Nebyla ta doba úspěšného kapitalismu nějak moc krátká?

Je křik kolem zdražování, ale chtěli jsme kapitalismus.  Zvonili jsme klíči (i já), a ty klíče jsme měli od domů a bytů, od chat a chalup a od aut. Což byly ty atributy „rozprostřené bídy“, jak je označila jedna propagandistka...

…takto Vrchní Kazatelka Ryzího Kapitalismu. Já už delší dobu pobaveně sleduju v západních médiích, kolik odborníků se vrací k učení Karla Marxe, dokonce i v USA. Také v souvislosti s tzv. klimatickou krisí.

A tak se objevují na západních doku- a info-kanálech stále častěji pořady s takovými typickými názvy jako: System Error – wie endet Kapitalismus. Tj. jak končí kapitalismus. Nebo: Je kapitalismus hrozbou pro planetu Zemi? V době, kdy u nás se propaguje prostoduchá kapitalistická propaganda. A to od propagandistů (-tek), kteří a které nevnímají realitu a jsou zaujati jen myšlenkovými pochody ve vlastní hlavě.

On už Marx prý definoval, že základní podmínkou existence kapitalismu je tzv. trvalý růst a dluhy. Bez trvalého růstu a dluhů kapitalismus nemůže vůbec existovat. A proti tomu stojí planeta Země s konečnými rozměry a zdroji. To prostě nejde systémově dohromady. To už teď jde do těžkého střetu.

Samozřejmě: základním zaměřením kapitalismu je maximalisace. Maximalisace všeho: produkce, spotřeby, zisků, atd. Ale nepochybně základní podmínkou pro přežití lidstva na planetě Zemi je minimalisace. Minimalisace produkce, spotřeby, atd., (mohli by se pak lidé více flákat?, a bavilo by je to?), také minimalisace rozmnožování (to zejména!). Kladu si otázku, zdali lidstvo vůbec má na řešení klima-změny. Už Theodor Lessing označoval svět lidí za „mraveniště poháněné hladem, smyslností a ješitností“.

A k tomu ještě kapitalismus s těmi vágními pojmy SVOBODA a DEMOKRACIE. Kampaň svaté Grety byla zajímavá tím, že mladá holka (navíc stižená bůhvíčím) rozpoutala celosvětovou bouři. Tu vysvětlují mediální odborníci všelijak – ale byla nepochybná (přinejmenším načasování přišlo akorát). Nepochybná je také klima-změna (i když příčiny mohou být sporné, ale nesporný je zánik ledovců v Alpách, v Grónsku, na Kilimadžáru, na zemských pólech i jinde na světě, a to během několika málo desítek let, což je nepochybně alarmující – přitom Slunce ozařuje Zemi stále stejně). Ale k ní se vyjadřují skuteční odborníci už delší dobu, už přes 40 let – a zdaleka nevyvolali takovou bouři. Přestože už přes 40 let ti odborníci prohlašují, že naše představy o funkci přírody a našeho vztahu k ní jsou nadále neudržitelné. Všelijaké svaté pravdy, že příroda je nekonečná, že růst je pokrok, že věda a technologie všechno vyřeší, že příroda je k našemu použití, že s přírodními zdroji dokážeme hospodařit  – už ke konci 20.století nebyly přesvědčivé. Jestliže se budeme nadále řídit podle těchto pravd, zničíme civilisaci jako takovou.

Je zde na blogu několik propagandistů (-tek), kteří a které stále vzdávají hold kapitalismu. Ale při kritickém pohledu docházím k závěru, že doba úspěšného kapitalismu byla nějak moc krátká – zhruba od r. 1950 asi tak do roku 1990. A to ještě jen v zemích západní Evropy, v USA, v Kanadě a dál už nic moc (ještě Japonsko). Z toho jsme se jaksi vyřadili, ale nakonec to nedopadlo tak hrozně. V r. 1990 tady byl přece jenom poměrný blahobyt, kdo si chtěl si pořídit obydlí, tak si ho pořídil, byli jsme dobře najedení, chodili jsme slušně oblečení a dámy elegantně oblečené, a aut bylo v 70.letech už tolik, že dostat se v pátek z města na víkend bylo o nervy. Bylo mnoho vybudováno: výkonné zemědělství, poněkud těžkopádný průmysl, energetika včetně přehrad (z komunistické energetiky žijeme do dneška!), školství, zdravotnictví, atd.

Těžko mohu za úspěšný považovat kapitalismus 19.století – a tehdy to byl skutečně „pravý nezkažený“ kapitalismus. To byla ta éra, kdy ve staré dobré Anglii např. necelá 2% (snad 1,6%) populace vlastnila přes 90% všeho majetku – nu, a ostatní živořili. A tak v jednom kanadském filmu z universitního prostředí říká studentka historie, že v polovině 19.století nějakých 60% londýňanů umíralo hlady, nikoliv v zásadě stářím. To se v historiích člověk nedočte. A když starý pán poslal mladého Engelse do Anglie, aby okouknul textilní výroby, tak sice okouknul, ale zároveň shledal, že v Anglii žije proletariát v tak příšerných poměrech, jako ani v Evropě ne. A tak o tom hned napsal knihu. Ona ta doba je málo zdokumentovaná. Fotografie byla tehdy v plenkách a životem proletariátu se tehdy mnoho lidí nezabývalo. Ale v příšerných poměrech žil proletariát i v USA počátkem 20.století – a to už zdokumentováno je. V New Yorku tehdy působil jeden fotograf, který zaujatě dokumentoval tehdejší chudinu – to je dneska cenný historický materiál. A ještě lépe je zdokumentována ubohost amerického kapitalismu na filmových záběrech z 30.let: jak byly rodiny vyhazovány z obydlí na ulici, žebrota, masové hladové bouře, na které byla povolávána armáda, která do těch mas střílela a najížděla s pancéřovými vozy, vypalování chudinských lágrů, atd. To všechno se opakovaně objevuje na západních info- a doku-kanálech. Do hladových lidí se ale nestřílelo jen v USA, to i u nás za zločinného masarykovského režimu, kdy četníci stříleli do hladových lidí – mužů, žen i dětí. Četníci u nás stříleli i do průvodu dětí a mládeže, to v Radotíně 1930.

Takže zcela neúspěšný byl ten kapitalismus v 1.polovině 20.století. Ty krise byly katastrofální. A také vedly ke katastrofám: k největší katastrofě v Německu, tj.k nacismu a pak k ničivé válce, jinde zas pomohly komunistům k sociálním revolucím. Vždyť k jakým absurditám docházelo: lidé živořili a hladověli, chtěli pracovat a přitom práce „nebyla“, tj. ekonomický systém to zablokoval. A tak když pomyslím, že výroba pro trh a vynález peněz jsou – alespoň ve středozemním prostoru, jak si myslím – na světě asi tak 4000 let, tak ta doba úspěšného kapitalismu, tj. asi tak 40 let, mně připadá nějak moc krátká. Dokonce by se dalo poťouchle říkat, že oněch 40 let bylo pro kapitalistický systém netypických. Protože to byla skutečně doba, kdy zejména v západní Evropě byli prakticky všichni spokojení, hmotné potřeby širokých vrstev byly uspokojené, atd. Komunistická ideologie z toho byla poněkud bezradná, v západní Evropě došlo někdy kolem r. 1980 ke vzniku tzv. eurokomunismu, což zase nebylo recht východním komunistům.

Ale to dnes už neplatí. Jakkoli sleduji západní média už 50 let, nepamatuji, že by do r. 1990 v nich někdy padla zmínka o nějakých bezdomovcích (tedy v Evropě, v USA byli vždycky). Ale dnes už jich je plno: u nás desetitisíce, v tzv. bohatém Německu se jejich počet uvádí nějak přes 150 tisíc, což levicoví politici na západě označují za ostudu Evropy. A co považuji za mimořádný fór, že v tom Německu už vzniklo přes 1000 středisek TAFEL, kde chudina stojí ve frontách na přebytky se stolů bohatých. Dostávají tam levně nebo zadarmo některé potraviny, zeleninu či prášky na praní, co jim tak přihrají velkoprodejny, co se neprodá a co by se zkazilo.

A jak se hodnotí vývoj posledních 30 let? Dnes president des  Deutschen Instituts für Wirtschaftsforschung (DIW) hlásá: CORONA rüttelt an Marktgläubigkeit. Der Kampf gegen die wirtschaftlichten Folgen der Corona-Schocks zeigt nach Ansicht des Ökonomen Marcel Fratzscher die Stärke der Politik und die Gefahren reiner Marktgläubigkeit. Wenn sich Gesellschaften nur auf den freien Wettbewerb verließen, würden die Risiken der Zeit überdeutlich. „Ich würde schon sagen, dass die Corona-Krise so etwas wie die letzte Sargnagel für den Neoliberalismus ist“.

Takže CORONA jako poslední hřebík do rakve neoliberalismu. A také: Corona otřásá tržní vírou (či tržním náboženstvím). Přitom kolik nobelovek za ekonomii už bylo rozdáno. To by ten svět měl být báječně vystaraný – ale nějak není.

Také německý ministr pro vývoj Gerd Müller si přiložil polínko: Müller kritisiert den Kapitalismus. Entwicklungsminister Gerd Müller (CSU) plädiert wegen Corona-Krise für ein Umdenken. „Der Immer-Weiter-Schneller-Mehr- Kapitalismus“ der letzten 30 Jahre muss aufhören, sagte er der Rheinischen Post. Er bezeichnete die Corona-Krise als einen Weckruf für die Menschheit. Deswegen müssen wir umdenken und  können nicht einfach zur Normalität der Globalisierung zurückkehren“. Co znamená ten výrok? Přibližně: stále-více-rychlejší kapitalismus posledních 30 let musí přestat.

Což vůbec neznamená, že tzv. socialismus by byl na tom lépe. Už komunistická propaganda si stěžovala, že tehdejší průmysl u nás byl energeticky a materiálově daleko méně efektivní než průmysl v západní Evropě.

I v těch USA politolog Michael Lind tvrdí, že politický systém pracující třídu ignoruje. M. Lind oživuje marxistický koncept třídního boje a píše, že to, co činilo Ameriku Amerikou, tj. střední třída, zaniklo. A vznikají další studie o tom, že tzv. vyspělý kapitalismus už hubí sám sebe.

Měla tu vcelku úspěšný příspěvek jedna autorka, že bojovníkům za záchranu klimatu jde především o likvidaci kapitalismu. No, já se těm mladým moc nedivím. Oni mají ještě celý život před sebou a mohou mít teď oprávněný dojem, že před nimi nejsou žádné perspektivy. Před několika málo lety vzbudila pozornost jedna studie, že v Austrálii původní domorodé obyvatelstvo na tom místě prokazatelně přežilo asi 30 000 let – než se tam začali valit Anglosasové. Ale představa, že by dnešní civilisace „bílého člověka“ přežila stejně dlouho, je už zcela nemyslitelná. Vždyť jak dlouho se např. těží uhlí – u nás asi 200 let. Železo se vyrábí poněkud déle, ale k tomu se už poničily lesy pro výrobu dřevěného uhlí. A už je to kamenné uhlí trnem v oku. Po pouhých 200 letech! 

Na západě se stala bestsellerem kniha ekonoma Thomase Piketty „Kapitál ve 21.století“. Je to ve zkratce o tom, že hromadění kapitálu se zdálo být garantem sociálního pokroku. Jenomže s přibývající koncentrací majetku a moci roste také nerovnost ve společnosti. A bude také globální nerovnost hrozbou pro demokracii? Thomas Piketty podrobuje zkoumání historii světového hospodářsví – a požaduje radikální přeměnu.

Zejména ty tzv. bohaté USA jsou už desítky let tvrdě ovlivňovány systematickým znevýhodňováním početných vrstev populace. Pro mnoho Američanů se stalo už nedosažitelným snem vystarat se vlastním přičiněním – což byl vždycky takový „americký sen“.  Jedním z důsledků toho rozčarování je nárůst narkomanie, chudoby a bezdomovectví (vše citace ze západních zdrojů). A tak se právě uvádí, že čísla zemřelých na předávkování dosahují nových rekordů – např. za 12 měsíců corony do dubna 2021 přes 100 tisíc, což je nárůst proti předchozímu období o 28%.

Tak to je ve zkratce to podstatné, co se tak teď na západě soudí o tzv. kapitalismu. U nás po válce k obnovení kapitalismu nedošlo, ale kdo je schopen vnímat realitu, tak nemůže popřít, že jsme s tím socialismem zas tak hrozně nedopadli. Podle mého soudu to bylo způsobeno tím, že jsme přece jenom dost pracovitý národ a dost lidí jejich práce bavila (i za té diktatury), např. jeden zaujatý pěstitel vybudoval u Roudnice rozsáhlé plantáže broskvoní a vyvinul specifické metody pěstování těchto náročných stromů (už po 20 letech od vypuknutí svobody to tam bylo zpustlé a zarostlé plevelem, zrovna tak zpustlé byly chmelnice na Žatecku, takže pojem Žatecký chmel je už jen mýtem – to prý způsobily nějaké privatisační lapsusy), škodováci v Boleslavi vyvíjeli a vyráběli auta, v Plzni zase škodováci vyvíjeli a vyráběli elektrické lokomotivy, z nichž některé jezdí do dneška, atd. Takových příkladů je tolik, že by vydaly na knihu. To teď marně přemýšlím, jaké pronikavé výrobky byly u nás v posledních 30 letech vyvinuty (i když v Plzni novou lokomotivu vyvinuli, ale moc jich nejezdí, také jsou vidět nové tramvaje, a samozřejmě auta z MB).

Vzájemný vliv měla i existence dvou bloků v Evropě – a to na obou stranách. Nepochybně západoevropané nestáli o šíření socialistických idejí z východního bloku a tak raději provozovali to, co nazvali sociálním tržním hospodářstvím (tento tlak před 30 lety pominul – a je to znát) a ani naši komunisté nemohli nebrat ohled na úspěšný západní blok. Nežili jsme přece v isolaci – statisíce lidí žilo např. v dosahu rakouských a bavorských VKV a TV vysílačů. Nebyli jsme bez informací. A dost lidí i na ten západ vyjíždělo.

Ale nepochybuji o tom, že milióny lidí (kteří sem do blogu nepíšou), žily docela spokojeně (po podpoře „strany a vlády“ v 70.letech vzrostla i citelně porodnost). Navíc nastala celkem mírová doba (na rozdíl od agresivního a podrážděného dneška), heslem doby bylo „mírové soužití dvou soustav“ v Evropě. Tu pohodovou dobu jsem vnímal ze západního zpravodajství, naše jsme doma nikdy nepouštěli.

Ostatně k té spokojenostI: jeden autor zde nedávno upozornil, že „naše společnost je šílená, ženeme se za účelem maximalizace zisku do tenat stresu, depresí a úzkostí. Slabší jedinci odpadávají. Každý pátý Čech se potýká s psychickými problémy. Nemáme čas na nic jiného, než na práci. Schází nám čas na vztahy, rodinu, natož aby nám zbýval nějaký čas pro sebe. Říkají tomu svoboda“. A skutečně: už zase 30 let narůstají (nejen u nás) negativní průvodní jevy kapitalistického systému, mizí tzv. střední třída, narůstá existenční nejistota, atd.

Už jsem se dříve zmínil, že jsem téměř celý život působil v inženýrské branži. Ale my jsme to v našem podniku s pílí nepřeháněli, což bylo tehdy všeobecné, pracovní dobu jsme dodržovali, to jest: měli jsme pracovní dobu do 15 hodin a 5 minut po padla už v ústavu nezbyla téměř ani noha. Domů jsem pěšky docházel ve 4, to i s nákupem cestou v sámošce, a pak už se člověk mohl věnovat dětem (učil jsem je např. za pomoci tehdejšího tv kursu němčiny), mohl se člověk věnovat svým koníčkům a tak podobně. A v pátek byl nejdůležitější akcí odjezd na víkend. To bylo rozhodně příjemné. To po r.90 jsem pak 12 let pracoval jako průmyslový projektant na volné noze pro několik fabrik, a to jsem se štval, většinou od neděle odpoledne do pátku do večera na cestách a o víkendu kreslil výkresy. Ke konci jsem už toho měl dost. Ale to už byly děti odrostlé.

Výše jsem se také zmínil, že k těm úspěšným zemím patřilo i Japonsko. Ale v západních médiích se uvádí, že málokde je tolik sebevražd mladých lidí, jako tam (dokonce skupinových).

A tak dobře vím, že i za tehdejší doby mnoho lidí u nás žilo v podmínkách docela „snesitelné lehkosti bytí“. K tomu patří dva roztomilé výroky: Gabriela Osvaldová: Schopnost být šťastným je nadání, něco jako hudební sluch, a Henry David Thoreaum: Zahrada je místo, odkud na stát není vidět – proto také venkované, chataři a chalupáři patřili k nejméně „trpícím“ segmentům populace. A k pocitu štěstí prý také hodně pomáhá čokoláda. Dlužno konstatovat, že DIANA Děčín dělala skvělé čokolády. Takže dosáhnout štěstí bylo docela snadné. Také dorty jsme doma dělali vždy s pařížským krémem.

Takže ta hrstka autorů (-ek), kteří a které komunistickou diktaturu nesnášeli, zdaleka nevypovídá o postojích těch dalších miliónů. Také z jakých vrstev ti autoři pocházejí, nemyslím, že by sem psali traktoristé, dojičky z kravínů atd. Ostatně už Tolstoj napsal, že není žádná jednotná historie – každý prožívá svou vlastní. A autorů s racionálními (nebo hezkými) vzpomínkami a názory je tady na blogu ještě méně. A pokud se k minulosti vyjadřují lidé, kteří tu minulost vůbec nezažili, tak většinou plodí jen propagandu. Ti mladší dokonce někdy posuzují minulou dobu podle propagandistických filmů natočených po r.90. I těch čtenářů je málo. Vždyť kolik zdejších příspěvků přesáhne tisíc kliknutí? A tisíc kliknutí? To je jeden čtenář na 80 km2. (Přitom údajně u nás má 3 mil. domácností připojení).

Oni jsou prostě lidé různé, zvláště některé (jak říkal jeden kolega). Někdo ke svému štěstí potřebuje soptit na minulou dobu, hlásat, že v krámech nic nebylo, plodit často i lživou propagandu, atd. To já zase vzpomínám, co bylo plesů a co jsme se natancovali. A jak byly hezké plesy v Juldě Fuldě. Také jsme šli zrovna z plesu z Obecního domu, když přivezli letadlem ze Švýcarska asi 18 tun zlata, což bylo konečně nějaké poválečné vyrovnání. (To zlato už ale nemáme. Máme tak vynikající bankovní experty, že po vypuknutí svobody, v době, kdy cena zlata byla na minimu, to státní zlato někam zašantročili).

Přinejmenším jsou však nejméně dvě oblasti, pro jejichž hodnocení existují dodnes důkazy, a to bytová výstavba a zemědělství. Ono se dá ledacos překroutit, ale bytová výstavba za komunistického režimu nikoliv – protože ta přežila do dneška. Od r.46 do r. 90 se v ČR nastavělo ve státní,  družstevní a soukromé výstavbě zhruba 2 milióny bytů, asi 60% obyvatel se po válce nastěhovalo do nových bytů, vesměs I.kategorie. Akorát že družstevní vklad za už slušný panelákový byt 3+1 v r. 70 byl 34 tisíc, a dnes se takový byt v Praze prodává… za kolik že miliónů?. A všechny tyto byty byly zařízeny nábytkem, bytovými textiliemi, osvětlovacími tělesy, i elektrickými spotřebiči, atd. K tomu je ještě potřeba přičíst statisíce chat a dalších rekreačních objektů – také ty byly zařizovány. Tak naco hlásat takové propagandistické nesmysly, jako že v krámech nic nebylo?

A málo platné, já obydlí považuji za základní potřebný hmotný statek. Cestovat člověk může a nemusí, výplody všelijakých intelektuálů se také mohou číst a nemusí, ale obydlí tvoří základ lidské existence pro důstojný život. A kolika lidem v celé Evropě už dnes hospodářské a společenské poměry takovou důstojnost upírají. Kolik lidí v Evropě žije v depresích z každoročního zvyšování nájmů, nebo ze strachu a z pocitu celoživotního zadlužení z neustále narůstajícíh cen obydlí, atd. Na něco takového jsme v té minulé, údajně „zbědované“ době vůbec nepomysleli.

O potravinách je také zbytečné se dohadovat, od konce 60.let naše země, spolu s DDR a Maďarskem, dosáhla už naprostého dostatku až přebytku potravin, což se konec konců projevovalo i v rostoucí obezitě národa. A o tehdejší produkci mléka, másla a masa také do dneška existují hmotné důkazy, stačí k tomu ochota se dívat: u mnoha vesnic stojí stále velké kravíny, pravda, dnes většinou opuštěné a chátrající, ale ty stály do konce 60.let a byly tehdy plné dobytka. A do všech dojížděly cisterny pro mléko, produkce hovězího masa byla v 80.letech zhruba pětinásobná proti dnešku, atd. Úpadek dobytkářství po vypuknutí svobody má ještě jeden neblahý důsledek: chybí chlévská mrva pro pole, po polích na podzim už nejezdí rozmetače mrvy, orná půda se desítky let už jen vymrskává a zhoršuje.

Ale propagandistické bláboly jsou nezničitelné. Jeden takový propagandistický blábol se objevil před časem – když hošíček od Ivany Trump(ové) prohlásil, že v USA jsou prázdné regály podobně jako v Československu 80.let. No nevím, kde je viděl. Ale samozřejmě se toho hned chytili nějací naši retardovaní novináři a hned to papouškovali dále. Tím jen potvrdili tvrzení pana Zemana o jejich nemohoucnosti, a že nic neumějí, jen produkovat nesmysly a propagandu.

A prázdné regály? Praha byla už v 60.letech plná sámošek, solidně zásobovaných, ale tam skutečně jednou došlo na několik dnů k poloprázdným regálům. A to hned po 21.srpnu 68, po vpádu ruských tanků, kdy většinou starší ženské, co ještě pamatovaly válku, se hned vrhly do prodejen a začaly křečkovat. Skupovaly mouky, cukr, konservy apod. My mladší jsme nad nimi ohrnovali nos. Ale rychle se to uklidnilo a rychle bylo zboží doplněno. Tak to byl jediný takový případ, co jsem zažil. Jinak jsem už kdysi psal, že od května 1970 jsem dělal pro rodinu hlavní potravinové nákupy včetně masa, a dělal jsem je pak 20 let. Takže jsem na lživou propagandu v tomto ohledu poněkud alergický.

Ale v bratrském Polsku ke kolapsu v zásobování potravinami došlo, a to poměrně pozdě, někdy v 80.letech (to už si špatně pamatuji). V Polsku totiž nedošlo k násilné industrializaci zemědělství a tehdejší reportáže na západoněmecké TV se podivovaly nad zaostalým stavem polského zemědělství. A tak v Polsku v jeden čas byly krámy úplně vyprázdněné, do distribuce potravin byla zapojena armáda, a v prázdných krámech drželi stráže ozbrojení polští vojáci, aby nedocházelo k drancování (jak ukazovali v německé TV). O tom jsem už psal v září 2016. K tomu mému příspěvku, jak vypadaly u nás žně v r.1950, měla diskusní poznámku jedna pisatelka, která vyrůstala ve vesnici na severní Moravě na polských hranicích. Také odmítla propagandistické bláboly, jak u nás nic nebylo, protože k nim na vesnici dojížděla 2x týdně pojízdná prodejna i s masem, a uvedla dále, jak u nás jezdily po polích Zetory a kombajny, zatímco na druhé straně v Polsku sice chodili v neděli do kostela, ale na pole s motykami. A polské kamarádce házela přes hranici nanuky, protože to tam polské děti neznaly. Tak také jedna z těch miliónů, které sem do blogu propagandu nepíšou.

To v naší nevelké obci byl krám Jednoty s běžným potravinářským sortimentem, denně čerstvé mléko, chléb a pečivo, 2x týdně rozšířený sortiment mléčných výrobků a v pátek zajížděla pojízdná prodejna s masem. Dnes tu nic není, ve vesnicích prodejny většinou zanikly, musí se jezdit do měst, což velice vesničanům ztěžuje život.

                            ------------------------------------------------

A jak to bude s tím tzv. kapitalismem v budoucnosti? To nevím, a myslím, že neví nikdo, jak se budou v budoucnosti deformovat hospodářské systémy, a co to bude ve společnosti vyvolávat. Považuji za nemyslitelné, že by se lidstvo ve jménu přežití shodlo na nějakém skromnějším či úspornějším životě, na to homo sapiens prostě nemá. Pak by to mohlo znamenat, že tento živočich má v sobě evolucí zakódovaný program k sebezničení. Což o to, takové úvahy trvají už dost dlouho, jenže ještě docela nedávno to bývalo považováno za nějakou hodně vzdálenou budoucnost. Ale taková „budoucnost“ se za posledních 40 let nějak moc rychle přiblížila.

To spíš je zřetelné – pokud se týká EU – že se neustále urychluje rozsáhlá přeměna jejího obyvatelstva. To jest: asi tak za 30 let podle uváděných rozborů se už v západní Evropě vyrovná počet černošského a arabského obyvatelstva (vesměs islámského vyznání) s ubývajícím původním evropským obyvatelstvem, a do konce století už bude původní evropské obyvatelstvo tvořit menšinu. Kolik bude ještě u nás jelimánků, kteří budou stále vykřikovat, že patříme do (islámské) západní Evropy, to také nevím.

Ale nejspíš bude EU a vůbec celá Evropa už dříve zničena slabomyslnou energetickou a „zelenou“ politikou, a dalšími podobnými výstřelky.