Pražský Žižkov byla taková proletářská čtvrť – bylo tomu tak za Rakouska, před válkou, po válce a možná je tomu tak do dneška. V některých lokalitách převažovala a dodnes převažuje chudina. I když už jsem tam léta nezašel.
Ale situace se tam nemohla příliš změnit. Někdy v 60. a 70.letech, kdy už byla rozjetá paneláková výstavba, zřejmě část žižkováků byty IV.kategorie opustilo, šli do lepšího a do uvolněných bytů se postupně stěhovala jiná chudina, často cikáni – tehdy to byli cikáni, dnes už to jsou Romové. Jedna škola v ulici ve starší zástavbě (v Cimburkově) byla myslím naplněna jen cikánskými dětmi – to nevím přesně, někdy jsem šel okolo, ale jiné děti tam před školou nebyly.
A bylo také v jedné ulici řeznictví – tedy masna – které bylo určeno jen pro levné maso z tzv. nuceného výseku (i když nevím co to znamenalo), ta prodejna byla normálně zavřená, otevřela, jen když přivezli něco z jatek. Ale protože chudých bylo na Žižkově dost, i před zavřeným krámem obvykle postávali důchodci a důchodkyně, atd. A čekali, jestli něco přivezou.
A stalo se jednou, když jsem šel zrovna okolo (chodil jsem za mámou), že se tam objevilo cizí auto s kameramanem, a ten kameraman si ty lidi stojící před zavřeným krámem natočil. Asi se pak ten záběr objevil někde v západoněmecké TV na důkaz, jaká je u nás bída.
To dnes v r. 2018 žádný německý kameraman nemusí pro podobný záběr jezdit tak daleko.
Kromě Marxova výročí bylo v tzv. bohatém Německu i jiné výročí: např. na jaře připomněli, že 25 let fungují ve městech střediska akce TAFEL (tabule), těch středisek je zhruba 700, kde se chudým rozdávají zdarma zbytky ze stolů bohatých – potraviny, zelenina a ovoce, prací prášky apod. Zkrátka, co zbyde v obchodech, co je darováno, atd. V těchto střediskách v poslední době narůstá napětí, protože se tam tlačejí i tzv. uprchlíci, a pro domácí seniory, samoživitelky a další chudinu apod. se pak zboží nedostává.
Snad v důsledku toho Marxe si toho začali více všímat jak politici, tak i média. Ono totiž chudých lidí v Německu přibývá, stoupá nerovnost, nůžky mezi bohatými a chudými se zvětšují, v posledních letech se především náklady na bydlení utrhly ze řetězů, na ně už nestačí ani vybojované minimální mzdy, a tak přibývá živořících lidí, i pracujících lidí, zejména v tzv. mini-jobs. Přibývá také pracujících se dvěma zaměstnáními, protože by z jednoho platu nevyžili. Těch už jsou téměř 4 milióny a jejich počet stále roste (tyhle informace se objevují v teletextech na TV kanálech, semtam si něco ofotím, ale zdaleka ne všechno).
A také se objevují TV reportáže typu Arm gegen arm = chudí proti chudým, neboť u těch středisek TAFEL už mnoho hodin před otevřením vznikají dlouhé fronty podrážděných chuďasů. Pro všechny prostě není.
Tak to je fór, to jsem vyprsknul: dlouhé fronty (Schlangen) chuďasů v Německu! V roce 2018! A tak už si mohou takové záběry natáčet reportéři doma v Německu.
Přitom jen za minulý rok, jak už tady uvedli někteří autoři, ale já to číslo vím také, jen náklady státu na migranty – tedy mimo náklady dalších spolkových zemí, dosáhly téměř 22 mlrd.E. Pro další léta do r.22 se počítá s náklady ke 100 mlrd.E. Ale pro místní chudinu peníze nejsou. A je jí dost: jen špatně placených pracujících je téměř 25% z celkového počtu zaměstnaných + důchodci, zejména důchodkyně + samoživitelky, atd.
-------------------------------
A jen na okraj ještě k tomu Žižkovu: někdy kolem r. 1970 došlo k částečné asanaci té nejchudší části Žižkova, tj. k úplnému zbourání staré nízké zástavby, byly kolem toho spory, staromilci prosazovali jen vnitřní rekonstrukce, ale městské vedení (tedy partaj, podle mne vcelku rozumně) rozhodlo o úplném zbourání. Nastavěly se tam paneláky, moc tam sice nepasují, ale nakonec to bylo nejjednodušší řešení. Je to kolem Jeseniovy, v té ulici také stojí známá KLINIKA (to byla poradna, ta už stála před válkou, jestlipak ji ještě ti kraválisti okupují?).
Pokud vím, tak za zločinné komunistické diktatury se toho asanovalo málo (vím ještě o akci v Ústí n/L), a po vypuknutí svobody už vůbec nic. Asanace vyžadují totiž mnoho veřejných peněz. A tak do dneška v mnoha městech a lokalitách straší obydlí IV. kategorie. Což není nic lichotivého. Ani se tím, jak se zdá, nikdo nezabývá, ony informace o staré ubohé bytové zástavbě by se ani nehodily do současného nadšeného hýkání o našem kvetoucím blahobytu.
