Člověk musí umět překročit svůj stín

Pět hodin ráno. Nahá žena. Hrob. Štěkající pes. Žena v letech. Tím to všechno začíná a pomalu se kola rozjetého vlaku roztáčí rychleji a rychleji. Vražda. Ministr. Zbraně. Válka. Hrátky. Jako by se svět kolem nás změnil a my, lidé kolem, se stali jen nezávislými pozorovateli.

Externí pracovnice Annika Bengtzonová pracuje přes léto jako brigádnice Večerníku, chce později pracovat jako novinářka na plný úvazek. Jenže dokáže se v této branži opravdu prosadit? A bude se opravdu muset přeorientovat z hodné, milé dívčiny na úplně jinou bytost, která pase po senzacích a na nikoho nebere ohled?

Annika sleduje případ zabití mladé Josefin, o který se zajímají i všechny švédské noviny. Vždyť vražda se sexuálním podtextem se tu mockrát nevidí. Jenže něco podobného se tu již stalo, a to před dvanácti lety. Ona sama si však neumí udělat obrázek nejen o případu jako takovém, ale ani o zesnulé. Každý o ní říká něco jiného a ne vše může být podle pravdy.

Nenápadné vyslýchání svědků však přináší některé odpovědi. Díky Patricii – přítelkyni a spolubydlící Josefin – zjistí, že Josefin pracovala v erotickém klubu Studia 6. Pod stejným názvem vysílá ale také pořad v rádiu, který se tvrdě opírá o mnohé skutečnosti, dokonce i o Anniku, která tak ztrácí půdu pod nohama.

Překoná svoje obavy a odhodlá se stát oficiálně novinářkou na plný úvazek? Kdo zabil Josefin? Byl v tom vyšší, snad státní, zájem? Mohl to provést opravdu obviněný ministr zahraničního obchodu, Christer Lundgren? Když ne, kdo jiný?

*

„Upalte je! Upalte je!“

Annika si najednou všimla, že se kolem okénka mihl její článek pojednávající o tom, jak mladí v Täby drží smutek. Fotografie dívek a jejich básní zanechala na skle skvrnu od tiskařské černě.

Někdo noviny zmačkal a zapálil je přímo na kapotě motoru. Annika vyděšeně vykřikla.

„Rozjeď ten krám, kristepane“ Jeď! Jeď!“

Rozhořely se další výtisky, za všemi okénky

vozu plápolaly fotografie dívek s básněmi. Auto se pohupovalo, jako by se je mládež snažila převrátit. Údery pěstí byly stále silnější. Pettersson vykřikl – zničehonic se mu podařilo nastartovat. Vůz poskočil dopřed a začal pomalu projíždět davem. Člověk, který byl na střeše, seskočil. Annika sklonila hlavu ke kolenům, zavřela oči a oběma rukama si zakryla uši.

…

On o té propasti, o té sžíravé bolesti ve tmě, cosi tuší. Balancuje na jejím okraji, aniž ví, jaký má pod sebou hluboký sráz. Navenek se to projevuje v jeho přehnaných požadavcích a sevřených rtech. Olizuje mne a saje tak dlouho, dokud můj klitoris nedosáhne velikosti švestky. Tvrdí, že nekřičím proto, že cítím bolest, ale proto, že mi to děl dobře. Otok mě souží několik dní, při každém pohybu cítím palčivou bolest.

Tápu. Tápu v hluboké tmě. Cítím, že mě ovládl strach podobný vlhké šedivé mlze, nemůžu ho ze sebe vypudit. Chce se mi plakat, mám neustále slzy na krajíčku. Stále hůř zadržuji pláč, neumím se utišit. Skutečnost se smršťuje, deformuje ji tlak a mráz.

*

První díl, ve kterém se představuje novopečená novinářka – většina z vás ji už možná zná z jejího pozdějšího díla Exploze (Knižní klub, květen 2013) – Annika Bengtzonová opět zaujme a najde si své čtenáře. Autorce se podařilo výborně propojit svět žurnalistů, lobbismu a dvou zcela odlišně vypadajících míst pod stejným názvem Studia 6. Bravurně rozehrán děj, dokonale zachycen psychický vývoj hlavní postavy,… Co na to říkáte vy?

Název knihy: Studio 6 (Studio sex)

Autor: Liza Marklundová (http://www.lizamarklund.com/)

Nakladatelství: Knižní klub (http://www.bux.cz/)

Vydáno: listopad 2013