Příspěvky k 17.listopadu – samé projevy Majestátního Plurálu.

Psalo se tu, že MY se teď máme 1000x lépe, MY jsme se nacházeli v temnotě nesvobody, atd. Kdo MY? Ale jeden velký rozdíl existuje: tehdy byla NADĚJE na rozpad socialismu, teď už je jen JISTOTA civilisační zkázy Evropy.

Nakonec jen nejkrásnější soudružka Kateřina K. zde napsala trochu jinak orientovaných svých „Několik vět…“ – a nebyl to propadák. Ony byly totiž tehdy další milióny lidí a už Tolstoj napsal, že není žádná jednotná historie – každý prožívá svou vlastní.

A ty milóny lidí se nastěhovaly do nových bytů, kterých se po válce do r.1990 nastavělo zhruba 2 milióny, byli dobře najedení, elegantně oblečení, jezdili sice skromnějšími auty, než na evropském západě, ale jezdili, statisíce jich si pořídilo rekreační objekty, atd. (Ač jsem nikdy nevlezl to té Správné Partaje, už jsem tady napsal několik poťouchlých příspěvků o zločinné komunistické diktatuře, zejména o hmotné stránce našeho tehdejšího života: jak jsme bydleli, jak jsme se oblékali, jak jsme se stravovali, jak jsme se rekreovali, atd. Také jak jsme v pohodových 80.letech chodili do tanečních pro dospělé, kde se vždy scházela příjemná společnost. Samozřejmě mně byl tehdejší režim do jisté míry protivný, ale zas tolik jsme si to doma nebrali. Např. nikdy jsme neviděli ani neslyšeli tehdejší zprávy. Ostatně ty jsem neviděl už zase přes 20 let.).

Jó, sem tam něco na trhu chybělo, např. některé ND k automobilům, dále filtrace a bazénová chemie k bazénkům, které si čeští kultilové stavěli na zahradách už v 70.letech, a tak podobně. Také mnohé moderní produkty přicházely na trh se zpožděním proti evropskému západu, atd., ekonomika byla prostě těžkopádná. Jo a s tím cestováním byly potíže.

Ale podle mne napsat, že jsme se nacházeli v takové temnotě nesvobody, že je div, že jsme to vůbec přežili, může napsat jen takový jelimánek, který nemá potuchy, jak se tady žilo za zločinného masarykovského režimu za 1.republiky, kdy bylo téměř jeden a půl miliónu nezaměstnaných a další milióny živořily, a kdy četníci stříleli do hladových nezaměstnaných mužů, jejich žen a dětí, nebo do průvodu dětí a mládeže, a dále nemá potuchy, jak to vypadalo po válce v okolním světě.

O tom okolním světě jsem ledacos pochytil ze západního zpravodajství, které sleduji už 50 let. Už jsem napsal, že asi tak od konce 60.let byla zhruba třetina našeho území pokryta signály z rakouských a bavorských VKV a TV vysílačů (VKV signál zasahoval až do Prahy). Ten příjem jsem si zařídil hned po r.70. A kdo měl takovou možnost a hlavně zájem, tak se dozvídal o dění a problémech jinde ve světě. A že jich bylo! A mohl porovnávat s naším tehdejším životem – což zřejmě mnoha současným propagandistům chybí.

A tak jsem si nedělal iluse, že jen u nás panuje ZLO, zatímco všude jinde na západ od nás panuje DOBRO. A dobře jsem rozeznával, že je více typů Svobody a Nesvobody a také o tom někdy kolem r.80 diskutoval na pracovišti.

Přinejmenším je jeden typ takové té vysoké státní Svobody a pak takový ten přízemní typ Svobody či Nesvobody na lokální, obecní úrovni. A to každý může prožívat jinak. A u nás tehdy panovala taková ta Vysoká Státní Ideologie, kterou si ale mnoho lidí ani moc nebralo. Když na té přízemní obecní úrovni si každý mohl dělat, co chtěl. A říkal jsem na pracovišti, zkuste v bavorské vesnici nechodit v neděli do kostela: budou se na vás dívat skrz prsty. To se mi potvrdilo v polovině 90.let, když jsme byli navštívit německé známé v městečku v kopcích Odenwaldu. Evangelický kostel tam každý den v 6 ráno spouštěl na 5 minut motoricky poháněné zvony – to aby vyjevil, že bůh je přítomen. To byl takový randál, že to muselo probudit každého. Ty lidi tam jsem litoval, ti neměli možnost si ani o víkendu přispat. A jestli to tam mnohé lidi otravovalo? Samozřejmě, že ano, jak nám potvrdil hostitel, ale nikdo ze strachu ani necekne. Protože by se společensky znemožnil – to je prostě jiný typ Ne-Svobody.

Tak takovou agresivní buseraci jsem u nás nikdy nezažil. Po týdnu jsem z toho byl úplně zuřivý a s úlevou jsme se vrátili do našich neznabožských Čech.

A tak by bylo nejlepší, kdyby každý psal jen sám za sebe.