Smolný rok pro každou generaci

Horská dráha, sinusoida, nahoře-dole…tím vším, ale i mnohým dalším jde charakterizovat život a jeho eskapády, kterými nás chce ujistit, že ty dobré věci nejsou zadarmo. Ale že by se něco pravidelně, periodicky opakovalo, to tak vš

Giny Slocumbová, které se doma neřekne jinak než Velká, a to především díky tomu, že je pod střechou tou nejstarší (babička), se hrozí toho, co se udá letos. Jednou za patnáct let se odehraje něco, co změní chod rodu. Začala tím ona sama, když ve studentských letech otěhotněla, pokračovala tím její dcera Liza a nyní by na řadě měla být Mosey.

Druhá jmenovaná, Liza, si zatím vytrpěla nejvíce. Čekala dítě se ženatým trenérem, porodila dívku a po letech ochrnula na jednu polovinu těla. Nemůže se sama bez pomoci druhých pohybovat a nedokáže ani souvisle mluvit. Proč právě ona musí takto trpět?

Vypadá to, že všechno by nakonec nemuselo k něčemu dojít a přetrhnout tak špatně nasazené vlákno života. Ale kdepak. Tato rodina si „zaslouží“ peripetie. Dojde k poražení prastaré vrby na jejich pozemku, která všechno rozpoutá. V jejím nitru se totiž najde truhlička s ostatky těla miminka. Čí je to dítě? Lhala snad Liza o své dceři, kterou vychovala? Mohla by být klíčem k vyřešení tajemství spolužačka Lizy, Melissa? Kdo toho ví o historii ženské linie nejvíc?

*

Kdyby zůstala naživu, určitě by se bála byť jen pohnout, protože každý krok by ji přiblížil k tomu, že se stane to, co už všichni předem věděli. Mosey Slocumbová by musela být dokonalá každou vteřinu, jinak by uklouzla, upadla na záda a vstala těhotná, nebo by do sebe cpala drogy a uctívala stromy jako cvok, nebo by skončila jako bankovní úřednice v ošklivém předpisovém kostýmku, jen aby si nikdo nevšiml, že je pořád hezká, žila by pro svoje dítě a děti svého dítěte a nejspíš i pro jejich děti a nikdy by si nevyrazila na jediné rande. Ta holka jsem ale nebyla já.

Mě ukradli kdesi tak daleko, že by se z toho dala udělat hloupá přezdívka: Neznámá z Nevady. Anonym z Arizony. Mobil znovu zabzučel, ale já se na něj nepodívala. Navenek jsem zůstávala klidná a ta paní, co mě vychovala, míchala čokoládu a svět se dál točil. Ale uvnitř mě stoupaly bublinky, a bylo jich pořád víc, až to ve mně úplně šumělo.

Já nebyla já. Nebyla jsem Mosey Slocumbová. Jako by ze mě spadlo závaží. Mohla jsem být kdokoli a to znamenalo, že můžu dělat cokoli. Všechno, co se mi sakra zamane. Absolutně všechno.

*

Vyprávění o třech generacích pod jednou střechou s trochu pochroumaným osudem je takové pohodové čtení, které vás ničím neurazí, ani vás ničím tolik nepřekvapí. Přes skvělý rozjezd to ke konci trochu pokulhávalo, ale i přesto se kniha čte dobře.

Název knihy: Smolný rok (A Grown-Up Kind of Prejty)

Autor: Joshilyn Jacksonová (http://www.joshilynjackson.com/)

Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)

Vydáno: květen 2014