Kamarád Aleš s manželkou Dášou prodali velký dům ve městě. Za takto získané peníze koupil krásný pozemek s výhledem na moře, rozhodnuti, na něm postavit domek dle svých představ.
Když dle dohody přišel čas opustit prodaný dům, pronajali si sklad a veškeré příslušenství do něj přestěhovali. Celý měsíc běhali po inzerátech a sháněli malý levný byt na dobu než se budou moci nastěhovat do svého nového domu.
Byla to předem prohraná bitva. Na každou sjednanou schůzku a prohlídku bytu se dostavilo velkém množství zájemců. Krátká doba na kterou chtěli byt pronajmout jim zabouchla dveře před nosem.
Dáša naší rodinu pravidelně informovala emailem o potížích a úspěších s kterými se poslední měsíc potýkali. Potíže převažovali. Ale jak to již v životě bývá nic netrvá věčně, přišla konečně radostná zpráva.
Hurá, sehnali jsme byt na St. George Av. 515 apartmá č. 316. North Vancouver. Nemáme pevnou linku volejte na mobil. Stěhujeme se zítra. Ahoj Dáša.
Odeslal jsem krátkou zprávu, že máme také radost nad koncem trampot se sháněním bytu. Dáša se na dva dny odmlčela. V následných dnech na to nezbýval čas. Oba ve vynikající fyzické kondici díky lezení po horách se rozhodli, že stěhování zvládnou sami.
Říká se, že je lépe vyhořet než se stěhovat. Stěhoval jsem rodinu pětkrát a musím popravdě říci, že je na tom hodně pravdy. V zemi zvané Kanada se lidstvo stěhuje neustále, je to snad po hokeji nejoblíbenější sport. Konečně přišel email od Dáši a jak jsem dostal tak předávám.
Hurá, konečně bydlíme. Byla to ale komedie. Když jsme stěhovali standardní gauč, bohužel se do výtahu nevešel. Tak jsme jej nesli po schodech dvě patra. Po velkém úsilí, kdy jsme tu těžkou potvoru museli točit, přetáčet, otáčet a stavět na štorc, konečně jsme nějakým záhadným způsobem gauč narvali do úzké chodbičky v apartmá. Zde se se nám zasekl o nízký strop.
Hodinová „inženýrská“ práce jak gauč vytočit, natočit, protlačit nám byla houbec platná. Již oba plně vyčerpaní jsme se na sebe o půl dvanácté v noci podívali a dohodli se během chvilky, že ho ještě kousíček dovnitř nastrkáme a necháme ho zaseknutý ve stropě, hlavně že půjdou zavřít dveře a mi půjdeme spát. Ráno moudřejší večera.
Ráno jsme s Alešem jeli na Britannia Beach kde bude stát náš nový domek, (40 km jedna cesta), vzali elektrickou pilku a vrátili se do apartmá. Gauč Aleš přeřízl uprostřed tak, aby se trochu zlomil a dál jsme jej dostrkali do obýváčku již po zemi. Strop už jsme odřeli jenom trochu.
Teď tady leží gauč bez nožiček, trochu pochroumaný ale sedět se na něm dá. Čeká ho ještě vyspravení zlomenin, a až odsud půjdeme, poletí oknem na ulici. Stejně jsme chtěli novou sedačku.
Pozdrav z nového bydliště. Dáša
.
