Chci opět, podruhé, přinést všechny ty bolestivé oběti?

Probudit se jen tak na ulici a být opět tím, kým jste byli vždycky. Nic neobvyklého. Jenže pokud to proběhne o více než padesát let, kdy už máte být oficiální po smrti, tak je to dosti podezřelé a snad i nemožné. Jenže německý novinář a spisovatel Timur Vermes se pokusil o nemožné, nechal ve svém díle Už je tady zas oživit jednu z nejkontroverznějších osobností světových dějin.

O kom mluvím? O nacistickém vůdci Třetí říše, který měl spáchat v bunkru se svojí manželkou sebevraždu. Tak to ale ve skutečnosti není. Ani on sám netuší, co se stalo a proč se objevil v Berlíně 21. století. A proč právě on a ne někdo jiný? Co tu má za úkol?

Největším problémem, se kterým se snaží od počátku vyrovnat, je to, že mu nikdo nedokáže uvěřit, že je právě tím, na koho se podobá. Berou ho jako nejdokonalejšího imitátora Vůdce, který kdy žil. Nejen že tak vypadá, ale dokonce se i tak mluví. Proč ho tedy nevyužít k něčemu prospěšnějšímu? A proto se stává hlavní hvězdou televizního pořadu.

Německo začíná „nového“ Vůdce naprosto zbožňovat a hltat od něj každého slovo, které z něj vypadne. A to i přesto že začíná opět smýšlet nacisticky a hlavně protižidovsky. Mnozí rádi slyší, že chce Německo čisté od všech přistěhovalců, aby tak všichni obyvatelé, kteří se zde narodili, měli práci apod. Ale může to jít donekonečna? Probudí se někdo z euforie a zakročí včas?

*

A nestrhl snad onen nenápadný desátník, na jehož osamělá bedra vložily miliony lidí své naděje, okovy nasazené Německu Versailleskou smlouvou a Společností národů, nesvedl snad s lehkostí, již mu propůjčili bohové, vnucené boje s Francií, Anglií a Ruskem, nepřivedl onen údajně pouze průměrně vzdělaný muž navzdory jednohlasnému ortelu všech takzvaných odborníků svou vlast na výšiny slávy? Onen muž – neboli já.

…

Přesto bylo třeba odpovědět ještě na jednu otázku: Proč já? Vždyť na druhou příležitost, jak vést svůj národ ke slávě, přece čekalo tolik velikánů německé historie.

Proč ne třeba Bismarck? Nebo Friedrich II.? Nebo nějaký Karel? Či Otto?

Odpověď na tuto otázku byla po počátečním hloubání tak jednoduchá, až jsem se málem polichoceně pousmál. Neboť herkulovský úkol, který čekal na své splnění, se zdál být vskutku vhodný k tomu, aby odkázal dokonce i ty nejstatečnější muže, veliké a největší Němce, do patřičných mezí.

*

„Všechno nebylo jen špatné,“ výrok, který zazní na konci knihy, možná čtenáři přináší jednu z hlavních myšlenek knihy a pohledu na Adolfa Hitlera. Ano, možná všechno nebylo špatné, ale ty hrůzy, které s tím byly spjaté, jsou prostě neodpustitelné. Timur Vermes chtěl ukázat, že i v dnešní době by kdokoliv mohl dosáhnout moci nad lidmi a vést je tak, jak by si on zamanul. A stačí k tomu opravdu jen málo – snažit se je přesvědčit, že sny se stanou skutečností. Klobouk dolů předtím, že dokázal tak bravurně popsat chování hlavní postavy a jeho dialogy jsou opravdu v díle tím nejklíčovějším. Jinak příběh tolik nezaujme.

Název knihy: Už je tady zas (Er ist wieder da)

Autor: Timur Vermes (http://www.luebbe.de/Personen/Details/Timur+Vermes)

Nakladatelství: Argo (http://www.argo.cz/)

Vydáno: říjen 2013