Krev je láska

Říká se, miluj bližního svého tak, jak chceš, aby miloval on tebe. Cokoliv mu totiž uděláš špatného, může se k tobě zase se stejnou váhou špatností vrátit. Mnozí se v dnešní době tímto neřídí. Ve společnosti se díky tomu prohlubují nerovnosti, vzrůstá nespokojenost, nedůvěra jeden k druhému a objevují se stále více případy proti samotné lidskosti člověka.

Detektivka D. D. Warrenová se dennodenně potýká s takovými špatnými situacemi, které však bere už jako součást svého života. Při vyšetřování nového případu sériového vraha je na místě činu zraněna a tím začne trpět nesnesitelnou bolestí. Nedokáže ji však přemoci. Omezuje ji. Cítí se bezmocně a neužitečně. Podaří se jí porazit vnitřní nemoc, kterou pojmenovala Marvin?

D. D. se proto dostává do pozadí případu vraha, který neznásilňuje, ale obětem stahuje kůži a její části si nechává jako suvenýr. Na místě činu je vždy nalezena růže na břiše, láhev šampaňského a pouta na nočním stolku. Kdo se vyžívá v těchto krutostech? Může se snad toto opravdu podobat případu z minulosti, kdy za vše mohl již mrtvý vrah Harry Day?

Doktorka Adeline Glenová, která od narození necítí bolest, dělá terapeutku a navštěvuje svou sestru Shanu ve vězení. Právě ona se stala nejmladší vražedkyní v Massachusettském nápravném zařízení. A taky aby ne, když jejich otec byl Harry Day. Po třiceti letech od případu zavraždění dvanáctiletého Donnieho se ozývá jeho příbuzný – novinář a bloger Charlie – který chce zjistit, proč to udělala. Podaří se mu to? Kdo ještě bude v nebezpečí? Chytne někdo vraha, který má zálusk i na sestry Dayovy?

*

Bolest je velmi užitečná. Varuje vás před nebezpečím, učí vás o riziku a přináší důsledky za vaše činy. Bez ní vypadá skok ze střechy jako skvělý nápad. Totéž platí, když strčíte ruku do nádoby s vroucím olejem, abyste ochutnali první smažený hranolek. Nebo vezmete kleště a strhnete si nehty. Většina dětí s vrozenou necitlivostí k bolesti uvádí, že jednají impulzivně. Otázka není proč, ale proč ne?

Jiní vám však řeknou, s toužebným tónem v hlase, že to udělali, aby zjistili, jestli to bude bolet. Protože to, že necítíte něco co ostatní, z toho činí nedosažitelný svatý grál celého vašeho života. Neúnavnou hnací sílu. Neodbytnou posedlost. Touhu konečně poznat bolest.

…

„Harry ji miloval, oženil se s ní. Ona zas milovala jeho, starala se mu o dům, vychovávala s ním děti.“

„Nemiloval ji!“

„Ano. Krev je láska. Miloval mě. Ji ne.“

Předklonila jsem se a klidně jsem pravila: „Ubližoval jí. Každý den, podle zpráv detektivů. Jestli je bolest láska, pak náš otec miloval naši matku opravdu hodně.“

Shana na mě zavrčela: „Nebuď pitomá. Každý může někoho zbít. To není láska. Láska je krev. A ty to víš! Pořezání vyžaduje ohleduplnost, dokonce něžnost. Jemně proříznout jednu vrstvu kůže po druhý. Záměrně se vyhýbat kyčelní, stehenní nebo podkolenní tepně. Proříznou jen velkou skrytou žílu a nic víc…“ Ukázala na obvázané nohy. „Krev je láska. Vyjadřuje, že někomu na druhém moc záleží. Ty to víš, Adeline. Víš to!“

*

Mozart mezi spisovateli thrillerů, tak je někdy nazývána americká autorka detektivních příběhů Lisa Gardnerová. A také právem. Zaujala mě před dvěma lety knihou Chyť mě, ale Neboj se je mnohem, ale mnohem lepší. Od začátku prožíváme bolesti hlavních hrdinek, které jsou opepřeny běsněním vraha, jež si se všemi hraje a nechce být ještě vypátrán. Snadno se také vcítíme do malého množství postav a děj se jen tak nezastaví, rychle odsýpá a tedy nenudí. Dubnová chuťovka pro znalce a milovníky psychologických knih.

Název knihy: Neboj se (Fear Nothing)

Autor: Lisa Gardnerová (http://lisagardner.com/)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: duben 2015