První. Anebo poslední.

To je otázka, o kterou tu vždycky běží. V nejistých předpovědích počasí vždy a neustále. Máme letos konečně očekávat tuhou zimu a první sníh již začátkem září? Anebo se dočkáme mírnosti a blátivosti naší nikdy neodpočívající krajiny? Do poslední chvíle to není prostě sto procentní. Třeba někdy ale bude. Kdo ví.

Lass Ekholm veze svoji dceru Annu z tréninku zpět domů, kde na ně čeká manželka Kirsty. Jelikož je začátek května, málokdo by čekal, že ještě napadne nějaký ten sníh. Možná i on má vzápětí přímý vliv na nehodu, kdy Ekholmovo auto končí v příkopu a smrtí Anny. Dokáže se s tím vyrovnat Lass a jeho žena Kisty? Kdo řídil protijedoucí vůz, který z nehody ujel?

Vyšetřující policista Kimmo Joentaa se moc dobře dokáže vcítit do osudu Ekholmových, protože před lety mu zemřela manželka Sanna. Dnes si dopisuje s Larissou, jejíž právě jméno nezná a na níž stále čeká. Dočká se jí?

Mimo případu autonehody řeší Kimmo i zavraždění rumunské tanečnice a společnice všeho druhu, Réky Nagyové, která se s dalšími třemi sestrami stará o blaho své chudé rodiny. Byla podporována několika muži, ale jen jednoho možná milovala. S ní byl na místě činu nalezen na lavičce i neznámý muž Victor Dina. Co všechno se ještě musí stát, aby byli ti zlí spokojení anebo, ještě lépe, dopadeni?

*

Reflektory protijedoucího auta byly dva malé měsíce. Řítily se proti nim, narůstaly a pak k nim Lasse Ekholm natáhl ruce. Konečně, pomyslel si.

Výkřik, který ze sebe Kirsti vyrazila, připomínal bzukot a byl strašně vzdálený. Náraz byl krátký a plechový. Zavřel oči a nechal se unášet.

To už jednou zažil.

Svět se točil. Točil se a točil neslyšně kolem vlastní osy.  Pak se zastavil. Zvuky se vrátily. Pomalu, ale vytrvale nabývaly na hlasitosti. Rachot motoru. Ležel na zádech na něčem měkkém, studeném. Nic ho nebolelo.

Náhlý pocit beztíže v tu chvíli, kdy vyjel z dráhy. Řvoucí motor patřil druhému autu, které se převrátilo, kola se velkou rychlostí točila ve vzduchu. Pokusil se vstát, ale nešlo to. Slyšel sirény, které se rychle přibližovaly, viděl blikající světla, oslovil ho nějaký hlas.

„Bolí vás něco?“ zeptal se ten hlas. Zavrtěl hlavou.

Dotkly se ho nějaké ruce.

*

Zase tradiční scénář. Neznal jsem autora, zalíbila se mi obálka a anotace knihy nebyla vůbec špatná. Jenže od začátku mě příběh něčím natolik chytil, nedokážu ale popsat čím, že jsem brzy byl na poslední stránce. Všechno, co jsem nechápal, najednou dávalo smysl. Mám rád krátké kapitoly, protože jsou vzdušnější a lépe stravitelné, takže další velké plus nejnovějšího díla Jana Costina Wagnera.

Název knihy: Dny posledního sněhu (Tage des letzten Schnees)

Autor: Jan Costin Wagner (http://www.jan-costin-wagner.de/)

Nakladatelství: Moba (http://www.mobaknihy.cz/)

Vydáno: březen 2015