Lidi jsou místo a místo jsou lidi

Rodíme se do rodiny, kterou si nikdo z nás nemůže vybrat a která žije v nějakém městě, vesnici, a zde trávíme určitý čas svého života. Rosteme tu, začínáme přemýšlet, tvoříme si vzpomínky a děláme si své první kamarády, na které si někdy již ani nevzpomeneme.    

„Je hrozně těžké odejít – dokud neodejdete. A pak je to ta nejsnadnější věc na světě.“

Přesně takový jsou i Quentin Jacobson, běžný kluk z města, a nespoutaná Margo Rothová Spiegelmanová, kteří jsou sousedi a zároveň dětští kamarádi. Společně jednoho dne naleznou mrtvolu muže, který se nejspíš sám zastřelil. Na každého to zapůsobí jinak a nikdo se snad ani nemůže divit, když se od té doby navzájem trochu odcizí.

Navážu ten provázek. Nezradím tvou důvěru. Najdu tě.

Znovu se spolu setkávají v posledním ročníku střední školy, kdy Margo zaklepe uprostřed noci Quentinovi na okno, aby s ní splnil pár úkolů, které si předsevzala. On, protože ji stále zbožňuje a má k ní vřelé city, neváhá a zažije s ní velké dobrodružství. Jenže druhý den se ve škole již nesetkají. Margo opustí všechny své blízké a známé a zmizí neznámo kam.

Quentin má za to, že mu nechala nějaké indicie, aby ji jen a pouze on mohl najít. Jenže zná opravdu tu „svou“ Margo? Co pro ni znamenají papírová města? Setkají se ještě? A pomůžou Quentinovi jeho dva nerozluční kamarádi, Radar s Benem, aby se tak stalo?

*

„Zblízka je všechno ošklivější,“ podotkla.

„Ty ne,“ namítl jsem bez přemýšlení.

Čelo měla pořád ještě opřené o sklo, ale obrátila se ke mně a usmála se. „Něco ti

poradím. Jsi sympatický, když jsi sebejistý. Když nejsi, je to horší.“ Než jsem stačil odpovědět, zadívala se zase ven a mluvila dál. „Já ti řeknu, co na tom není krásné. Odsud nevidíš rez a popraskanou barvu nebo tak, ale poznáš, co je tohle místo doopravdy zač. Vidíš, jak je to všechno falešné. Tohle místo dokonce není ani dost tvrdé na to, aby bylo z plastu. Je to papírové město…“

…

Ale je to také něco, co ráda skutečně dělá? Ne. Margo totiž zná tajemství odcházení, tajemství, které jsem já odhalil teprve teď: Odcházejí je příjemný, čistý pocit, pouze když člověk opouští něco důležitého, něco, na čem mu záleželo. Když vyrve život i s kořeny. Ale nemůže to udělat, než jeho život někde kořeny zapustí.

Když tedy odjela, odjela navždycky.

*

Stal jsem se pravidelným čtenářem a fanouškem Johna Greena již od jeho prvního díla, které u nás vyšlo. A zatím mě ještě nikdy nezklamal. Jeho knihy jsou čtivé, kapitoly přiměřeně dlouhé a dílo celé nakonec velmi krátké. Člověk si některou z postav zamiluje, jinou by nejraději vynesl v zubech. A tak to má prostě být. Tentokrát všechno vyústí zase jinak, než jsme od něj zvyklí. Anebo ne?

Název knihy: Papírová města (Paper Towns)

Autor: John Green (http://johngreenbooks.com/)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: říjen 2014