Od té doby čekám na smrt

Měla bych se svým životem konečně něco udělat. Vzít ho do hrsti a stát se lepším člověkem. Jenže to asi nedokážu. Mám v sobě tolik temných koutů ze svoji minulosti, že bych nejraději svůj život ukončila. Ani na to však nemám sílu…nikdy jsem neměla. Proč právě já jsem se svým bratrem přežila? Jen s tím rozdílem, že já jsem na svobodě a on za mřížemi.

Libby Dayová už se přes pětadvacet let vypořádává s krutými vzpomínkami na dětství. Přesněji na noc, kdy přišla o svoji matku a dvě sestry, které zabil její bratr. Nechtěla se k tomu nikdy vracet, ale neleze to, díky tomu nedokáže svůj život přehodnotit a něco na něm změnit.

Po setkání se skupinou, která se zajímá o podobné případy zavraždění celé rodiny, či o zmizení některého ze členů, se setkává se svým bratrem Benem. Tím, který měl zavraždit všechny její blízké. Překvapí ji tím, že už je se vším vyrovnaný, a to i přestože jeho vyhlídky na osvobození nejsou skoro žádné. A mohl by být opravdu nevinný? Kdo jiný by toho činu byl schopen?

I mozek se může někdy splést. A proto Libby chce zjistit, co se ten den vlastně stalo. Mnohé ji překvapí, mnohé ji utvrdí. Je její bratr vrahem, který byl neprávem odsouzen?

Nepochopený chlapec. Milostné hrátky. Nátlak „kamarádů“. Smrt býka. Mladá matka. Peníze pro život. Uškrcená dívka. Zastřelená hlava rodiny. Alkoholový sen. Dětské svědectví.

*

V Benově pokoji se ale tehdy svítilo. Moje první souvislá myšlenka: u Bena v pokoji se té noci svítilo a někdo tam mluvil. Chtěla jsem na to přestat myslet, ale neustále jsem se k tomu v duchu vracela. Proč by šílený vrah chodil do Benova pokoje, zavíral se v něm, rozsvěcel a povídal si?

V Benově pokoji se svítilo. Zapomeň na všechno ostatní: na pomstychtivého Loua Catese, na kvůli dluhům

smyslů zbaveného Runnera, na bandu gangsterů, kteří chtěli dát Runnerovi lekci tím, že mu vyvraždí rodinu. Zapomeň na ten burácející hlas, který jsi slyšela a která – no dobrá, prosím – možná nepatřil Benovi. Jenže když jsme šly spát, Ben doma nebyl, a když jsem se probudila, svítilo se u něj.

…

„…Nebuď celej život jen vyděšenej kluk bez koulí, co nechá lidi kolem sebe, aby ho buzerovali, a dovolí jim, aby mu naháněli strach. Bejval jsem jako ty, člověče, a nechtěl bych, aby se to ještě někdy vrátilo. Ne, kurva! Jen koukni, jak se k tobě choval vlastní táta. Jako ke zvadlýmu kokotovi. Jenže každej dostane to, co si zaslouží. Ale to ty asi víš.“

Ben natahoval do plic mrazivý vzduch, Treyova slova mu zalézala pod kůži a vzbuzovala v něm stále větší vztek. Není přece zbabělec.

„Tak dělej, Bene, udělej to, prostě to udělej,“ popichovala ho Diondra.

*

Gillian Flynnová se pro mě už od Ostrých předmětů stala pojmem, který sleduji a vyhledávám na pultech knihkupectví. Je to záruka kvality. Temné kouty nejsou výjimkou. Tentokrát se ale autorka zaměřila jiným směrem. Ano, hlavní hrdinka je žena, ale hlavní postavení tady nakonec má tentokrát i muž, tedy Ben Day. Skvěle propracovaný příběh a charaktery postav dodávají dílu dokonalý prostor pro nezapomenutelný thriller.

Název knihy: Temné kouty (Dark Places)

Autor: Gillian Flynnová (http://gillian-flynn.com/)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: leden 2014