Pobavila mne předvánoční zpráva na teletextu ČTV (16.12)., že Praha je v HDP (tj. v hrubém domácím produktu) na úrovni Londýna a že vytváří čtvrtinu HDP celé ČR. Jaképak reálné hodnoty asi tak Praha vytváří?
Nebylo by přesnější uvést, že Praha si statečně nahrabala nejvíc z kapes daňových poplatníků? Ono to celé vyplývá z obdivuhodné metody počítání HDP. Podle této metody, když někdo umře na rakovinu, tak HDP naroste. A když přitom ještě vyhoří, tak HDP naroste ještě více.
Aby dejme tomu Ml. Boleslav vytvořila půl miliardy, tak musí vyrobit zhruba 2000 aut. To je dvoudenní produkce montážního pásu. To obskurní pražské firmě stačí, když zařídí při summitu NATO promítání a ozvučení sálu – a inkasuje za to také půl miliardy. A individuum Alexandr V. jim to bez problémů proplatí – ze státních peněz. Tak to jsou také pražské ekonomické výkony.
Samozřejmě, já jsem naprostý primitiv v této problematice, takovým zprávám já se chechtám, to hvězda zdejšího blogu Markéta Š. by to vysvětlila nepochybně úplně jinak a moje úvahy může úplně setřít. Pokusil jsem se něco o HDP vygůglovat - HDP lze údajně počítat třemi způsoby: produkční metodou, výdajovou metodou nebo důchodovou metodou. Podle výdajové metody HDP = výdaje na konečnou spotřebu plus tvorba hrubého kapitálu plus vývoz produktů a služeb minus dovoz produktů a služeb. Podle mne to příliš moc o tvorbě reálných hodnot nevypovídá (tedy na daném území). Ale jak říkám, jsem v tom primitiv.
Pokud vím, tak v Praze není už snad ani jedna fabrika, zato se od r.90 v Praze stále budují statisíce metrů čtverečních kancelářských ploch. Určité hodnoty vytváří pražská hotelová branže, Praha má dost turistů (pokud ty peníze neodtékají do nadnárodních hotelových společností). Také to prospívá obchodu. Ale dál jsou v Praze hlavně ministerstva, úřady, parlament, vysoké školství, nemocnice, atd. A ty většinou žijí z kapes daňových poplatníků (aniž bych ovšem zdravotnictví a užitečné školství považoval za parasitující odvětví). Asi také poradenské a IT firmy, vytvářející předražené produkty. A také banky, a jak banky hrabou, to je známo (matně vzpomínám, jak za minulé éry tehdejší ekonomické teorii nějak nebylo jasné, zdali bankovní systém vůbec tvoří nějaké hodnoty, asi to necituji správně, ale tak nějak to bylo). Já vnímám jako poťouchlost, když se teď dočítám, že jedna každá větší naše banka vykazuje stejnou tržbu a zisk, jako celá naše zemědělská produkce. To ať si každý odpoví sám, co by bylo, kdyby té banky nebylo, nebo kdyby nebylo té zemědělské produkce. A konec konců, proč by bankéři nehrabali, když jim tam ty peníze přitečou samy – vždyť jim na to bůh každému nadělil dvě poctivé ruce.
Už delší dobu se mi chtělo napsat příspěvek s názvem Městští parasité – nejpočetnější populační skupina dneška. A to spíše s ohledem na občasné zdejší úvahy o tom, do jaké míry ještě existuje tzv. demokracie. Já myslím, že demokracie také zaniká z důvodů neustále rostoucí produktivity práce (a s technologickým vývojem se nenadělá už vůbec nic). Čím dál méně lidí je potřeba pro hmotné zabezpečení života lidské společnosti. A co mají pak dělat ti ostatní? Ty tisíce politologů a sociálních a mediálních expertů, které chrlí ty jalové university? Nejspíš parasity nejrůznějšího druhu. Nejlépe úředníky – a tak za několik posledních let počet úředníků ve státní správě narostl o 80 tisíc. Úředníci si také vždy pracovní místa vytvoří. A tito lidé se při volbách samozřejmě rozhodují podle svých zájmů. Takže tzv. pracující, kteří drží společnost při životě, jsou už v menšině. Znamená to, že technologický pokrok vede zároveň k zániku demokracie? Jsou pak ještě jakékoliv volby demokratické? Když parasitická většina rozhoduje o pracující menšině? (Jaký to bolševický názor!).
On je ještě další problém. V soudobé industriální společnosti bílého člověka je část lidí ze společenského i pracovního dění vyřazena, intelektuálně na to nemají. A nemysleme si, že např. montáž automobilů na pásu je nějaká monotonní prostoduchá činnost, kterou by mohl dělat každý. Každé auto si na pásu na sobě veze rozsáhlou průvodku, tedy rozsáhlý seznam, co se na něj má namontovat (vše se vyrábí na objednávku, každý výrobek je jiný). A to musí dělník či dělnice na každém taktu rychle přečíst a montované díly nepoplést – ty mají dělníci za zadkem (a na vše mají 90 sec). To vyžaduje vysokou gramotnost a intelektuální pružnost. A zároveň také manuální zručnost. To není práce pro každého. A tak přibývá profesí, které rozhodně nezvládá každý. A vůbec: ten pokřik o digitalisaci společnosti znamená také to, že část populace zůstane stranou.
Přitom digitalisace společnosti, výrobních, obchodních i společenských procesů vytváří velký prostor pro chytré ženičky. Nelze očekávat, že by se ženy pouštěly do těžkých mužských povolání, do řemesel a tak podobně. Ale pro studentky s talentem pro matematiku a pro teoretické a systémové myšlení čekají velké příležitosti. A přitom fysicky nenamáhavé. (Ale musí ty studentky žít v zemi, kde nebude vládnout Alláh – viz příspěvek Viktorie Besó 28.8.)
Nadutost pražáků (i když jsem jím býval) mne nadzdvihuje. Např. o výsledcích presidentských voleb referoval teletext ČTV pod názvem: jak volila Praha a jak volil „zbytek“ republiky. To už si páni redaktoři v ČTV ani neuvědomí, jak je stupidní označovat téměř 9 miliónů obyvatel v naší zemi za „zbytek“ republiky.
(Ale ono to není jen české specifikum. Po teroristickém útoku na dvojici mrakodrapů v N.Y. jsem už také slyšel ze západních zdrojů, že v nejvyšších patrech tam byly kavárny, kam ráno vyjížděli na snídani ti všelijací elegáni, a odkud pak při snídani pohlíželi svrchu na „zbytek“ USA, nebo dokonce na „zbytek“ světa).
Nad bohatstvím Prahy kdysi jásal i pan Nečas. Už tehdy mě napadlo, že vlastně není nad čím jásat.
Ale snad by bylo taktnější takové zprávy, jako že Praha vytváří čtvrtinu HDP celé ČR, raději neuveřejňovat.
