Nastal čas Vánoc - čas vaječňáku ze sójového mléka, dechberoucích soubojů na život a na smrt mezi Ježíškem a Santou, Snowboarďáků po třiceti letech, kdy Lucinka Von Dráček byla roztomilý ďiblík. Ano, nastal čas adventní výzvy.
#Jediné cukroví, co žeru po kilech - o tom je dnešní žblebt
Ano, k Vánocům neodmyslitelně patří nabírači kil, doplňovači obvodu kolem pasu, zvětšovači zadků a pneumatik michellinek kolem pupku. Bavíme se o cukrových bombách, které pro nás připravily naše milující maminky, babičky, manželky, tchýně, kolegyňky z účetního, tetičky, dcery, snachy, sestry a aby to nebylo málo také supermarkety. Například štola bývávala spolu se suchým vínem krásnou průvodkyní během dlouhých zimních večerů, když jsem žil sám. Tehdy jsem měl uctyhodných 65 kilogramů a takovou zhůvěřilost jsem si mohl dovolit. Dnes jsem šťastně zadaný se 72 kilogramy.
Cukroví za to nemůže. Může za to zpomalující metabolismus a sedavé zaměstnání.
Bez ohledu na cokoliv si nemohu odpustit jednu neřest. Rumové kuličky posypané kokosem nikdo z mé rodiny jakživ neviděl. Důvodem je, že já je z mísy vyluxuji a vše ostatní nechám ladem. Rumové kuličky pro mě znamenají víc než cukroví. Je to jistota, že se nikdy nevrátím na 65 kilogramů. Přestože každodenně pracuji na sklapovačkách a to v řádech desítek, někdy i stovek opakování.
Vaše oblíbené cukroví je jaké, prosím? Ať vím, co mám nechávat na talířku.
Pro dnešek zvonec, feministického Mrazíka konec.
