Můžeme si myslet, že nemáme všichni obojek na krku, ale v moderní parazitním systému je úplně jedno v jakém politickém ...izmu žijeme. Obojek máme.
Systém spoutává člověka na rukou i nohou jinými okovy než železnými. Je to ekonomické donucení, většiny obyvatel zeměkoule k trvalé osmihodinové práci práci, pět dní v týdnu až do penze, protože „odměna„ kterou za svou práci obdrží, stačí pokrýt pouze náklady na potraviny a bydlení na jeden měsíc. Podobně je na tom i penzista. Při velice skromném životě vystačí s penězi také jen jeden měsíc, aniž by troch ušetřil.
Skrytým mechanismem ekonomického nátlaku je také úvěrový systém, jímž jsou moderní otroci stále více vtahováno do úvěrového otroctví prostřednictvím mechanizmu úroku u půjčky. Dalším mechanismem útlaku je inflace. Nárůst cen při absence zvýšení mezd zajišťuje nenápadné okrádání. Dalším skrytým mechanismem je zajistit aby neměli dost prostředků k přestěhování a nákupu nemovitosti v jiném městě, nebo zemi. Tím jsou nucen pracovat v jednom podniku a přijmou otrocké podmínky, protože nemají kam utéci. Další je utajování hodnoty práce, skutečné hodnoty které zaměstnanec vyrobí a podíl který zaměstnavatel sebere pomocí účetního mechanismu, přičemž využívá nevědomosti zaměstnanců nad přidanou hodnotou jeho výrobku, které si nechá pro sebe, aby zaměstnanci nepožadovali svůj spravedlivý podíl na zisku.
Jednoduchý příklad z praxe za všechny: Výrobek z Číny včetně dopravy stojí 1 ks. 200 Kč. Ten je prodán velkoobchod za 400 Kč. takže profit 200 Kč aniž podnikatel zvedl zadek ze židle v kanclu. V nablýskané prodejně si tento výrobek může občan koupit za 800 Kč. Nedokážu si představit jak je možné, že na tomto produktu má podnik v Číně ještě profit. V Čechách by práce a material stál minimálně 600 Kč. V USA a Kanadě je konečná cena tohoto výrobku v obchodě, v přepočtu 1500 Kč. Tomu říkám kšeft Roubíčku.
Zde je podobenství jak se většina obyvatel zeměkoule stala dobrovolně svobodnými otroky.
Podívejte se řekl faraon kněžím a ukázal z terasy paláce na dlouhou řadu otroků spoutaných v řetězech, nesoucí každý těžký kámen. Čím více otroků tím lépe pro mne, pro vás i pro stát. Takto jsme doposud vždy uvažovali. Čím více otroků, tím lépe pro nás, ale stále více se musíme obávat jejich vzpoury. Posilujeme stráže, jsme nuceni naše otroky také dobře krmit, jinak by nebyli schopni vykonávat těžkou fyzickou práci, ale i tak jsou líní a se sklony ke vzpouře. Podívejte, jak pomalu se pohybují a líná stráž je nepohání bičem.
Budou se ale pohybovat mnohem rychleji a nebudou potřebovat stráže. Dosáhnout něco takového je možné a jednoduché. Dnes před západem slunce hlasatelé rozšíří, že jsou všichni otroci svobodní a že za každý kámen od zítřejšího rána který donesou do města, dostanou jednu minci. Mince poté mohou vyměnit za jídlo, oblečení, bydlení i palác ve městě.
Ráno následujícího dne faraon a kněží vystoupili na vysokou horu a obraz který viděli překonal jejich fantazii. Tisíce lidí, bývalých otroků jako o závod tahali stejné kameny jako předtím, promočení potem nesli někteří kameny i dva. Jiní s jedním kamenem spěchali, až se za nimi prášilo. Někteří strážci také tahali kameny. Lidé kteří se považovali za svobodné, bez dřívějších pout, se snažili získat co nejvíce vytoužených mincí. Faraon strávil několik měsíců na plošině a spokojeně sledoval co se to dole děje a změny byly kolosální. Část otroků se sjednotila do malých skupin, sestavili vozíky a ty naložené kamením až po vrch je společně tlačili. Objevily i pomocné služby, doručovatelé vody a jídla. Brzi si zvolili i své vůdce, soudce, protože se považují za svobodné, ale podstata se nezměnila, tak jako před tím, stále nosí kameny.
