Kdyby ses učil něco užitečnýho, nemusels bejt nezaměstnanej.

Měla tu hódně klikanej příspěvek hvězda zdejšího blogu Markéta Š. o tom, jak není zájem o lidi, kteří mají vysokou specializaci, odbornost, umí samostatně rozhodovat, umí řídit ostatní, umí nést odpovědnost, atd. No, mám zato...,

...že takových lidí je už třináct do tuctu. Co by rádi někoho manažérovali. A stále jich přibývá. Ještě kdyby tak něco konkrétního uměli. Např. navrhnout, zkonstruovat, spočítat, vyrobit a instalovat nový železniční most pod Vyšehradem, protože starý (někdy z r.1900) už dosluhuje. (Mimochodem: tam byl původní most jednokolejný a byl na konci 19.stol. vyměněn za dvoukolejný, a to tak, že výluka trvala údajně jen 3 dny. Měli všechno připravené na pomocných pilířích, a došlo jen k mohutnému přesouvání, a to ještě byla trať zdvižena o 1 metr, a byly tehdy k disposici jen parní navijáky – obdivuhodné. Ostatně Petřínská rozhledna byla v r.1891 postavena také asi jen za 4 měsíce, a to byla tehdy nýtovaná, nikoliv svařovaná konstrukce).

Občas ještě zajíždím do Prahy, a když se vezu po eskalátorech metra, bývá na stěnách přehršle reklam na všelijaké obskurní vysoké školy až university, na všelijaká manažersko-sociální studia …, atd., čili v podstatě na produkci budižkničemů. Nebo spíše úředníků, Praha je úřednickým centrem republiky, tam se většinou nějak uchytí.

Však také hned po r.90 zaniklo v Praze těch několik málo fabrik, které tam ještě byly, zato kancelářské plochy se v Praze stavěly po stovkách tisících m2. A zřejmě se zaplnily – co tam ti ouřadové dělají, o tom nemám ponětí. Nicméně Praha je označována za ekonomický gigant republiky, kde se prý vytváří čtvrtina HDP státu. Jaké reálné hodnoty se však v Praze vyvářejí (kromě cestovního ruchu), to my na venkově nevíme. My když jdeme koupit zahradní kolečko nebo rýč, tak je to dovoz ze západu.

Já už jsem profesi průmyslového projektanta pověsil na hřebík, po fabrikách už nejezdím, a vidím dnešní realitu spíše ze strany venkovana. A vidím, jak v našem okresu chybějí řidiči autobusů, instalatéři, pokrývači, atd. I když topenáři si teď účtují docela slušné ceny, našemu mladému truhlář dodal dřevěné schody do půdní mansardy také za velmi slušnou cenu (tj. slušnou pro toho truhláře).

Markéta Š. psala o jedné top-kvalikované dámě, co umí jazyky, atd., ale už nebyla v pozdějším věku schopna sehnat zaměstnání. Tak co se všeobecně vzdělanými ženami – na to jsem bezradný. Ty jsou na tom teď skutečně někdy dost špatně (to už tady psaly i jiné autorky). Od chlapa se dá ještě očekávat, že se naučí něco užitečného, ale nedovedu si představit, že by žena dělala těžkou řemeslnickou profesi (i když v Ústí n.L. jezdí asi dvě řidičky trolejbusů, a kolik je v Praze řidiček tramvají!). Samozřejmě i pro ženy jsou vhodné vysoké specialisace: ekonomie, medicina, právničina, IT, také učitelství, semtam i architektura, …ale nic moc dalšího mne nenapadá. V naší bývalé inženýrské organisaci pracovalo také několik inženýrek z ČVUT a stavařek. Jako stavařka by mohla ta dáma najít zaměstnání aspoň v nějakém stavebním úřadu.

Markétě Š. také leží v žaludku finanční operace naší centrální banky a přisuzuje těm operacím nevhodný vývoj naší ekonomiky, tj. že česká ekonomika se během posledních let víc než dřív začala chovat jako montovna. A vyznává Markéta Š. formuli: intervence - fixní kurs – montovny – dlouhodobé ekonomické zaostání.

No, podle mého názoru by to bylo příliš jednoduché, kdyby to bylo tak jednoduché. To i Tolstoj viděl, jak dějiny ovlivňují tisíce všelijakých příčin – ale lidé si to pak zjednodušují jen na několik málo, co jsou schopni si zapamatovat.

On tenhle náš ekonomický vývoj (či degenerace?) začal hned po r. 90. A to ještě centrální banka nestrašila svými zásahy. Těch příčin bylo mnoho. Hodně se na tom podepsala také naše národní nátura. My prostě na progresivní a novátorská řešení příliš nemáme. A neměli jsme.

Stačí se podívat do první republiky. Celkem bez velkých nároků na vědecké zkoumání je jasné, že za 1. republiky vzniklo v našem státě vlastně jen jediné výkonné průmyslové odvětví a to výroba bot u Bati. Ale další průkopníci a průmyslníci podobného rázu tu prostě nebyli, nebo byli málo významní. Samozřejmě byl tu všelijaký průmysl – hutě, těžké strojírenství (vyráběly se parní lokomotivy, zařízení pro cukrovary, …), sklárny, porcelánky, textilní průmysl, …,atd., ale bohužel to bylo všechno konkurence málo schopné. Zejména roztříštěný automobilový průmysl – to byla kusová výroba. A právě tento průmysl byl po rozpadu monarchie vytlačen z trhů tzv. nástupnických zemí.

Vývoj průmyslu – a o ten jde především – po II.válce byl samozřejmě poplatný tehdejší době. Nicméně mne právě pobavilo krátké video, které koluje po netu, a je natočené údajně z vysílání slovenské televise. Na obraze je nehybný snímek nějakého dávného prvomájového průvodu a ten je doprovázen komentářem, určeným zavilým kritikům socialismu (komentář je ve slovenštine, snad v přepisu neudělám mnoho chyb): „Akí sme boli schopné národy, platí to ako pre Čechov ako aj pre Slovákov. Nemusíš mať rád komunistov, možeš byť zásadným odpurcom socialismu, ale toto sa jednoducho nedá poprieť. Vážení kritici minulého režimu, ukážtě mi jediný národ na svete našej velikosti, ktorý pred rokom 1989 dokázal vyvíjať a vyrábať prúdové letadlá, dopravné letadlá, atomové reaktory, lokomotivy, trolejbusy, autobusy, traktory, radary, motocykle, osobné automobily, špičkové zbrane, tkáčské stavy, polnohospodárské stroje, turbíny, nákladné automobily, námorné lode, tanky, špičkové sklárské a porcelánové výrobky, podielať sa na výskume vesmíru, vyrábať kvalitnú ocel a hutnické výrobky, a vyvážať to do celého sveta. Národ ktorý byl úplne sebestačný v polnohospodárskej a potravinárskej výrobe, bez jedinej koruny dluhu, naopak, se značnými pohledávkami v zahraničí, a tak ďalej a tak ďalej. Dnes nevyvíjame a nevyrábame nič, sme iba montovňa atomobilov. Nepatrí nám v našej zemičke ani hrdzavý klinec ve stene, nieto uhlie pod zemou alebo voda. Boli sme velmi schopne národy. To však vy nechcete počuť, len si trvate na svojich nezmyslov o potrebe prevázanosti s vyspelým západom, ktorý si nás skrotil ako lacnú pracovnú silu a odbytiská pre jejich šuntové produkty. Pre tých, ktorí s výše uvedeným súhlasia, prosím, aby podla vlastného uváženia túto informáciu šírili ďalej“.

Samozřejmě ten rozhorlený komentátor neuvedl, že většinou šlo o průměrné produkty, ale byly to produkty dílem odkoukané, dílem z vlastního vývoje, atd. Bývaly to výrobky poměrně robustní a s dlouhou životností: např. aut. pračka Supertatramat, kterou jsme pořídili v r.74, nám pak s přiměřenou údržbou sloužila 29 a 3 roku. A kuchyňský robot ETA, na kterém dodnes strouhám brambory na bramborák, nám slouží už dobrých 47 let (jsem odpůrcem tzv. zahazovací společnosti – Wegwerfergesellschaft). Já bych k tomu třeba připojil i fotoaparát Flexaret. Ostatně Škoda Favorit byl už vůz na docela slušné úrovni. Také bych připojil ty zhruba dva milióny bytů a dalších obydlí vybudovaných do r.90.

Zavilý kritik dřívějšího režimu může namítnout, že k vývoji a výrobě počítačového tomografu jsme se nedopracovali. A teď ano? Kde jsou jaké výroby prefíkaných výrobků? A kdo by je měl vyvíjet, když příliš mnoho obskurních vysokých škol produkuje budižkničemy, kteří nedokážou ani přeložit dva klacíky křížem. Co může např. vyplodit takový absolvent „mediálních studií“ z jakési pražské „Metropolitní university“? Ten bude navždy už jen žvanilem. To statečný a rozhodný Orbán vyhnal z Budapešti sorosovu „universitu“, zaměřenou na vymývání mozků – ta se přestěhovala do Berlína, a vůbec zrušil v Maďarsku „studijní obor“ genderová studia (konec konců to si každý může rozvíjet doma a publikovat na netu).

Nicméně já považuji za hlavní příčinu rozsáhlého útlumu našeho průmyslu pád železné opony, světovou globalisaci a značnou koncentraci průmyslové produkce na světové úrovni – a tomu se vyhnout nedalo (s tím naše banka neměla nic společného), a tomu náš průmysl nestačil. Např. německý Siemens obdržel loni mamutí objednávky na dodávky dieselových lokomotiv do USA (pro Amtrak) a do Kanady. Těžko předpokládat, že by takové objednávky obdrželo ČKD Sokolovo, kde se kdysi diesel-lok vyráběly, a to i kdyby se udrželo v provozu. I když považuji za „slušnost“, aby i v malé průmyslové zemi státní dráhy nakupovaly kolejová vozidla u domácích výrobců. Rovněž tak slušností by mělo být, aby státní orgány, zejména policie, nakupovaly auta také u domácího výrobce. Nebo pokud vím, tak LIAZ Mnichovo Hradiště ještě po r.90 vyvinul moderní kamionovou soupravu, prototyp jezdil po našich silnicích – ale pak to šlo do ztracena. A bylo víc takových pokusů (do problémů se teď dostává i Zetor). Zkrátka jsou dnes výrobky, které v Evropě vyráběji tak dva tři výrobci, a ostatní si už na globalisovaných trzích neškrtnou.

V dnešní době ohromit svět nějakým výrobkem vůbec není snadné. Ono např. vyvinout tryskový motor k civilním letadlům trvá dobrých deset let a stojí to nepředstavitelné sumy. Zaplať pánbůh, že jsme aspoň udrželi vlastní vývoj a výrobu v Ml. Boleslavi. I když za značných odvodů do VW.

Mně osobně leží v žaludku, že se u nás nenašli podnikatelé, kteří by dokázali vybudovat vlastní tzv. obchodní řetězce. A to nebylo zas tak technologicky obtížné. To stačilo okouknout na Západě a aplikovat u nás. A tak to všechno ovládají a těží z nás Němci. Nemyslím, že by tento neblahý vývoj nějak ovlivňovaly zásahy centrální banky.

Zaostání našeho průmyslu jsem si dobře uvědomoval hned po r.90, kdy jsem ještě řadu let pracoval jako průmyslový projektant pro několik fabrik (také pro subdodavatelský průmysl pro automobilovou výrobu). Vyvíjeli jsme všichni úsilí o produktivnější výrobu – a prakticky všechny moderní technologie, od velkých komplexních systémů přes jednotlivé stroje až po drobné elektrické a pneumatické nářadí bylo nutno dovážet ze západu, povětšinou z Německa. Je také např. známo, že výroba konfekce a bot se rozsáhle přestěhovala do Asie – ale výrobní zařízení mají většinou z Japonska, atd.

Nedokážu posoudit, zdali by nějaká vládní hospodářská politika dokázala hned po r.90, aby se náš průmysl nějak chytil světového vývoje. Nu, nestalo se. Na „velké výroby“ jsme neměli, a nikdo neodhalil, jaké menší speciální výrobky by se tu u nás daly vyvíjet, vyrábět a dodávat do světa. Za časů Klause a dalších vládních garnitur se všechno ponechávalo samovolnému vývoji – anebo zkáze. Což se dokonce hlásalo jako program (ale sama se neuvaří ani kaše pro děti – což věděla i Darja Alexandrovna v Anně Karenině). Ani jsem tehdy neměl čas sledovat naše vládnutí, pamatuji jen, jak ministr financí Kočárník hlásal, že v republice je jen asi 20 lidí, kteří vědí něco o bankovnictví, a pak rozdal přes 60 bankovních licencí. Jak to dopadlo, je známo. Od té doby se vlečeme s obrovským státním dluhem, který pak už jenom narůstal. A tak podle mne úpadek našeho průmyslu už trvá skoro 30 let a nikoliv jen nějaké poslední roky, jak se domnívá Markéta Š.

Náš průmysl totiž nečekal se svým úpadkem až na jakési operace centrální banky, ten si se svým úpadkem pospíšil hned po r.90. Ostatně o tom jsem už zde měl příspěvky v únoru a dubnu 2012, tj. před sedmi lety. A už tehdy to byly poznatky z našeho národního hospodářství staré dobrých 10 let. Také jsem tehdy citoval šéfa německého koncernu Siemens Petera Löschera, když říkal, že základem německého blahobytu je inženýr a kvalifikovaný dělník (Löscher říkal Mitarbeiter).

A je obtížné se z toho marasmu teď nějak vybabrat. Já vidím jako veliký problém (kromě mnoha dalších) nevhodnou strukturu celého tzv. vzdělávacího systému, tedy školství. Ono je snadné posměšně kritisovat plánované hospodářství dřívější éry. Ale zejména ve školství by nějaké to plánování nebylo na škodu. A proč? Protože celé školství a celý vzdělávací systém má hrozně dlouhou dobu reakce, celé desítky let. Když v průmyslové výrobě někdo začne vyrábět nějakou zábavní elektroniku, která pak nejde na odbyt, tak se celkem nic nestane. Ale když „vzdělávací systém“, financovaný namnoze daňovými poplatníky, produkuje příliš mnoho budižkničemů, tak to pak trvá dlouho, než se „výsledky“ projeví. A že struktura tzv. vzdělávacího systému je nevhodná, to je nesporné – o tom svědčí současné problémy: chybí lidé s užitečnými kvalifikacemi (tedy ne s jakýmikoliv, ale užitečnými!).

Mám cynický názor, že kdyby se zrušilo financování všelijakých obskurních škol a universit, tak by bylo hned dost peněz pro užitečné školství. Ale je nějaká vládní garnitura takového počinu schopná?