Rudá věta nad krbem vyvolává v každém možný dovětek, který však nemusí být ten správný. Co se mohlo udát v běžně vypadajícím viktoriánském domě? Proč byl v pracovně s hrací skříní nalezen přivázaný muž s nožem na obličeji?
Způsobila snad oběť světu něco neobvykle špatného?
To momentálně detektiv konstábl Simon Waterhouse netuší. Ani vlastně moc nemůže. Neznal osobně novináře Damona Blundyho, kterému žádné téma nebylo svaté a jehož manželka tvrdí, že nebyl ve vztahu k ní naprosto upřímný. Přitom tajemství u nich bylo vždycky tabu. Co tedy mohl tajit? Opravdu ji mohl mít jako zástěrku k něčemu jinému?
A pak je tu běžná rodinka, která řeší jiné problémy. Matka Nicki chce opustit Londýn z ryze sobeckého důvodu a nedokáže ho pojmenovat pravým jménem. Lže, a to možná díky internetovému seznámení s tajemným Gavinem. Jen on ji dokázal se vším pomoct a osvobodit od lži. Mohl být právě on i Král Edward?
Může za smrtí novináře být seznamka s inzerátem – Hledám ženu s tajemstvím? Proč měl pro manželku známé heslo ke svému počítači Riddy111111? S kým měl schůzku 11. listopadu 2011 v 11 hodin a 11 minut? Kdo si tu s námi zahrává?
*
Zamyslete se, jak těžké, a přitom neúčinné by bylo stanout před veřejností a říci: „Udělal jsem něco neodpustitelného, co by provedl jenom lump, a přece nejsem lump a vy mi musíte odpustit.“Zní to jako paradox, že? Inu, musíme se s ním smířit, pokud máme jako druh dosáhnout pokroku, protože všichni děláme špatné věci, které dělají jen špatní lidé, stejně jako dobré, které dělají jen dobří lidé, proto nesmíme stavět jednoho proti druhému. Přejeme-li si lepší omluvy, potřebujeme víc odpouštět – tak prosté to je.
…
Simon chápal, co má Paula na mysli. Znělo to věrohodně, a proto se mu to nelíbilo. Stavělo to na hlavu jeho teorii, že jedině milenci nebo perspektivní milenci by se domluvili na schůzce v takový čas.
„Damona bavilo, když mě nutil chovat se tak směšným způsobem. Neměla jsem tam chodit – měla jsem mu říct, ať si to strčí někam a píše si, co chce. To je běžná definice šílenství, ne? Udělat přesně to samé a očekávat, že to přinese jiný výsledek. Řekl mi, že pokud přijdu deset minut po jedenácté, nebo dvanáct minut po jedenácté, tak on se zvedne a odejde. Jestli s ním chci mluvit, musím přijít přesně včas. Prostě absurdní!“ Paula pocuchala Fergusovi vlasy. „Kdybych tak byla potkala Ferguse dřív! Ty bys mě nenechal živit ego Damona Blundyho, viď miláčku?“
*
Ve světě ale i u nás je autorka Bludného sdělení známa především jejím nejnovějším počinem, který oživil postavu Agathy Christie – Hercule Poirota – pod názvem Vraždy s monogramem (září 2014). Osobně mě tento příběh s jejími vlastními hrdiny chytl a potěšil více ;), i když konec zase nebyl tolik překvapivý. Počteníčko k vodě to však zajisté je.
Název knihy: Bludná sdělení (The Telling Error)
Autor: Sophie Hannah (http://www.sophiehannah.com/)
Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)
Vydáno: červen 2015
