Každé slovo má v sobě DNA celého života

Písmena, slabiky, slova, věty,…s tím vším a mnohým dalším si každý spisovatel s námi čtenáři dokáže pohrát snadno a rychle. Učitelka Holly, která se nejednou dostala na samotné dno své životní horské dráhy, dochází do nejtěžšího nápravného zařízení na spisovatelský seminář pro delikventy, který vede a pomocí nějž se snaží, vyrovnat se sama sebou.

Seznámí se zde s vězněm Rayem, který ji zaujme hned při první hodině, kdy napíše povídku o souloži s učitelkou. Mohla by k němu něco cítit? Proč tu skončil? Co udělal?

Zároveň se dostává do příběhu – dříve drogově závislého – Dannyho, který je pozván svým bratrancem Howardem na polozřícený gotický hrad kdesi ve střední Evropě. Mimo civilizaci a úplného odstřižení od okolního světa (nefungují zde moderní technologie) je vydán napospas vzdáleným příbuzným, ale i vlastní představivosti, která zde hraje svůj prim.

Najde konečně sám sebe? Které trauma ho vnitřně drtí? Kdo ve skutečnosti žije v hradní věži? Jaké jsou duše těchto postav? Kteří kostlivci se dostanou na povrch? Co je pravda a co jen hra stínů?

*

Co viděla? Spoustu černého oblečení zakrývajícího množství bílé kůže, kterou Danny ještě podpořil dětským pudrem značky Johnson. Rovné vlasy obarvené na černo sahající na límec. Cínový kruh v jednom uchu se vsazeným rubínem. Dnes (ne každý den) rtěnku blátivé barvy. Toto byl Dannyho styl, jeden z mnoha, které za ty roky vystřídal. Zpočátku považoval svůj styl za svou podstatu, dokonalý výraz toho, kým je uvnitř, ale

poslední dobou mu styly začaly připadat jako převleky, maskování za účelem odpoutání pozornosti, za nímž se Danny mohl přesunovat, aniž ho někdo viděl. Sám sobě připadal nejzřetelnější, když stál úplně nahá před zrcadlem a viděl zbytky různých identit, jež si zkoušel osvojit…

…

 Howard se zasmál. Mluvíš jako ta děcka. Vlastně ne děcka, studenti. Moji zaměstnanci. Chtějí, aby se všechno udělalo teď hned. Taky jsem býval takový, ale teď jsem spíš běžec na dlouhé tratě.

Danny: A to znamená co?

Howard: To znamená, že vyčkáváš. Čekáš na vhodnou chvíli. Roky jsem dělal tu nejhnusnější, nesmyslnou práci, jakou si dovedeš představit, staral jsem se, aby peníze dělaly peníze, a ty aby dělaly další peníze, až toho byla velehora zkurvených sraček. Netvrdím, že to nemělo své úžasné chvilky – kde jsou peníze, tam se lidi často ocitají v rauši –, ale s obligacemi dokáže obchodovat i nádeník. Dělal jsem to s jediným cílem: abych vydělal tolik prachů, že od toho můžu v pětatřiceti odejít a po zbytek života dělat, co se mi zamane.

*

Dílo Jennifer Eganové Hrad (v originále The Keep) se vrací k tradiční formě gotického románu, který je ale obohacen o psychologické prvky, jež dávají knize větší rozměr a mají silnější dopad na jedince a vedou k zamyšlení nad samotnou existencí naší představivosti. Jak snadno si s námi dokáže pohrát, abychom jí uvěřili. Skvělá kniha.

Název knihy: Hrad (The Keep)

Autor: Jennifer Eganová (http://jenniferegan.com/)

Nakladatelství: Odeon (http://www.odeon-knihy.cz/)

Vydáno: červen 2014