Nastal čas Vánoc - čas vaječňáku ze sójového mléka, dechberoucích soubojů na život a na smrt mezi Ježíškem a Santou, Snowboarďáků po třiceti letech, kdy Lucinka Von Dráček byla roztomilý ďiblík. Ano, nastal čas adventní výzvy.
#Šťastné a covidové, aneb vás ten humor přejde, holenkové - o tom je dnešní žbelbt
Dnes je poslední adventní neděle a čas migrace mezi obýváky různých domácností se nezadržitelně blíží. Jak stěhovavé ptactvo budeme navštěvovat... Co to plácám, budeme zodpovědně sedět, s dvojitou vrstvou respirátorů a nikam se nehneme. Vánoční návštěvu uděláme přes Zoom, hostinu nám přiveze Košík nebo Rohlík a budeme se modlit k očkovanému jezulátku.
Žerty a nadsázku stranou. Je smutné, že nám Covid (potažmo restrikce) sebral požitky spojené s jedním z mála ročních období, kdy se lidé radují a prožívají společná setkání. Není to snadné ani v nemocnicích, ani v pečovatelských domech.
Nenechme si ale v téhle hnusné době vzít přátelství. Přestože jsme já, i moje žena očkovaní, i nadále máme rádi naše neočkované přátele. Nebudu je hanit za jejich osobní volbu. Je to jejich tělo, jejich zodpovědnost, jejich osud. Pevně doufám, že se se všemi zase znovu opět setkám v lepších časech. Moc si přeji, aby rok 2022 dopadl daleko lépe než děsivý 2021.
Pro dnešek zvonec, feministického Mrazíka konec.
