Nastal čas Vánoc - čas vaječňáku ze sójového mléka, dechberoucích soubojů na život a na smrt mezi Ježíškem a Santou, Snowboarďáků po třiceti letech, kdy Lucinka Von Dráček byla roztomilý ďiblík. Ano, nastal čas adventní výzvy.
#Čas se vánočně zamyslet a nevysedávat s telefonem na záchodě - o tom je dnešní žblebt
Já vím, že to zní naturalisticky, ale pojem záchodová četba je fenomén, kterému jsem od malička holdoval. Nedovedete si představit, jak jsem se cítil frustrovaný, když jsem zašel na cizí toaletu, jejíž majitel holduje úplně jinému čtenářskému krmivu. Například můj táta má na záchodě ruskou literaturu šachu. Neumím rusky a šachy také u mě moc nejedou. Takže nebýt chytrého telefonu, ukousal bych se tam nudou.
Nebudu zastírat (tady je fajn, že jsem se nepřeřekl), ale s příchodem chytrých telefonů se můj čtenářský svět také změnil. Mnohem k horšímu. S tím souvisí i to, že já si na čtení prostě chci udělat čas a klid. Nechci číst v kodrcavém autobuse, kde se mi z toho udělá špatně. Kdy je lepší příložitosti, než se začíst? Ano, hádáte správně.
Takže s Vánocemi přichází i zamyšlení nad jedním z mála dárků, který vždy uvítám. Kniha je fenomenální příležitost někomu zpestřit záchodovou literaturu, doslova těžká váha mezi vánočními a narozeninovými dárky. Děkuji Vánocům za to, že mě vybičují ke čtení, a že budu mít co dát na sušičku vedle keramické mísy.
Jak to máte vy? S knihou jako dárkem, of course.
Pro dnešek zvonec, feministického Mrazíka konec.
