Co dnes kolem sebe vidím

V liberální společnosti, svoboda slova ve skutečnosti znamená velice omezené pole názorů. Lidé si toto neuvědomují. Pokud se dostanete mimo toto dovolené pole, tak jste prohlášeni za dezinformátory, blázny nebo Vás potrestají.

Domnívám se, že to, jaké názory lidé přijímají k událostem, jednak záleží na zkušenostech a schopnostech vyhodnocovat informace, jednak to začíná už v dětství ve školních lavicích při vzdělávání a výchově. Bohužel však, přímé a otevřené jednání, čest a spravedlnost, to se v politice nikdy nenosilo, protože politika vždy v horších charakterech generovala příležitost, užívat si pocit moci bez zodpovědnosti. Moci, která mnohým velmi chutná a je často opojnější, než jakákoliv jiná rozkoš.
Co především dnes kolem sebe vidíme? Vidíme prodejnost (nejen) novinářů a jejich trvalý život v prostoru obrovských a vědomých vlastních i cizích lží. Vidíme údajně svobodnou chamtivost, pokrytectví, bezohlednost, surovost a prospěchářství, kdy i ten nejčistší poctivec jen těžko odolává násilí a vydírání sociopatů. Vidíme útisk a vydírání, které vždy vytvářel každý předchozí společenský řád až do časů příchodu sociálně spravedlivého a tvořivě budovatelského skutečného socialismu.
A protože tu dnes opět a už zas máme kapitalismus, tak ten právě i poctivce nejen nutí k manévrování, ale zároveň mezi nimi láme slabší a prodejnější charaktery a dává jim příležitost falešně chytit do rukou prapor vize svobody a ty hloupější z nich naprosto a totálně hodnotově poplést. A nejen to. Uvědomme si například, jak a co jen ta vidina peněz, moci a zisků udělala minulý rok s Hippokratovou přísahou mnoha našich lékařů.
Prosím proto, sbírejme tedy v této těžké době především informace, objektivně je vyhodnocujme a snažme se přitom být jak individuálně a čistě lidsky, tak i sociálně – čili společensky – spravedliví. To je jediné, co můžeme dnes ve svých relativně krátkých životech s čistým svědomím pro sebe a pro své potomky udělat.
Fakt, že Rusko již po několikáté v historii bojuje o vlastní civilizační přežití, je fakt pro spravedlivé lidi nesporný. Nelze proto názorově „pacifisticky“ stát stranou a myslet si, že nás se to netýká, protože pokud zvítězí v tomto boji zlo, tak nás to civilizačně naprosto smete jako každý jiný z malých a nyní už i naprosto bezbranných národů. Spravedlnost pak úplně zmizí a my a naše děti na dlouho zůstaneme jen kolonií občanských otroků.