Donaldík nedávno vybudil mnoho ušlechtilých idealistů svým rázným výrokem, že USA už nestojí o příliv migrantů z různých zadků světa. Měl na mysli Haiti, a některé africké země. Snad to nebylo tak řečeno, ale tak se to rozšířilo.
Mám čas na zbytečnosti a tak se také zamýšlím o rozbíhající se světové katastrofě. Už jsem v jednom příspěvku napsal, že nás čekají ve 21.století nemalé problémy. Já vidím tři zkázonosné, které už způsobují probíhající světovou katastrofu: klimatickou změnu (ta už probíhá, některé země postihuje suchem, jiné tajfuny, čímž se stávají oblasti světa neobyvatelnými), populační explosi (zejména v Africe, kde týdně přibývá milión obyvatel, ale i v Orientu a v Asii - kampak se ti všichni pohrnou?) – a islám.
Také bavorský ministr Gerd Müller varoval před pohybem až 100 miliónů uprchlíků z Afriky směr sever. Tento pán vůbec hlásá, že budoucnost světa určí dění v Africe.
Semtam jsem se dočetl o tzv. sociálním darwinismu. Také je zřejmé, že antirasistické propagandě se podařilo úplně umlčet jakékoliv úvahy o odlišnosti ras a o pochmurných perspektivách lidstva. Je jasné, že ve volné přírodě se nemůže jakýkoliv živočišný druh neomezeně přemnožovat – proč by teda člověk měl?
Ale ať nějaký bílý Evropan teď zkusí hlásat, že za přemnožování lidského druhu v těch nejubožejších oblastech světa bílí Evropané nenesou odpovědnost, a že když už tam nemají co jíst, tak je prostě normální, že budou masově hynout. A první hynou vždy mláďata. Také normální.
A aby to nebylo tak jednoduché, tak mnohé nejubožejší oblasti světa jsou zmítány kmenovými, občanskými a náboženskými válkami. Pan Cyril Höschel správně upozorňuje, že kdekoliv (tj. v Africe, Orientu, Asii) dochází ke krvavým konfliktům, tak na jedné nebo na obou stranách konfliktu figuruje islám (a zbraní a munice k tomu mají od průmyslových zemí vždy dostatek).
Také Caritas International bije na poplach: na světě je tolik ohnisek agrese jako už dávno ne! „Máme co do činění s nemírovým světem, ve kterém panuje tolik konfliktů, jako už dávno ne. Kromě toho trpí čím dál víc lidí na následky sucha, požárů nebo naopak příliš mnoho deště“.
To pravil ke konci roku 2017 Oliver Müller, vedoucí charitativní organisace Caritas International, která působí v 70 zemích světa. Také jsem si toho všimnul a už komentoval. Nepochybně jsem už popudil některé čtenáře, když jsem uvedl, že v letech 1970-90 jsme paradoxně v Evropě prožívali nejklidnější a nejmírovější údobí celé poválečné éry. A po roce 90 jsme si dělali iluse, že po pádu komunismu se svět změní v libě zavánějící záhon růží. A k tomu už vůbec nedošlo!
A soudobí „učenci“ nejsou schopni se k těmto problémům postavit čelem (o tom se už myslím před lety zmiňoval zdejší autor Jaromír P. – bohužel jsem si tehdy ten příspěvek neuložil). Dokonce pokud by někdo prohlásil něco nevhodného, byl by ukřičen. Nevím, jak by se tento problém měl celosvětově řešit. Ale určitě ne tak, že se z těch nejubožejších zemí nalákají do Evropy převážně zdatní muži ve věku 15 – 30 let, zarytě se začnou označovat za tzv. „uprchlíky“, a ti největší ubožáci v těch zemích, tj. ženské s kupami dětí a staří lidé se v těch zemích ponechají svému osudu. Tedy také smrti hladem. A to se ještě „sluníčkáři“ v Německu i jinde cítí bůhvíjak ušlechtile. Jak to, že nejsou sto pochopit, že páchají ve skutečnosti zlo.
Už léta se v západním zpravodajství objevují reportáže, že černošská rodina v Africe se v podstatě rozpadla (pokud vůbec někdy existovala), muži se o rodiny a děti nestarají a vše zůstává na krku černošským ženám. A jsou ty reportáže hodnověrné? Nejspíš jsou! Dosvědčují tuto situaci záběry tisícihlavých zástupů tzv. uprchlíků, dovážených „ušlechtilými“ pašeráckými organisacemi z Afriky do italských přístavů. Obvykle to bývají jen samí zdatní muži, žen a dětí tam bývá minimum, nebo také vůbec žádné.
Zarážející je také, kolik se vede propagandy o údajném „multi-kulti obohacování“ migranty v zemích zaslíbených, avšak žádný „učenec“ se neodváží rozvíjet úvahy o tom, že útěk tzv. uprchlíků znamená zároveň ochuzení těch nejubožejších zemí světa, přinejmenším o zdatné pracovní síly (pokud by se jim teda vůbec chtělo pracovat).
Ta reakce těch pomluvených zemí byla rozhorlená, Donaldík by se prý měl omluvit. Jenomže: kdyby ty země nebyly zadky světa, proč by se jinak jejich obyvatelé s takovou vervou snažili vecpat se do USA a do Evropy. Z blahobytu by přece neutíkali, no né?
A ve srovnání s těmito narůstajícími světovými problémy mně naše problémečky jak za minulé éry, tak i v současnosti připadají jako nicotné. Nedělejme si také iluse, že nás se to netýká – ony nás už tyto problémy zasahují.
(Psáno k tzv. „dni uprchlíků“, což bylo asi 14.ledna).
