Všímá si věcí, kterých si ostatní nevšimnou

Nebojte se, není tak empatický, že by se vám dostal pod kůži, ale prostě jeho oči dokážou vidět to, co my běžní a obyčejní nikoli. Právě proto mu moc lidí nevěří. Čas od času o sobě pochybuje i on sám. Ale vše je opravdu skutečné.

Tak snadno si lze představit soukromého detektiva R. F. Jackabyho, který řeší různé tajemné případy. Od dětství miluji nadpřirozené jevy a nevysvětlitelné záhady, ale tohle mi přišlo od začátku trochu dost přitažené za vlasy. Možná mi hlavní hrdina připadal jako hodně zfetovaný Sherlock Holmes s výstřední čapkou a obnošeným kabátem, který tvrdí takové věci, jako že za tohle mohou skřítci, za něco jiného zase třeba trollové či víly, ale mnozí si ho pro nevšednost jistě zamilují.

Když už jsem byl ochoten tohoto vyšetřovatele akceptovat a nechat se vtáhnout do tohoto podivného světa, byl jsem mile překvapen zajímavým prostředím lednové Nové Anglie roku 1892. Tu však autor nijak zásadně nepopisuje, ale to si brzy zvyknete. Má prostě svůj styl, který je vidět na každém kroku, třeba i v podobě absence vedlejších postav či v jejich bližším psychologickém nebo minulostním prokreslení.

Druhou hlavní postavou, kterou sledujeme, je slečna Abigail Rooková, která sem na západ přijíždí si hledat práci, a společně s Jackabym vytvoří nevšední duo, které se vzájemně protiřečí i doplňuje zároveň. Dokážou najít vrahu zavražděného novináře, kterého zajímalo aktuální politické dění? Co značí žalozpěv jeho sousedky?

*

„Jsem vědec a řídím se rozumem. Věřím jen tomu, co vidím nebo co mohu dokázat, i když to, co vidím, ostatní lidé často obtížně chápou. Mám nadání, které je, pokud je mi známo, naprosto jedinečné. Díky tomu vidím pravou tvář věcí tam, kde ostatní spatří jen iluze – a kolem nás je spousta iluzí, spousta masek a pozlátek. Celý svět je jeviště, jak se říká a zdá se, že já mám jediné sedadlo, ze kterého je vidět oponu. Například tomu, že květinové víly mají rády med a mléko, nevěřím jen kvůli nějakým starým pověrám… Věřím tomu, protože když jim párkrát do týdne nechám venku misku, zaskočí se napít. Jsou to mimochodem fascinující stvoření…“

Jackaby se zachmuřil. „Nikdy si nejsem jistý, co vlastně vidí ostatní. Nejdřív mi povězte, čeho jste si všimla, a já vás doplním. Využijte všechny smysly.“

*

Sympatický mladý učitel z amerického kontinentu se pokusil napsat jednoduchý příběh bez sebemenšího přikrašlování. Což se mu podařilo. Bohužel, ale nemá v sobě něco, co by vás ke knize znovu vrátilo, protože by to bylo něčím extra nové a skvělé. Zajímavý nápad s velmi dobře nastudovanou mytologií a snadno uhodnutelným pachatelem skončil v průměrnosti. Toto dílo by se i přesto ale mohlo stát určitou oddechovkou, jež by vás mohla v některých momentech i trochu pobavit. Ale opravdu jen maličko. Uvidíme, jestli druhý díl, který se určitě již překládá, něco k lepšímu změní.

Název knihy: Jackaby

Autor: William Ritter (https://rwillritter.wordpress.com/)

Nakladatelství: Host (http://www.hostbrno.cz/)

Vydáno: listopad 2015