Nastal čas Vánoc - čas vaječňáku ze sójového mléka, dechberoucích soubojů na život a na smrt mezi Ježíškem a Santou, Snowboarďáků po třiceti letech, kdy Lucinka Von Dráček byla roztomilý ďiblík. Ano, nastal čas adventní výzvy.
#Přeju si já ještě něco vůbec k Vánocům - o tom je dnešní žblebt
S mým přibývajícím věkem došlo k velkému posunu vnímání dárků nejen na straně má dáti, ale také dostal. Zatímco dříve jsem Ježíška vnímal se zjevnou nedočkavostí a košatě dlouhý seznam naškrábaný na papír jsem rodičům strkal pod ruce už v listopadu, dnes už dávno nemám ponětí, co bych si měl vlastně přát. Jistě to souvisí nejen s věkem, ale také se změnou životních rolí. Má pokémoní evoluce se z dítěte -> puberťáka -> vysokoškoláka posunula do další fáze a tím je rodič. Pak už následuje jen role prarodič. Tento graduální posun mezi jednotlivými epochami lidského života je univerzální téměř pro všechny.
Něco je však v mém případě unikátní. Tím je má snaha radši dárky nedostávat a vyhýbat se jim jak lenoch řemeslu. Souvisí to s vlastní osobní zkušeností celé plejády naprosto zbytečných krámů, které se hromadily a já je nechtěl. Čím víc jsem se vyjadřoval, že už sakra nic dalšího nechci, tak tím víc nevyžádaných dárků jsem dostával a já se motal v začarovaném kruhu.
Tato do očí bijící snaha vyvrcholila naplno, když jsem nedávno mým rodičům na otázku, co chci, odpověděl, že bude stačit balíček hladké mouky. Když jim obočí vystřelilo ke stropu, tak jsem se jejich údiv snažil konejšit konstatováním, že dobrá, můžou přihodit polohrubou k tomu.
Nakonec vždy najdu nějaký kompromis a svěřím se, že by mi radost udělaly nové ponožky a možná nějaké nové tričko. Radši si řeknu o nějaký jednoduchý dárek, který využiju, než abych dostával kýčovité lustry, zdobné svatební bryndáky, Sushi kuchařky, prachem zavátý křišťál, ze kterého se nesmí pít, protože je strašně cenný. V neposlední řadě mě štvou těžítka, prdící pytlíčky, smradlavé stromečky, balíčky respirátorů, nafukovací panny a další podobné rádobyvtipné dreky.
Takže co mi udělá naprosto obyčejnou nefalšovanou vánoční radost? Láhev Merlotu. Víno vypiju a láhev vyhodím do kontejneru.
Pro dnešek zvonec, feministického Mrazíka konec.
