Taky bych tady seděl, kdybych měl čas

A on vlastně čas má, když je na dovolené. Ale odpočívat neumí a ani to nakonec nejde. Nebo ano? Dali byste si pauzu, kdyby váš přítel před vašima očima zmizel? Určitě ne. Jenže i samotná policie si myslí, že o nic nejde, nezačne po ničem pátrat, neboť okolní „svědkové“ tvrdí, že odešel s neznámým člověkem dobrovolně.

„Já nejsem otec. Jedním z vůdců je má práce, věci, které jsem viděl, věci, které dělám, a lidé, které potkávám.“

Bývalý člen FBI, nyní jeden z členů velvyslanectví – Hugo Marston – však ví o tom své a nehodlá se vzdát pravdy o tom, co viděl a kdo unesl jeho přítele, bukinistu Maxe. Kdo by chtěl právě jeho? Co by se mohlo skrývat ve starých dílech, které Hugovi Max prodá pod cenou? Může něco více odhalit první vydání detektivky od Královny tohoto žánru, Smrti v oblacích, anebo ho může někam dovést kniha Arthura Rimbauda, Sezóna v pekle?

„Domníval jsem se, že Paříž je městem lásky.“ „Město milování by bylo přesnější.“

Náhoda tomu chce asi sama, když se Hugo ještě nestačil vyrovnat s odchodem manželky k jinému, poznává novinářku Claudii, které podlehne. Neví o ní skoro nic, a přesto mu přijde, jako by ji znal už odjakživa. Sama je však tajemstvím, které nedá spát. Kdo je její otec? Může i on něco před všemi skrývat? Jak do všeho zapadají pouliční drogové gangy? Proč policisté nacházejí utonuté bukinisty? Mohou snad něco odhalit? Jak to všechno souvisí s lovci nacistů?

*

Když přecházel ulici a vzdaloval se od řeky, jako by se kolem něj snesla tma, provoz i lidé se vytratili z jeho

bezprostředního vědomí. Nedokázal myslet na nic jiného, než že mu byl doslova odňat přítel. Přítel, kterého jako by nikdo neznal a nikomu na něm nezáleželo. Přemýšlel taky o tom, že spáchaný zločin se vymyká jeho pravomoci.

…

U dveří do Maxovy ložnice zaváhal.

Ložnice je soukromou svatyní, místem, kde člověk přemýšlí, spí, miluje. Vstoupit nepozvaný bylo Hugovi nepříjemné. Vždy k tomu místo přistupoval s velkým respektem, nebo v to aspoň doufal. Tolik mrtvých těl už viděl v ložnicích. Třeba Sekerník, vrah z Austinu, své oběti rozsekal ve spánku a zabil jich půl tuctu, než ho Hugo dopadl o patnáct set kilometrů dál ve vagonu odstaveném vzadu na nádraží v Cincinnati, kde vrah tvrdě spal. I děti Hugo nacházel v ložnicích, byť obvykle ne v jejich vlastních.

*

Člověk touží po přečtení této knihy vydat se do Paříže, projít se kolem řeky Seiny, usednout k jednomu ze stolků kterékoliv kavárny a jen se unášet tou atmosférou místa. Opravdu odpočinkové čtení, ve kterém se skrývá mnoho otázek a záhad, které jsou spojeny s pouličními prodejci knih a pohlednic – bukinisty. Tato tradice v Paříži sahá až do období 16. století. Každý další, kdo se seznámí se spolkem bukinistů, nebude litovat.

Název knihy: Knihkupec (The Bookseller)

Autor: Mark Pryor (http://www.markpryorbooks.com/)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: květen 2014