Tak takhle to bylo

Zelená střecha Evropy pomalu ale jistě ztrácí svoji původní podobu a vytrácí se ta magická moc tohoto nádherného koutu Čech. Čistý, ničím neovlivněný, vzduch, volně se pohybující zvířata, turisté na stezkách a počasí jako na houpačce. Tím vším a mnohým vás očaruje Šumava.

Michal se ze dne na den stává lufťákem, náplavou z hlavního města. Stěhuje se právě sem – do šumavské osady Samoty. Zde získává chalupu po zesnulém doktorovi, kterému se tu neřekne jinak než dochtor a jež se před zraky úřednice pojišťovny zastřelil. Chce ji zvelebit pro sebe, městskou manželku Gabrielu a syna Daniela, který se vrací z ciziny.

Zprvu se zdá, že jsou Samoty klidným a nevinným místem, kde žijí nesourodí bratři ze statku – Petr a Pavel – drbavé ženštiny Škopková a Krajánková, jež nenechají na nikom nit suchou, a také rodinka Viktora, Jany a chlapce Járy. Právě Jana Michala zaujme natolik, že si spolu padnou do oka. Dozví se o ní, že vydala knihu, píše detektivky a vede si svůj deník.

Netrvá to dlouho a nebeské konstelace se obrátí proti všem. Obyvatelé Samot se dostávají do pozoru. Jana je nalezena mrtvá v pyžamu ve své posteli. Jenže přirozená smrt to pravděpodobně nebude. Začíná koloběh podezírání, vyšetřování a dalších objevů, které zahýbají zapadlým koutem šumavských hvozdů.

*

Všiml si jí hned při své první návštěvě, nešla přehlédnout a stále ho fascinovala, ta stavba z cizího světa – pyramida ze skla a ocelových traverz, se základnou o šířce patnáct metrů a stejně tak i vysoká.

Uprostřed vedlo dřevěné točité schodiště a vevnitř se to zelenalo rostlinami, jak si Michal povšiml, když ze zvědavosti brousil kolem. Vedle pyramidy stál dřevěný bungalov, který s ní byl propojen krátkou chodbou, a okolo se rozkládala zahrádka jak z reklamy na satelit pro vyšší střední třídu – kratičký hustý trávník a záhony výhradně se zahradními květinami, nikde ani kopřiva, ani sedmikráska, jež by narušovaly civilizační řád. A to všechno tady, v srdci bujné matičky přírody, kde i plevel dosahoval takových rozměrů, že vypadal jako okrasné keře. Michal nechápal, jak se toho podařilo uprostřed luk dosáhnout, nicméně zahradní sterilita byla dokonalá.

…

25. dubna

Nenávidím neustálé omílání, že děti jsou to nejdůležitější v životě a jak se jim obětujeme. Tím jen předesíláme budoucnost, kdy jim budeme neustále vyčítat, jak jsme pro ně dřeli a jak oni na nás kašlou. Já se malému nechci obětovat, chci ho mít ráda, jak nejvíc umím, a chci, aby byl šťastný do té míry, do jaké jsem schopná to zařídit, a pak ať jde a ať dělá, co umí. Pokud do jeho života budu patřit i nadále, budu šťastná, ale dokážu si představit i scénář, kdy prostě odejde pryč. Zhroutí se mi kus světa, ale ne celý.

*

Oddychová četba českého krimi příběhu s reálnými kořeny z nádherného a tichého koutu naší země. Šumavské kouzlo se zdánlivou sourodostí toho všeho je narušeno smrtí, která má k přirozenosti opravdu daleko. Necháte si zpříjemnit cestu vlakem, čas před spaním či se potřebujete jen tak zrelaxovat? Příliš tichá Šumava od Zuzany Rampichové by mohla být tím pravým.

Název knihy: Příliš tichá Šumava

Autor: Zuzana Rampichová (http://rampichova.blog.idnes.cz/)

Nakladatelství: Moba (http://www.mobaknihy.cz/)

Vydáno: únor 2015