Před mnoha lety Al Capone téměř vlastnil Chicago. Capone nebyl znamý svými hrdinskými činy. Byl neblaze proslulý tím, že zavlekl „větrné město“ do všeho možného – od pašovaného alkoholu a prostituce až po vraždu.
Capone měl právníka přezdívaného „Bezstarostný Eddie“. Byl to Caponův právník z dobrého důvodu. Eddie byl velice schopný! Bylo to vlastně Eddiho umění a soudní manévrování, které chránily Velkého Ala dlouhou dobu před kmininálem... Jako důkaz své přízně ho Capone velmi dobře platil. Eddie nejen dostával hodně peněz, ale také jiné zvláštní požitky. Na příklad obýval se svou rodinou ohrazené sídlo se sluhy a se všemi tehdejšími vymoženostmi. Pozemek byl tak velký, že zabíral celý městský blok Chicaga. Eddie si žil na vysoké noze chicagského gangstera a moc se nestaral o zvěrstva, která se kolem něho odehrávala. Eddie však měl jednu slabinu. Měl syna, kterého velmi miloval. Eddie se staral o to, aby jeho mladý syn měl oblečení, auta a dobré vzdělání. Nic mu neupřel. Cena nehrála roli... A navzdory svému zapojení do organizovaného zločinu, Eddie se dokonce snažil syna učit, aby rozpoznal dobro a zlo. Eddie chtěl, aby jeho syn byl lepším člověkem, než on sám. Avšak navzdory svému bohatství a vlivu, nemohl svému synovi dát dvě věci; nemohl mu předat dobré jméno ani dobrý příklad. Jednoho dne Bezstarostný Eddie dospěl k těžkému rozhodnutí. Bezstarostný Eddie chtěl napravit křivdy, které spáchal. Rozhodl se, že půjde na úřady a řekne pravdu o Alovi „Zjizvené tváři“ Caponovi, očistí své pošpiněné jméno a nabídne svému synovi jakési zdání bezúhonnosti. Aby toho dosáhl, bude muset svědčit proti Mafii, a věděl, že cena bude veliká. A tak, svědčil. Během roku život Bezstarostného Eddieho skončil v ohni střelby na opuštěné chicagské ulici... Ale ve svých očích dal svému synovi ten největší dar, který mohl nabídnout, a za nejvyšší cenu, kterou kdy mohl zaplatit. Policie našla v jeho kapsách růženec, křížek a náboženský medailón a báseň vystřiženou z časopisu. Báseň zněla: Hodiny života jsou jen jednou nataženy a žádný člověk není schopen říci, kdy přesně se ručičky zastaví, zda v pozdní nebo časnou hodinu. Jediný čas, který ti patří je nyní. Měj vůli žít, milovat, pracovat. Nevěř času. Neboť hodiny se mohou brzy zastavit. xxx II. světová válka měla mnoho hrdinů. Jedním z těchto mužů byl komandér poručík Butch Byl bojovým pilotem přiděleným na letadlovou loď Lexington v Jižním Pacifiku.Jednoho dne byla celá jeho letka poslána na misi. Když vzlétl, podíval se na palivoměr a uvědomil si, že mu někdo zapomněl naplnit nádrž. Nebude mít dostatek paliva, aby splnil svou misi a vrátil se zpět na loď. Velitel letu mu řekl, aby se vrátil na letadlovou loď. Neochotně se oddělil od útvaru a zamířil zpět ke flotile. Při návratu na mateřskou loď uviděl scénu, která mu zastavila krev v žilách; letka japonských letadel se hnala k americké flotile. Američtí piloti odletěli do boje a flotila byla skoro bezbranná. Nemohl dohonit svou letku a privést je zpět k záchraně flotily. Ani nemohl varovat flotilu o hrozícím nebezpečí. Mohl udělat jenom jedno. Musí je nějakým způsobem odlákat od flotily. Bez myšlenek na svou osobní bezpečnost, vrhl se střemhlav do formace japonských letadel. 50-ti kalibrové kulomety připevněné na křídlech chrlily oheň při jeho útoku, napadal hned jedno letadlo překvapeného nepřítele, hned další. Butch prolétával sem a tam nyní porušenou formací a střílel na co nejvíce letadel, až mu nakonec došla všechna munice. Nebojácně pokračoval v útoku. Útočil na letadla a snažil se utrhnout křídlo nebo ocas v naději, že poškodí co nejvíce nepřátelských letadel a znemožní jim let. Nakonec rozezlená japonská letka odletěla jiným směrem. S hlubokou úlevou se Butch O´Hare se svým oškubaným letadlem dobelhal zpět na letadlovou loď. Po příletu se nahlásil a popsal události, které se staly při jeho návratu. Film z fotokulometu připevněného na jeho letadle vyprávěl celý příběh. Ukázal rozsah Butchova odvážného pokusu k záchraně flotily. Ve skutečnosti zničil pět nepřátelských latadel. Toto se událo 20. února 1942 a za tuto akci se Butch stal „leteckým esem“ námořnictva ve 2. světové válce a prvním námořním letcem, který získal Medaili cti. O rok později byl Butch zabit v boji ve vzduchu ve věku 29 let. Jeho rodné město nedovolí, aby vzpomínka na tohoto hrdinu 2. světové války vybledla, a dnes je letiště O´Hare v Chicagu pojmenováno na počest odvahy tohoto velkého muže. A tak až budete příště na mezinárodním letišti O´Hare, nezapomeňte navštívit Butchův památník, kde stojí jeho socha a je vystavena jeho Medaile cti. Jsou umístěny mezi terminály 1 a 2. A CO MAJÍ TYTO DVA PŘÍBĚHY SPOLEČNÉHO? Butch O´Hare byl synem „Bezstarostného Eddiho“.
