Rodina se neopouští. Ani ve jménu lásky.

Svatba vnoučat, která změní život stárnoucím prarodičům, jež každý z nich přišel o polovinu svého srdce úmrtím druhého protějšku. Jenže co skrývají osudy těchto dvou lidí pod jinými jmény, kteří by se měli vidět poprvé, a přesto to tak není, neboť se znají už od dětství? Kdo vlastně jsou a co prožili?

Ale občas se i to nejsilnější pouto rozpojí a lidé se jeden druhému ztratí.

Náš příběh se tak přemisťuje z konce rušného New Yorku 21. století na začátek, do období před a během druhé světové války, kdy židovka Lenka Maizelová bydlí s milujícími rodiči a mladší sestrou Martou ve stověžaté Praze. Je natolik nadaná, že dokáže ladnými tahy štětce vystihnout malebnost každého místa, slast, ale i krutost každého citu, který právě cítí.

Miloval jsem ji, protože mi dovolila být sám sebou.

Dostává se na Akademii výtvarného umění, kde se může více rozvíjet. Možná i díky tomu poznává svoji kamarádku a především jejího bratra Josefa Kohna, do kterého se na první pohled zamiluje. Na čtrnáctidenním pobytu v Karlových Varech spolu zažívají nezapomenutelné chvíle, kdy objeví světy toho druhého. Proč ale nemůže všechno krásné trvat věčně?

Tam, kde jsou Židé, je vždycky smutek, i v tom nejšťastnějším dni.

Přijde válka a nacisti okupují Československo. Josefův otec sežene víza pro rodinu, ale i pro Lenku, jenže ta nechce opustit svoji rodinu, a tak tu zůstává. Jejich osudy jsou tak na vždy rozděleny, a přesto v myšlenkách oba jsou stále spolu. Malířka Lenka zažívá krutosti života v koncentračních táborech, kde ztrácí celou svoji rodinu, a porodník Josef začíná žít v New Yorku, také bez rodičů, kteří zahynuli při odjezdu ze země při ztroskotání lodi.

Láska dvou lidí. Barevné, ale i temné odstíny života. Rozhodnutí, která se nemohou vzít zpět. Zdánlivá smrt druhého, zničí nejeden život. Setkání vrásčitých srdcí, jež jsou stále zasažena amorovým šípem.

*

Mysl, srdce, lůno. To je trojice spojená v posvátném tanci. Ženská pánev je jako přesýpací hodiny, které dokážou předvídat čas. Život vytváří i ochraňuje. Když nastávající matka nemá dost výživnou stravu, plod si bere živiny z jejích vlastních zubů a kostí. Ženy jsou od přírody vybavené k nesobeckosti.

Jako mladík jsem se zamiloval do dívky, která mě také milovala. Její úsměv mě hřál u srdce, kam šla ona, šel jsem i já.

Stále o ní sním. O dívce, kterou jsem poprvé v životě držel za ruku. Spal jsem s jinou, ale ve snech se mi zjevovala pouze ona.

…

„Půjdu s tebou, až splníš svůj slib. Až budeš mít v ruce pět pasů, a ne jen dva.“

„Německá armáda se už dala do pohybu. Každým dnem dorazí do Československa. Musíme odjet, Lenko! Hned teď!“

Mluvil jsem hlasitě a netrpělivě. Lenka se nepohnula – ani když jsem křičel, klečel před ní a zapřísahal ji, aby mě poslechla.

Když už jsem její mlčení nedokázal dál snášet, vstal jsem a jako v transu odešel do ložnice. Posadil se na lůžku, jehož poválené bílé přikrývky vypadaly jako schlíplá plachta, chytil se za hlavu a dal se do pláče.

*

Jedinečný příběh nehynoucí lásky dvou lidí, které rozdělila válka. Mysleli si, že už se nikdy neuvidí a že snad ten druhý už je mrtvý, ale nakonec čas dokázal zamotat osudy jejich potomků natolik, že se opět setkali. Alyson Richmanová propojila tragické skutečnosti, použila některé lidské osudy, které se opravdu staly, a tak barvitě oživila tuto skvělou knihu, kterou bych se nebál přirovnat k Otčenáškově novele – Romeo, Julie a tma.

Název knihy: Ztracená manželka (The Lost Wife)

Autor: Alyson Richmanová (http://alysonrichman.com/)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: listopad 2013