Neni soused jako soused.

Ja mám jen ty nejlepší zkušenosti.  Bydlela nad námi dvanáctičlená rodina, tata, mama, osum děcek a dvě vnoučata.

Byli na tom zdravotně hodně špatně, takže nemohli chodit do práce a žili jen ze

sociálních dávek. Myslím, že největší problém byl v tom, že byli značně nedoslýchaví, což se projevovalo tak, že i když byli v jedné místnosti museli na sebe hlasitě křičet.

Měli zaké problém i s nohama, takže se hodně špatně pohybovali, díky toho měli všichni neskutečnou nadváhu. Aby byli mobilní, tak měli před domem automobil. No a protože byli špatně pohybliví, tak auto parkovali co nejblíže vchodu do domu, třeba i na trávníku.

Strážníci Městské policie se ale k nim chovali přehnaně přísně a dávali jim za to pokuty.

Jednoho dne se jim auto porouchalo, tak jezdili na nákupy taxíkem. Jejich děti si od našeho syna před domem půjčili mobil, protože si potřebovali zavolat. Věděli jsme, že nemaj í peněz nazbyt a že by si sami těžko nějaký pořídili, tak jsme jim ho nechali a synovi koupili jiný... Moc se mi líbilo, jak nejstarší dcera řekla mamě, že se o svoje malé děcko už dále nebude starat a že se ho zříká.

Jeji mama na to zareagovala naprosto neskutečně lidským způsobem a své vnouče si osvojila.  Dcera žila s rodinou nadále, ale protože se odmítala starat o své dítě, vznikly jejim rodičům zvýšené výdaje na osvojené vnouče. Naštěstí máme štědrý sociální systém, který rodině kromě přídavků na dítě začal okamžitě vyplácet i pěstounský příspěvek, takže rodina tolik nestrádala. 

Přestože byli značně znevýhodněni vůči nám, snažili se udržovat pevné rodinné vztahy. Takže velice často se u nich scházeli různí blízcí i vzdálení příbuzní, o čemž jsme se nejprve dozvěděli v okamžiku, kdy vystupovali z aut protože nemělii peníze na opravu pokaženého zvonku, volalo na ně příbuzenstvo hned po vystoupení z auta.

Měli k sobě velkou úctu a soudržnost, takže pokud někdo z nich měl svátek, narozeniny, nebo dostali sociálku, ihned to důkladně oslavovali. A to přes veškerou nepřízeň osudu a lekce, které jim život uděloval, dokázali naprosto perfektně. Jejich párty do brzkých ranních hodin neměly konce. Takhle my to neumíme ...Dokonale znám všechny jejich písně, i když už v tom domě nebydlím několik let, trvale se mi zapsaly do paměti zejména v mých bezesných nocích, kdy se mi podařilo až ve 4 ráno usnout.

 Abych to zkrátil: Byl to neskutečný zážitek, který mne trvale kulturně obohatil. Dodnes mne mrzí, že jsme se z domu odstěhovali, ale moje žena mi dala ultimátum a řekla,.buďto oni, nebo my. Mám ji rád, takže jsem ji následoval do jiného bydliště. Nicméně mám od té doby pocit, že moje žena je rasistka.

Neznámí spisovatel.

Neodolal jsem a kopíroval. Je dobře, že jsou ještě mezi námi lidé s tak dobrým srdcem. JK.