On tam nebude

Zmizet a stát se pro svět dalším mrtvým neznámým. Samozřejmě ne z fyzické podstaty věci. Co by za to člověk někdy dal, aby byl neviditelný pro ten svůj mikrosvět, který tvoří rodina, přátelé a známí, to by ke štěstí zajisté stačilo. Občas chceme být natolik sami, že toužíme potom oprostit se ode všeho, s čím jsme svázáni.

Možná z toho důvodu na několik dní mizí i spisovatel Owen Quin, který ještě předtím stačí dokončit svůj silně symbolický román Bombyx mori, ve kterém nechal zvěčnit pro něj podstatné i méně významné postavy jeho současného života. Jaké tajemství chce tak ne/vědomě odhalit?

„Člověka nic nemučí bezmezněji než vlastní myšlenky.“

Manželka Leonora Quineová proto žádá soukromého detektiva Cormorana Strika, aby jí manžela našel. Posílá ho do spisovatelského doupěte, jenže tam jej nenalezne. Za pomoci Niny se dostane na soukromý večírek nakladatelství Crossfire, přes které Owen své knihy vydával. Dozvídá se tam o starém skandále mezi ním a bývalým přítelem Michaelem Fauncourterem, který skončil smrtí Fauncourterovi manželky. Kdo za to nakonec mohl?

Cormorane díky své sekretářce Robin, která touží být profesionálně zaškolena v policejní sféře, odhalí místo, ke kterému měl vztah společný přítel dvou bývalých kamarádů-spisovatelů. Tam je právě objeven mrtvý Quin.

Co všechno bude nakonec odhaleno? Může za to snad milenka? Ožení se Robin se svým přítelem Matthewem, který nemůže vystát Cormorana?

*

Vzhlédl k domům, kolem nichž procházel, v dešti zamrkal a koutkem oka zachytil postavu, která kráčela necelých dvacet metrů za ním. Třebaže na sobě měla beztvarý černý kabát, z drobných rychlých kroků získal Strike dojem, že půjde o ženu.

Náhle si ale na její chůzi všiml čehosi zvláštního, nepřirozeného. Nebyla pohroužená do sebe jako člověk na osamělé procházce za chladného deštivého dne. Neskláněla hlavu, aby se chránila před živly, ani nešla rovnoměrným krokem s pevnou vidinou svého cíle. Drobnými, ale pro Strika patrnými změnami svou rychlost neustále přizpůsobovala a vždy po několika krocích se tvář skrytá pod kapucí vynořila do studeného lijáku, než vzápětí zase zmizela ve stínu. Nespouštěla ho z očí.

…

Spoutaná, páchnoucí a zahnívající mrtvola byla vykuchaná a válela se na podlaze, místo aby visela na kovovém háku, kam dozajista patřila. Ale to, co vypadalo jako poražené prase, na sobě mělo lidský oděv.

Mrtvola ležela pod vysokými trámy krovu, omývaná světlem, jež sem dopadalo gigantickým románským oknem, a třebaže šlo o soukromý dům a za sklem dál hučela hustá doprava, Strikovi se zvedl žaludek a náhle měl pocit, jako by byl v nějaké svatyni a stal se svědkem rituální vraždy, ďábelské profanace.

Kolem rozkládajícího se těla bylo prostřeno sedm talířů s příbory, jako by zde proběhla velká hostina, na níž se podávalo pečené maso. Trup byl rozříznutý od hrdla po pánev a Strike byl dost vysoký, aby už od prahu viděl zející černou dutinu, která v těle zůstala…

*

Nebyla to nikterak převratná detektivka, ale dala se číst. Hedvábník oproti Volání kukačky je ale mnohem lepší nebo alespoň samotný nápad se zmizením spisovatele a celkovým pohledem na prosazování začínajících autorů do světa knižní branže není špatný. V pozadí je znovu řešena náklonnost hlavního detektivka s jeho sekretářkou v akci, která se má vdávat. Čtenář očekává, kdy ti dva spolu konečně skončí spolu. Občas by některá ze scén zasloužila zkrátit a jiná naopak prodloužit, aby dílo mělo větší spád. Rowlingová se prostě ale nezapře, děj posouvá pomocí dialogů. Další díl si ale určitě přečtu rád.

Název knihy: Hedvábník (The Silkworm)

Autor: Robert Galbraith (http://robert-galbraith.com/)

Nakladatelství: Plus (http://www.albatrosmedia.cz/plus.html)

Vydáno: únor 2015