Člověk přece může snít o jiném světě

Sny a cíle by měl mít každý z nás, neboť právě ty nás pobouzejí k životnímu naplnění po všech stránkách. A to, i když to někdy může stát všechny naše nadlidské síly. Není přece nádherné, když si splníme sen, po kterém jsme odjakživa toužili?

Takový je i křesťanský chlapec Mercurio, jež touží začít nový svobodný život v Novém světě za oceánem, neboť právě tam, jak doufá, slova jako žid a křesťan nemají význam a takovou váhu jako právě zde. V Benátkách roku 1515, kam se uchyluje po zdánlivém zabití židovského kupce Šimona Barucha a útěku od blížícího se zatčení.

„A když nás zavřeli do klece, jak říkáš, vzpomněla jsem si, že můžu dotýkat nebe, toulat se po hvězdách a vzdálit se odsud, kdykoliv se mi zlíbí, a nikdo mi v tom nemůže bránit.“

Potkává zde židovskou dívku Giudittu, která sem přijíždí s otcem „doktorem“, který dodnes nemůže přenést přes srdce smrt své manželky při Giudittině porodu; do které se zamiluje. Vzájemně se tak stávají jeden pro druhého tím nejcennějším, co je mohlo, kdy potkat.

„Takže já budu odsouzen k tomu, že tě mám…ale vlastně nemám. Že jsem tvůj…a nejsem.“

Bohužel osud tohoto páru je v nelibosti nejen Giudittina otce, ale především se od počátku stává trnem v oku přítelkyně Mercuria Benedetty, která ho miluje, a s pomocí vědmy, ale i potulného kazatele a nevraživce vůči židům, se snaží obvinit Giudittu jako čarodějnici a upálit ji na hranici.

Může to nějak odvrátit ochranná ruka Anny Trhovkyně, ve které Mercurio nachází novou matku? Bude Mercurio patřit Benedettě, Giudittě anebo nikomu? Co má dalšího za lubem kazatel? A kdo další sleduje Mercuriovy kroky? Dokáže Giudittin otec odhalit minulost svého rodu, odpustit a pokračovat ve své životní cestě dál?

*

„…Posadil si mě na kolena a řekl: ,Prozradím ti svůj trik. Tak poslouží i tobě, budeš-li chtít. Podívej se nahoru,‘ a ukázal na oblohu. ,Vidíš hvězdy? Když se na ně podíváš za chvíli, už tam nebudou, posunou se. A víš proč? Hvězdy jsou totiž nebeské vozy. A víš, jak do nich nastoupit?‘ Natáhl mou levačku a vztyčil ukazováček k obloze. ,Musíš použít levou, je od srdce, a to je nekonečně mocnější mysl. Vybereš si nějakou hvězdu. Dobře si je prohlédni, nejsou všechny stejné. Mně se například líbí tamta. Má pohodlná sedadla a v mém věku už bolí hýždě. Ale ty jsi tak mladá, že můžeš nastoupit i do té druhé, vidíš, tamhle. Patří k těm nejrychlejším. Já vždycky rád cestoval. Jsem

námořník. Ale teď už mě nikdo nechce vzít na palubu a já se na tomhle ostrově nudím. Cítím se jako v kleci…“

…

„Tak buď svobodná!“

„A jak?“

„Staň se křesťankou!“
„Mám zradit své lidi? Svého otce?“ V Giudittině hlase se ozývala veškerá tíha jejího odsouzení, jejího boje i zoufalství. „Tak tohle po mně žádáš? Abych si uřízla ruku, kus srdce, půl hlavy? Čeho přesně se mám zbavit?“

Mercuriovy oči zalily slzy. Zaplavila ho bezbřehá bolest, která ho pálila v hrudi.

„Jak můžeš…?“ vybuchla Giuditta. Pak se zarazila. I jí vstoupily do očí slzy. A stejná bolest jí rvala srdce. Chvíli mlčela. „A co bych podle tebe měla udělat? Postavit se na stranu těch, kteří každou noc zavírají mé lidi do klece, jak tomu říkáš? Či vykřikovat po benátských ulicích společně s tím falešným svatým, že moji lidé slouží ďáblu? Že kradou a podřezávají nevinné děti, aby mohli použít jejich krev při rituálních obřadech? My nemáme nic, kromě prokletí, že jsme židé. Jestli se vzdám i toho, kdo…pak budu?“

*

Zamilovaný pár, kterým není přáno, aby byli spolu. Tentokrát v italském podání a zasazeném do historického momentu na počátku 16. století, kdy v Benátkách vzniká první ghetto na světě. Spisovatel Fulvio si bravurně pohrává s charaktery hlavních postav, ale i některých jedinců kolem nich. Domnívám se, že dokázal skvěle zachytit tehdejší dobu i pohledy lidí na odlišnosti v náboženském vyznání a jiných odlišností. Můžu jen a jen doporučit.

Název knihy: Dívka, která se dotkla nebe (La Ragazza Che Toccava Il Cielo)

Autor: Luca Di Fulvio

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: listopad 2014