To život je zázrak, ne já

Někdy jsou dny, kdy se nám všechno, čeho se dotkneme, daří a nic nám nestojí v cestě. Žádná překážka, žádný problém. Život naneštěstí ale není tak jednotvárný a „nudný“ a staví nás před různé zkoušky, které máme zvládnout. A to za jakoukoli cenu.

*

První poučení, které jsem si zvala z oné zkušenosti, je jednoduché: vždy je nutné bojovat, ať už jsou nevýhody našeho postavení jakékoli. Je potřeba stále věřit. Pořád jít kupředu, i když třeba jen pár milimetrů vyžaduje vyčerpávající úsilí. Pokud si člověk nevěří, pokud se vzdá, pokud je toho názoru, že těch pár milimetrů nic nezmění, sám sebe už předem zatratí. Základem je jít stále vpřed!

*

Sedmapadesátiletá Angela pracuje, má manžela, děti i vnoučata a v posledních dnech ji bolí hlava. Bere to trochu na lehkou váhu, ale brzy je to tak neúnosné, že musí do nemocnice na vyšetření. Tělo začíná kolabovat a ona je uvedena do umělého spánku.

*

Přiznávám, že bolest byla v určitých situacích tak extrémní, že mě vždy na čas zbavila chuti k životu. Ochromovala mě. Ale vždycky jsem sebrala odvahu a znovu začala věřit. Nebylo důležité, jak těžký můj stav byl. Nechtěla jsem si připustit, že by mohl nastat konec. Nepřicházelo to v úvahu. Nebylo to možné. Nesmělo to tak být.

*

A my sledujeme její boj, který by se zdál předem být prohraný. Ale naděje a vnitřní síla jedince společně dokážou mnohé divy, neboť právě ony jsou prostě nenahraditelný. K tomu láska a podpora blízkých, kteří věří ve změnu k lepšímu, i když už doktoři připravují pomalu pitevní zprávu.

*

Druhé poučení je stejně elementární jako to první: je třeba využít každé chvilky, kterou nám život nabízí. A dát jí smysl. Nesmíme ji vyplýtvat nicneděláním, každý okamžik našeho života je drahocenný. Až do své nemoci jsem nikdy nemyslela na smrt. Ona se mě však dotkla, vychechtala se mi do tváře a já jsem věděla, že mé dny jsou sečteny. Že všechno může skončit v jediném okamžiku.

*

Jeden z mnoha lidských příběhů, které se staly a které stojí za přemýšlení. Bohužel autorka má pravdu v jednom, a to že člověk si všechno uvědomí až v době, kdy se něco stane a kdy bývá většinou pozdě k jakékoliv nápravě. Važme si proto každého okamžiku J.

Název knihy: Zachránila mě slza (Une larme m'a sauvée)

Autor: Angele Liebyová

Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)

Vydáno: listopad 2014