Jestli se nebojíš, nejsi člověk

Probudíte se v kleci, která vás odvezla odněkud nikam. Vybavujete si, jak se jmenujete, ale jinak je vaše hlava naprosto prázdná. Nemůžete si prostě na nic vzpomenout. Nevíte, proč jste přijeli klecí, kdo vás sem poslal, co jste dělali předtím,… Jste prostě neúplní a dostáváte se na Plac, kde žijí jenom dospívající chlapci, kteří si zde vytvořili vlastní komunitu.

Bažo, jak mu zde říkají, neboť je posledním a tedy nejnovějším přírůstkem do party, Thomas se snaží pochopit, jaký to tu má účel a celkový smysl. Už od počátku, aniž by věděl, co to obnáší, by se rád stal běžcem, který může opustit toto místo a jít zkoumat labyrint, který se denně mění. Mohou opravdu odtud najít cestu? Proč jsou zkoušeni?

Nejprve je Thomas obviněn pomateným, napadeným Gallym, že právě on – Thomas – za všechno špatné může, je málem zabit dalším z pobývajících, a pak přijíždí klecí další bažo. Tentokrát je to ale dívka Teresa, jež nese děsivou zprávu – Jsem poslední.

Vzpomenout si je hlavní. Ale může to být tím hlavním řešením? Co mají s nimi za lubem tzv. Tvůrci? Proč dokáže Thomas s Teresou komunikovat telepaticky? Můžou se odněkud znát? Kdo nakonec přežije a dostane se ze spárů převážně nočních tvorů – rmutů a tohoto temného světa?

*

Kolem nich zuřila válka. Placeři bojovali, pohánění adrenalinem vyplaveným panikou. Zvuky, které se odrážely od stěn, byly kakofonií hrůzy – lidský křik, třesk kovu o kov, burácení motorů, vyděšený vřískot. Placerů, bzukot pil, klapání klepet, volání chlapců o pomoc. Všechno to byla, nepřehledná změť, krvavá a šedivá, ze které se blýskala ocel; Thomas se snažil nehledět napravo ani nalevo, jenom před sebe, úzkou škvírou vybojovanou Placery.

Jak běželi, Thomas si v duchu znovu opakoval slova. PLOUT, LOVIT, KRVAK, MRTVY, ZTUHA, TLAX. Nepotřebovali víc než nějakých deset metrů.

Něco mě řízlo do ruky! zavřískala Teresa. Ve stejném okamžiku, kdy to řekla, Thomas ucítil ostré bodnutí do nohy. Neohlédl se, nezdržoval se odpovídáním. Bouřící neskutečnost jejich složité situace byla jako prudký příval černé vody, který se rozléval kolem něho a táhl jej vstříc kapitulaci. Bojoval s tím a dral se dopředu.

*

Dlouho jsem nečetl žádné fantasy s trochou dávkou scifi, které by mě tak chtě nechtě uchvátilo svoji dravostí. Ani na moment nejste v klidu. Prostě to nejde a příběh tak dostává jiný, lepší rozměr. Škoda jen, že se dostanete na konec a přečtete si tu poslední, nemilou větu – Konec první knihy. Člověka tak čeká, kdo ví jak dlouhé čekání na další díl (nejspíš prosinec 2014). Snad nám to trochu zkrátí alespoň filmové zpracování knihy, které jde nyní do kin.

Název knihy: Labyrint: Útěk (The Maze Runner)

Autor: James Dashner (http://jamesdashner.com/)

Nakladatelství: Yoli (http://yoli.cz/)

Vydáno: srpen 2014