V první řadě samozřejmě odpůrců presidenta Zemana. Já jsem na průmce ještě o majestátním plurálu v češtině slyšel: „My Rudolf druhý, z boží milosti císař této země, vyhlašujeme…atd“.
A tak podobně tito rozhorlení odpůrci (včetně vybraných tzv. umělců) se rádi bijí v prsa a prohlašují, že MY nenávidíme toho a toho (nejčastěji presidenta Zemana), a prohlašujeme toto a toto. Tím MY myslí především sebe, nebo nějaký hlouček podobných fanatiků.
Jedna postarší (na pohled slušně vypadající) paní tady rozhorleně napsala „Zeman urazil celý národ…“ Takže se označila dokonce za celý národ. Kdo by to do ní řekl.
A jak trefně poznamenal pan Hermánek, absolutní hvězdou ale je pan Tomáš Peszyňski: „Hvězda jasná, která zazářila v posledním roce a jejíž třpyt nás všechny zalévá, až se z toho málem my všichni(?) potento“. Dokonce se divím, že toho p. Peszyňského dosud nepovolali do nějaké té obskurní univerzity. Ten také rád používá majestátní plurál. To je mimořádná hvězda intelektuální elity, známá zejména svým prohlášením o panu Zemanovi. Nejlépe by se tento ušlechtilý intelektuál hodil do Karlovy Univerzity. Postavili by ho do čela útoků proti presidentu Zemanovi a konečně by to tažení dostalo patřičné grády.
Také kvůli tomu Číňanovi zde bylo mnoho povyku.
To Němci si s čínským komunistou těžkou hlavu nedělali. A tak tam týden před návštěvou čínského presidenta u nás vyrazil německý president Gauck na oficiální státní návštěvu. Nějak jsem nenarazil na informace o tom v našich médiích.
President Gauck byl přijat s vojenskými poctami (v té vítací gardě ve slavnostních, ale nikoliv operetních uniformách stály i okouzlující Číňanky), podél vítací cesty byly celé řady nadšených čínských dětiček, které jásaly, radostně poskakovaly a mávaly třepetalkami v německých státních barvách. Byly samozřejmě hostiny, i když narušení se vyskytlo – totiž další den došlo v Bruselu k těm explosím a spoustě mrtvých. K tomu se pan Gauck vyjadřoval do německých kamer v Číně.
A pak další den se Gauck sešel i s čínskými studenty – a to na půdě čínsko-německé univerzity. To je dost obdivuhodné, že v Číně je čínsko-německá univerzita, inu, Němci jsou agilní. Ti studenti na Gaucka prý udělali dojem.
Jenom si všímám toho, že čínský president na mne působí dojmem, že se na těch slavnostních recepcích trochu nudí. To už v Británii, když seděl vedle královny. Ale třeba je to jeho ustálený výraz. Také jen slouží svému státu. A ona to asi moc velká zábava není.
A s tím Tibetem jsem už před časem popudil nějaké naše pravdoláskaře.
Mám starou předválečnou mapu a také německý naučný slovník z roku 1937 a tam všude je Tibet vyznačen jako integrální součást Čínské říše (jak se tehdy Číně říkalo).
Při zaostalosti Tibetu si na Tibet nepochybně kdekdo dovolil. Sven Hedin uvádí, že někdy v r. 1905 vtáhla do Tibetu indická vojska vedená britskými důstojníky a strojními puškami (jak se tehdy říkalo kulometům) postřílela tisíce Tibeťanů. A Tibeťané měli na obranu jen luky a šípy.
Také Jiří Mucha se ve svém válečném deníku vyjádřil o Tibetu dost nelichotivě: „Tibetský buddhismus je nejpokaženější formou Gótamova ateistického náboženství. Chudák Buddha kázal, že cílem života má být zničení touhy po životě a zastavení beznadějného koloběhu znovuzrození. Viděl bezmeznou bídu a dával žákům rady, jak nalézt odpočinek v úplné neexistenci tělesné i duševní. Cestou pustinami Číny a přes horské průsmyky Tibetu se i z jeho abstraktního ateismu stalo modlářství, nahrazující rozjímání nad lidskou marností točením modlícím mlýnkem“. (V jedné reportáži na ARTE ze západní buddhistické oblasti Číny jsem zahlédl mechanizovaný zlepšovák: dlouhou řadu mohutných modlících mlýnků tam pohánělo vodní kolo v horské bystřině. Takže už se lidé ani nemuseli točením namáhat – jak racionální. Běželo to samo, ve dne v noci. A to už jsem se chechtal).
P.S.: kroutím hlavou nad našimi „obhájci“ tzv. „lidských práv“ – když už jim má být někoho líto, proč jim není líto zubožených dětí v Bangladéši a na indickém venkově, které nechodí do škol, budou negramotné a jsou nuceny k dětské otrocké práci (však polovinu Nobelovy ceny za mír dostal někdy před dvěma lety jeden indický aktivista, který právě proti dětské otrocké práci v Indii zarputile bojuje). Proč tomu aktivistovi v Indii ti -uálové nepomohou? Nebo by si mohli zjistit, jak žijí děti a lidé v tom nejodpornějším vředu na tváři zeměkoule, což je největší asijský slum v Mumbaji. Ale to zřejmě nejsou dost módní témata.
A jak urputně tito –uálové bojují za obnovu feudálního otrokářství v Tibetu, to je také zážitek. Zase to jen potvrzuje to, že tzv. univerzitní vzdělání neznamená vůbec nic. Vždyť kolik „humanistů“ se zúčastnilo Wannseekonferenz.
Josef Komárek, duben 2016.
