Nastal čas Vánoc - čas vaječňáku ze sójového mléka, dechberoucích soubojů na život a na smrt mezi Ježíškem a Santou, Snowboarďáků po třiceti letech, kdy Lucinka Von Dráček byla roztomilý ďiblík. Ano, nastal čas adventní výzvy.
#Hnusnej umělej stromeček, řetěz z krepovýho papíru, zašmodrchaný světýlka a zvoneček po dědečkovi - o tom je dnešní žblebt
Asi nejtěžší část času adventního je vytáhnout židli nebo štafle a vytáhnout tu zaprášenou krabici zpoza nejvyšší police šatní skříně. Zde se odehrává dobrodružství hodné Indiana Jonese, kdy se prohrabujete mezi samými poklady. Například zavařovací sklenice, dvanáct let prošlý pytlík Hariba, západoněmecké časopisy s lechtivým obsahem, cvičky ze základní školy, dopisy od mé platonické lásky z Itálie a další roztodivné věci, kterými se musíte přehrabat, abyste se dostali k artefaktu největšímu - lepenkové krabici s vánoční výzdobou.
Tuto truhlu pokladů vytahujeme jednou za rok - stejně jako vy. A stejně jako vy, i já hledám špičku, kterou se snažím na vrchol plastového stromku narazit tak, aby to nebylo šíleně křivě. Pěkně si u toho od plic tak prudce zanadávám, že by dlaždičům studem rudla ouška. V krabici se nalézá také řetěz s žárovkami. Je nádherně uleželý, správně slepený a zašmodrchaný. Beru to jako výzvu. Beru to jako sportovec - buď vyhraju já, nebo ozdoba na strom. Nakonec v prodloužení zvítězím a jsem rád, že se Vánoce neodehrávají častěji.
Ty tam jsou ty časy, kdy jsem jako dítě strom zdobil s nadšením. Zbožňoval jsem především užírání jedlých ozdobiček z čokolády, což jsem snažil maskovat vyplňováním staniolového obalu kosmetickými tampóny.
Co vy, máte krabici s ozdobami uložnou tak, že už její pouhé vytahování zabere čas a úsilí?
Pro dnešek zvonec, feministického Mrazíka konec.
