Na cestu se vydává další tisícovka živých mrtvol…

Vysoký plot s ostnatým drátem. Strážní věže bez spáčů. Nevinní v rukou árijských loutek. Život tu nikdy netrvá věčně. Ti, co jsou vězněni, jsou předem předurčeni k smrti, a to i přestože se druhá světová válka pomalu, ale jistě, chýlí ke konci.

Nacházíme se uprostřed bojů v Durynsku, kde se vojska spojenců přibližují k Výmaru a především ke koncentračnímu táboru Buchenwald, kde jsou zabíjeni a mučeni lidé, jež jsou dle nacistů podřadní jejich rase. Jenže i válka mění „čisté“ německé obyvatelstvo a ne všichni jsou stejní, tedy tak krutí a bezcitní.

Uvnitř tábora to zatím nevypadá, že by se válka měla ukončovat, neboť perzekuce pokračují. Dokonce se plánuje evakuace a transport dalších lidí dál po železnici. Vše ale trochu zkomplikuje nález dítěte v kufru. Co s ním? Má následovat svého ochránce, který ho jsem přinesl, a jít tedy na smrt? Anebo se ho někomu zželí a dá všanc vlastní život, aby zachránil něco tak nevinného? Může skupina dezertérů pomoci při osvobozování Buchenwaldu? Kdo se dočká svobody?

*

Co je mi po cizím dítěti, proč bych se tím zatěžoval?

Ta myšlenka se mu ale tak protivila, že se za ni zastyděl. Ve snaze zaplašit zlé úvahy se mu ve vzpomínkách zjevila jeho žena Dora. Kde se najednou vzala? Vydolovalo snad bolestnou vzpomínku z podzemí jeho hrudi tíže ukryté v koutě? Zaplavila naráz jeho nitro a on žasl, že ve světě, jemu mezitím odcizeném, žila žena, která byla jeho manželkou. Jako by v něm poblikávalo bludné světýlko. Měl syna, kterého nikdy neviděl, měl byt, opravdový byt. To všechno se ale nepospojovalo v uspořádaný celek a vířilo v jeho představách jako trosky rozvráceného světa v temném prostoru.

…

A malý tichý muž na sebe bez reptání vezme břímě, povleče ho dál a dál a bude úzkostlivě chránit jiskřičku života, aby ji nezašlápla esesácká holínka. Jankowski si zřejmě uvědomoval, že se na něj Němec dívá se zvláštním zaujetím, a na Höfela se usmál. Ten se nořil stále hlouběji do svých myšlenek. Bezmocný člověk vlekl s sebou kousíček života, který vyprostil ze spárů osvětimské smrti, aby ho dopravil do Bergen-Belsenu, kde ho čeká jistá smrt. Takový nesmysl! Smrt mu vezme kufr z rukou a ušklíbne se: Ukaž, ukaž, co krásného mi neseš…

*

Jeden z dalších skutečných a velmi silných příběhů, na které se jen tak nezapomene a ani nemůže, neboť krutosti druhé světové války ještě nejsou úplně zahojeny. A nikdy nebudou. Nahý mezi vlky vyšel v minulosti již několikrát, poprvé v roce 1958 v německém originále Nackt unter Wölfen, a nyní i v nové verzi prostřednictvím nakladatelství Ikar. Dočkáme se i dalšího filmového zpracování, a to příští rok.

Název knihy: Nahý mezi vlky (Nackt unter Wölfen)

Autor: Bruno Apitz

Nakladatelství: Ikar (http://ikar-knihy.cz/)

Vydáno: červen 2014