Nedávno tady jeden autor utrpěl málem infarkt, to kvůli vystoupení Alexandrovců. A to ten chudák zdaleka neví všechno. Kulturní agrese Ruska totiž nezná mezí.
Kdyby ten autor sledoval trochu kulturu (naštěstí vůbec takovým dojmem nepůsobí), určitě by ho trefil šlak – a už by národ přestal zahrnovat svými podnětnými příspěvky.
Už dlouhou dobu totiž obohacuje Rusko země Evropy i USA svými umělci. Je řada ruských hvězd, proti kterým ve světě nejen že nepořádají protestní demonstrace, ale zahrnují je ovacemi, namnoze i tak zvanými standing ovation. V posledních letech mě zaujala některá jména, a uvádím i pár snímků.
Jednou z prvních hvězd, které oslnily Evropu po roce 1990 byla podle mne Anna Netrebko (soprán). A byla řada dalších operních zpěváků a zpěvaček, které vystoupily v předních operních domech Evropy i v MET. V MET také zpíval Dmitri Chorostovski (nebo tak nějak) Oněgina.
V nové době mě fascinuje mladá Julia Lezhneva (také soprán). Ta když zpívá Mozarta, tak je to jako kdyby jejími ústy promlouval bůh.
Ale nejen jednotlivé umělce, ale i celé soubory posílá Rusko agresivně do světa – např. Bolshoi Theatre z Moskvy uvedl v Paříži Čajkovského Šípkovou Růženku. A když byl před několika lety po sedmileté rekonstrukci uváděn nově do provozu Bolshoi Theatre v Moskvě, bylo slavnostní představení naživo vysíláno do světa. Kanál ARTE je samozřejmě uváděl. A jak je v Rusku dobrou tradicí, první číslo programu byl hold stavbařům a všem pracujícím na rekonstrukci. A v závěru nezapomněli ani na divadelní uvaděčky. Měly vlastní číslo programu.
Kanál ARTE občas uvádí i představení z Mariinského těatru z Petrohradu. Není divu – v Mariinském těatru vlastně vznikla přibližně v letech 1850 až 1900 koncepce klasického baletu. Notně k tomu přispěl Francouz Márius Petipá, který sice umřel už někdy kolem roku 1910, ale jeho choreografie jsou dodnes živé. A tak je roztomilé sledovat, jak shodné choreografie těch klasických baletů se provozují v Petrohradu, Praze, Vídni, Milánu i v Paříži.
A tak i nová inscenace Labutího jezera ve Vídni vychází z cherografie Máriusa Petipy. V té vídeňské inscenaci Labutího jezera titulní role tančí – jak jinak – ruští umělci.
Ale nejsou jen Rusové. V poslední době oslňuje Evropu i gruzínská klavíristka Katia Buniatishvili. Naprosto okouzlující. A jsou i gruzínské zpěvačky (nebo podobné jižní typy). Jedna zpívá v Miláně Carmen (tu inscenaci ale obecenstvo při premiéře vybučelo) a Ekaterina Siurina zpívala Zerlinu v Salzburgu.
Díky západním satelitním kanálům je z toho mnoho dostupné. Toho si my venkovští obyvatelé velmi ceníme.
Josef Komárek, říjen 2015.
