kolegyně Huxleyová (Sandra Bullock) žije v totální iluzi dokonalého světa, kde se nemluví sprostě, sex se provozuje jen virtuálně a Schwarzenegger má svoji prezidentskou knihovnu. (LOL) Je to svět plný sterilního uvažování a iluzorního klídečku, který neumožňuje lidem riskovat a uspět, případně prohrát. Lidé jsou krásní a čistí. Ulice rovněž. Jejich političtí vůdci mají neomezenou moc výměnou za pofiderní bezpečnost pro své poddané.

Hm, co mi to asi připomíná? Že by film z roku 1993 měl víc než prorocký podtext? Nechce se mi to věřit, ale ve spoustě ohledech se k tomu blížíme. Nejhorší je ta iluze jakési změny, ve kterou každé čtyři roky věříme volbou menšího zla. Co dostaneme? Naředěné zlo a nikdy žádné dobro. Pokud se hlavní politické proudy od sebe liší v pomyslných deseti nebo dvaceti procentech bodech programu a na tom stojí a padá náš volební rozhodovací proces, tak sami politici nevyvíjí žádné úsilí nabídnout nová, zajímavá nebo neotřelá řešení.

Voliči SPOLU, kteří nadávají na Babiše, že zde vytváří chaos, jsou pro mě stejně podivní. Jako Mirandino zvolání pro jejího otce Prospera - i zde kroutím nevěřícně hlavou. Protože se zatím zdá, že nově nastupující vláda také bude řešit chaos, jenom u toho bude vypadat lépe. Bordel přestane být bordelem oligarchistickým, ale bude to bordel liberálně demokratický. Nebude se říkat motýle, kteří měli přiletět, ale nepřiletěli a podobné koniny. Respirátory budou mít sladěné s barvou kravaty. Mně ale tohle upřímě řečeno nestačí. Mně nezáleží na tom, jestli mi bude vládnout dredatá žirafa křížená se slimákem. Klidně může slintat, koktat a mluvit rusínsky, ale to co z toho vzejde musí mít hlavu a patu.

Například nové pravidlo o chození na hokej s jedním tisícem diváků. Do O2 Arény, která pojme 17 tisíc diváků smí jít jeden tisíc. Na stadion Benátek nad Jizerou, který má kapacitu 1700, smí jít, ano, hádáte správně, také tisíc diváků. Očkovaných - kteří nic netušíce nadále přenášejí virus. Já jsem také jako očkovaný chodil na hokej, teď už se tam nedostanu, nejsem permanentkář. Změnilo se něco? Ne,  nemocnicím to bohužel nepomůže. Těch pár platících diváků navíc, kteří by byli rovnoměrně rozsazeni, by neznamenali tak velký rozdíl. Lidé se místo toho budou scházet doma u televizorů a bude se to švejkovat za rohem pod svícnem.

Nebudu zde sáhodlouze rozebírat současné covidové neduhy a vládní politiku. To už rozebírají jiné blogy. Chtěl jsem se pozastavit nad iluzorním vnímáním reality. Ten svět je tak krásný, jen ti lidi - no, darmo mluvit. Dělají si, co se jim zlíbí.

Skutečnou moc má vždy jen a pouze jednotlivec sám nad sebou a svém bezprostředním okolím. Libovolné drobné individuální rozhodnutí vytváří celek společnosti. Pejskař má na svém svědomí, jestli naše chodníky zůstávají čisté. Maminka má na starosti to své robátko, jestli z něj vyroste slušný člověk nebo gauner. Pacient má zodpovědnost za své tělo a nehuntuje jej nad rámec genetických (dis)proporcí. Hokejový trenér zodpovídá za stav českého hokeje už jen tím, jak vychovává své hráče. Začít musí každý sám u sebe, aby ten celek za něco stál. S wuhanským virem nebo bez něj.

Nečekejme, až to někdo udělá za nás a ten krásný svět si vybudujme svým vlastním přičiněním.