Najít vzorec na lásku

Vynálezy všeho druhu, i třeba ty sebemenší, hýbou již od pravěkých dob světem. A to ať chceme nebo nechceme. Některé lidstvu významně pomohly a ulehčily práci, jiné jsou však dodnes proklínány za jejich zvěrstva či krátkodobou funkčnost. Komu by se ale nelíbilo, kdyby se našel vzorec, který by nám řekl, jak dlouho s tím daným partnerem ve vztahu vydržíme, anebo by to bylo na obtíž, kdybychom předem znali datum rozchodu?

Colin Singleton, mistr přesmyček a vítěz televizní soutěže Mozkovna, je tzv. teorémem lásky naprosto posedlý. Může za to Kateřina, v pořadí již XIX., která se s ním nedávno rozešla. On to nedokáže vstřebat a chce proto pochopit, proč se to vlastně stalo. Možná to bylo již předem předpovězeno, a tak chce předejít v budoucnosti něčemu takovému.

Společně s kamarádem Hassanem, který netouží ani po studiu a ani po práci, jedou na výlet neznámo kam. Upoutá je cedule zapadlého městečka Gutshot, kde prý odpočívá zastřelený rakouský arcivévoda, a tak se tam rozhodnou strávit několik dní.

Setkají se tam s dívčinou Lindsey Lee Wellsovou, která shodou okolností chodí také s Colinem. Její matka Hollis jim zařídí práci v místní továrně na výrobu šňůrek do dámských vložek a oni zde začnou zažívat zajímavé příhody. Podaří se Colinovi konečně dovést teorém do zdárného konce? Vrátí se k němu zpátky Kateřina XIX.? Anebo najde jinou slečnu?

*

„Takže ty umíš geniálně dělat slova z jiných slov,“ podotkla, „ale slova jen tak z ničeho vytvořit neumíš.“

Ano, už to tu bylo zas, přesně tohle. Přepisovač, ne spisovatel. Zázračné dítě, a ne génius. V místnosti bylo takové ticho, že slyšel, jak Princezna dýchá, a on cítil ten chybějící kousek ve svém nitru. „Já prostě chci udělat věc, co bude něco znamenat. Nebo být člověkem, který něco znamená. Prostě chci něco znamenat.“

Lindsey neodpověděla hned, ale naklonila se ke Colinovi a on cítil její ovocný parfém. Pak si vedle něj lehla na záda, takže se temenem hlavy lehce dotýkala jeho šortek. „Myslím, že jsme protiklady, ty a já,“ řekla konečně. Protože já osobně si myslím, že něco znamenat je nemožně pitomý nápad. Já chci být nenápadná, protože když člověk ze sebe začne něco dělat, někdo ho sejme. A čím větší figura, tím horší život. Jen se třeba podívej, jak příšerně žijí celebrity.“

…

„Ty tu holku fakt miluješ, viď?“

A Colin se znovu rozplakal. Lindsey přelezla na zadní sedadlo a objala ho, a Colin se opíral hlavou o její spánek. Snažil se moc nevzlykat, protože kluk, který vzlyká, to je vrchol nepřitažlivosti. Lindsey řekla: „Dostaň to všechno ze sebe, dostaň to ven,“ a Colin řekla: To nemůžu, protože by to znělo, jako když se skokan volský chce pářit,“ a všichni, včetně Colina, se zasmáli.

*

Čím více knih Johna Greena člověk přečte, tím více se utvrdí v tom, že je jej možné buď to, pro jeho jednoduchost příběhu, milovat anebo tak snadno nenávidět, pro vždy stejné téma tanagerské lásky, jež většinou nikdy neskončí dobře. Příliš mnoho Kateřin tedy nebylo zrovna tak moc převratnou knihou, která by se vymykala či přinášela něco nového. Vytvořit matematický vzorec pro lásku, která by určila, kdy vztah pravděpodobně skončí a kdo bude tím strůjcem, se již někde jednou objevil. Pro fanoušky Greena jistě další kniha do sbírky, pro mě menší zklamání. Stále u mě hrají prim knihy – Hvězdy nám nepřály a Papírová města.

Název knihy: Příliš mnoho Kateřin (An Abundance of Katherines)

Autor: John Green (http://johngreenbooks.com/)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: duben 2015