Nastal čas Vánoc - čas vaječňáku ze sójového mléka, dechberoucích soubojů na život a na smrt mezi Ježíškem a Santou, Snowboarďáků po třiceti letech, kdy Lucinka Von Dráček byla roztomilý ďiblík. Ano, nastal čas adventní výzvy.
#Televizní reprízy pohádek s čerty, anděly a politiky po stopadedesáté - o tom je dnešní žblebt
Jedna z věcí, která mě na Vánocích bavila nejvíc, bylo sledování blonďatého Kevina, jak likviduje dva poťáplé lupiče sám v baráku na předměstí Chicaga. Film Sám doma a jeho několikanásobné itarce jsem sledoval do omrzení. Stejně tak další vánoční pohádky jako Pelíšky, Lásku nebeskou, Smrtonostnou zbraň, Protivné sprosté holky a další. Říkáte si, že poslední do tohoto výběru nepatří, ale mýlíte se. Koukat se na tehdy ještě použitelnou Lindsey Lohan, jak tancuje v lascivním vánočním oblečku na podpatcích, patřilo k vrcholům mých pubertálních let nesoucí se ve znamení zakrývání brutálního akné zářící na mém obličeji jak světélka na stromečku.
Díky mé návštěvě kontinentu Kryštofa Kolumba jsem měl možnost nejenže prožít typické americké Vánoce plné krocana s bramborovou kaší, ale také se seznámit s tím, co oni považují za svou filmovou klasiku. Griswoldovi se na obrazovce střídali s Rudolfem a Raplhiem, který přesvědčuje celé své okolí, že vzduchovka je pro něj ideální dárek k Vánocům. Všichni mu říkají, že ne, že si jen vystřelí oko. Nakonec se svého dárku dočká a hádejte, co se stane, když flintu dostane.
Takže jsem se podivil nad rozhořčením české společnosti, že si Norové dovolili natočit Tři oříšky trochu po svém. Řekněte mi, jestli na Vánoce míváme v TV kromě amerických a českých filmů také produkci z jiných zemí. Já bych nějakou vánoční komedii z Francie nebo Španělska velmi mile uvítal. Minimálně jako osvěžení vysílacího času, kdy máme do nekonečna změť recyklovaných princezen ze mlejna, šedesáti odstínů čertoviny, nenalíčené Nastěnky na snowboardu a rybí kostí se dávících podpantofláků z Panelákova nad Metují.
Pro dnešek zvonec, feministického Mrazíka konec.
