I nejistota může zabíjet

Kdekdo někdy míval chuť utéci před svými problémy, neboť věřil, že to tak bude pro něj nejlepší. Ale bohužel to vždycky vedlo ještě ke zhoršení dané situace a člověk se propadal stále do větší letargie, ze které se těžko uniká.

„Všichni máme své důvody k útěku. Většina z nás ale najde dostatek síly zůstat.“

Před třemi lety zmizely z povrchu zemského dvě nerozlučné kamarádky a spolužačky – běžkyně a ta ošklivější Piper Hadleyová a krásnější Natasha McBainová, které nikdo neřekl jinak než Tash. „Bingamské holky“, jak je nazývala média, byly nejspíš někým uneseny a dodnes se neví, co se s nimi stalo. Rodiče obou dívek tak stále netuší, jestli žijí nebo ne.

Klinický psycholog Joseph O’Louglin, který by rád svou praxi pověsil na hřebík a staral se o svou dospívající dceru Charlie, která randí a dělá bezmyšlenkovitě mnohé věci, je přizván k případu dvojnásobné vraždy Heymanových. Obviněn z této hrůzy je psychicky narušený Augie Shaw, který občas vidí věci, co ve skutečnosti nejsou. Tvrdí nadále, že má bratra, se kterým často mluví. Mohl být opravdu on hlavním strůjcem této krutosti na zdejší farmě?  

Navíc je objevena nedaleko farmy v jednom z jezer zmrzlá dívka. Ač podvyživená a zkrvavená, podaří se zjistit její totožnost. Oznamovat rodině McBainových, že její dcera je mrtvá, není jednoduché. Stále však svítí naděje pro Piper. Joseph se chce pokusit objasnit zprvu nesouvisející případy, ale bude muset bojovat s nelibostí vrchního inspektora Druryho, který psychology přímo nesnáší.

„Ve světě přibylo prázdnoty…někdo se nevrátí domů.“

Temná díra v podzemí. Jedno malé okénko na svobodu. Samota. Trápení. Bezvýchodná situace. Naděje v podobě šroubováku, jehlice i skoro vybitého mobilního telefonu. A vzpomínky na časy nenávisti, nespravedlnosti i nezapomenutelných zážitků. Bude Piper osvobozena od George? Nebo snad k ní ještě přibude další kamarádka?

*

Patolog se upřeně dívá na své ruce. Obrací je, jako kdyby je viděl poprvé.

Má za sebou víc než čtyři sta pitev, ale nic se nevyrovná tomu, co se stalo včera. Každé tělo představuje novou výzvu. Je to jako číst automapu zlomených kostí, jizev a nemocí. Hledáte v ní věci nezpochybnitelné – takové, o nichž víte, že jsou skutečné.

…

Nechávám ho, aby mě políbil. Nechávám ho, aby se mě dotýkal. Nechávám ho, aby si na mě lehnul. Moje ruka nachází pod polštářem jehlici. Držím ji na matraci, dodávám si odvahy, čekám na ten správnej okamžik.

Zabodávám mu ji razantně do hrudníku, tam, kde si myslím, že má srdce. Nevidím, jak to dělám. Necítím, jak to dělám. Jehlice se láme a mně v ruce zůstává jen podomácku vyrobená rukojeť. Ostrej konec mu trčí z prsou.

Zachrčí a otáčí se na bok, jeho tělo se třese a kope nohama, jako kdyby se snažil vstát. Odkulím se a utíkám přes místnost na druhou stranu. Sedá si, drží se za ránu. Zdá se, že ta krev ho probrala. Řve vztekem a bolestí.

Beru cihlu, naplno se rozmachuju a zasahuju ho vší silou ze strany do hlavy, když se snaží postavit. Padá dozadu. Cihla dopadá se zaduněním na zem. Měla bych ji zvednout. Měla bych ho praštit znovu. Nevím, jak někoho zabít. Třeba už je mrtvej. Nehýbe se.

*

I kdyby ty dny nebyly tak deštivé, tak bych knihu Michaela Robothama přečetl stejně tak rychle jako nyní. Nedá se od ní totiž odtrhnout. Snažil jsem se, ale nedalo se. Příběh je vytvořen natolik zajímavě, že člověk chce znát, a to co nejdříve, odpovědi na všechny otázky, které jsou nastoleny. Koho by přeci nezajímal osud dvou ztracených dívek, kterým člověk od první strany fandí, aby se ještě se svými rodinami – ač mají své chyby – opětovně shledaly.

Název knihy: Řekni lituji (Say You're Sorry)

Autor: Michael Robotham (http://www.michaelrobotham.com/)

Nakladatelství: Moba (http://www.mobaknihy.cz/)

Vydáno: duben 2015