30.leden 1933 – nejhorší datum 20.století.

Sice někteří označují za nejhorší událost 20.století bolševickou revoluci 1917 – ale její následky jsme v naší zemi přežili bez velkých ztrát. To jmenování Hitlera kancléřem 30.1.1933 přineslo naší zemi následky nesrovnatelné.

Už jen ta Heydrichiáda se stala největším vražděním českých lidí v historii. A celkem, včetně židovských spoluobčanů, zahubil hitlerovský nacismus u nás asi 400 tisíc lidí (židovských spoluobčanů bylo v ČSR podle naučného slovníku z r.37 asi 350 tisíc – a ti zahynuli téměř všichni).

Po jmenování Hitlera kancléřem pokračoval nezadržitelný postup nacistů k moci. Trvalo pak pouhých 100 dnů, kdy Hitler a nacisté zcela ovládli jak politickou scénu, tak zejména myšlení drtivé většiny německého národa (a to až do posledních dnů a hodin války v květnu 45!). Což je myslím pro německou náturu charakteristické. Jak to pak celé dopadlo, už víme: asi 50 miliónů mrtvých a velká část Evropy v ruinách.

A jak se dá srovnávat hitlerovský nacismus s komunismem? Před časem koloval po netu výrok jednoho slovenského preláta o stovce miliónu obětí komunismu. Ale reálná čísla hovoří o něčem jiném. Nejsem propagandista, jsem technik, a pokud možno se opírám o události a o čísla. A ať to kroutím jakkoliv, nevychází počet obětí komunismu v Rusku a SSSR na víc než na 10 miliónů. A 10 miliónů? To má na svědomí řada dalších ideologií ve 20.století (což je zajisté poněkud cynický náhled – ale lze dnes přežívat bez cynismu?). Vždyť dobře 10 mil. obětí má na svědomí i válkychtivost amerických presidentů – ovšem při tzv. „obraně demokracie“ ve světě po 2.WW. Nebo také při bengálském hladomoru v Indii za 2.WW – ale tam šlo jen o kšefty. Tam ten hladomor vyvolali spekulanti, a to se na propagandu nehodí. (Ten pojem „válkychtivost amerických presidentů“ není z mé hlavy – ten se objevuje v historických reportážích na západních info- a doku-kanálech).

A válkychtivost amerických presidentů po 2.WW vytvořila nekonečné problémy, způsobila nejméně těch 10 miliónů lidských obětí a poslední čvrt století vrhá rozsáhlé oblasti světa do zkázy. Které pociťujeme i v Evropě. A to jsme si po vypuknutí svobody v r.89 dělali iluse, že s pádem komunismu se svět změní v libě zavánějící záhon růží.

To ty zločiny komunismu jsou s tím přinejmenším srovnatelné. Samozřejmě neberu ty propagandistické nesmysly o stovce nebo dokonce stovkách miliónů obětí zločinů komunismu. I na tyto dějinné události je potřeba dívat se uvážlivě. Oběti byly, to je nesporné, ale existuje v SSSR sčítání lidu v r.38, které se dopočítalo něco přes 170 miliónů občanů – což by byl nárůst za předchozích 20 let asi o 30 miliónů. Protože podle údajů ze západních info- a doku-kanálů (naposled před Vánoci na kanálu ARTE) počet obyvatel Ruska na konci vlády Romanovců činil 140 mil. Pak přišla bolševická revoluce, občanská válka, a nějaké ty hladomory, když Stalin násilím mechanisoval zemědělství, které v porevolučním Rusku zmenšovalo, namísto aby zvětšovalo produkci (o tom píše i Churchill, jak mu Stalin vysvětloval, že jeho válka s ruskými rolníky byla v jeho životě ta nejtěžší, o ruském zemědělství píše také Tolstoj: všude samé opilství a neplecha, a že pokrok se uskutečňoval jen mocí, i pěstování brambor se zavádělo násilím) – a přesto za těch 20 let počet obyvatelstva narostl, o těch 30 miliónů. Takže i demagogické výmysly by měly být trochu hodnověrné (nemohlo být prostě tolik obětí, že by v dané zemi už nikdo nezbyl). Jinak to vede k tomu, že jeden slovenský vtipálek, co reagoval na ten výrok slovenského preláta, provedl analýzy a propočty a odhalil tak další strašný komunistický zločin: nevinné ženy musely rodit děti každé 3-4 měsíce (jinak by totiž nebylo možno – po stovce miliónu obětí – dosáhnout toho počtu obyvatel, který měl SSSR v r.38).

A kšefty tvořily jádro dalších ideologií, a tvoří do dneška. Jaképak ideologie vedly k tomu, že např. Britové asi 300 let dobývali a zotročovali a vykořisťovali polovinu světa. A když se Indové v polovině 19.století bouřili, tak je britští vojáci náležitě trestali: vyhlazovali celé vesnice, vzbouřence čtvrtili, nabodávali na kůly, a přivazovali k ústí děl a demonstrativně je prostřelovali (to všechno se lze dočíst v dějinách vlády královny Victorie, a to od anglických autorů – ty knihy jsou v naší okresní knihovně). Ještě v 19.stol. vedli Britové koloniální války v Africe a po roce 1900 vedli válku i v jižní Africe – a to proti starým holandským usedlíkům (Bůrům). Proto také česká společnost před 1.Velkou Válkou nebyla vůbec anglofilní, odsuzovala britský imperialismus (jak píše Vl. Vondráček). Ostatně pan Hitler trefně uváděl, že koncentrační tábory vymysleli Angličané. A byli to Anglosasové, kteří v novověku obnovili otrokářství, a navozili z Afriky milióny černochů jako otroky na americký kontinent (a kolik dalších miliónů přitom zahynulo).

Ale průmyslové vyhlazování celých národů nebo ras – to vymysleli jen Němci, v tom mají primát. A oběti 2.WW se počítají asi na 50 miliónů. To byla výhradně akce hitlerovského nacismu. Takže srovnávat hitlerovský nacismus s komunismem skutečně není na místě. Spíš se dají srovnávat zločiny komunismu a „válkychtivých“ amerických presidentů. Tam ty počty obětí jsou dost vyrovnané.

Ony leckteré éry mají své temné a zločinné rysy (to už měla osvícenská revoluce ve Francii). Ironicky o tom také píše Tolstoj: …Koncem XVIII. století se v Paříži sešlo na dvacet lidí, kteří začali mluvit o tom, že všichni lidé jsou svobodní a sobě rovní. Následkem toho se lidé po celé Francii začali navzájem zabíjet a pronásledovat. Tito lidé zabili krále a mnoho jiných lidí…, atd.

Ale odsuzovat komunistické diktatury, to je pořád spolehlivé téma. Přitom jednostranné, podujaté a „výběrové“ posuzování dějinných událostí je zcela běžné. Často nad tím kroutím hlavou. Před časem např. polský president (Duda?) prohlásil za největší zločin 20.století postřílení polských důstojníků Stalinovou soldateskou u Katyně. No budiž, zločin to byl, těch obětí bylo možná 15 nebo 20 tisíc (uváděná čísla se liší). Ale že by to byl největší zločin století? Sami Němci uvádějí (v oněch reportážích na doku- a info-kanálech), že po vpádu do Polska a během války vyvraždili na 3 milióny Poláků, přičemž se cílevědomě zaměřovali na elitu, „lepší“ lidi, učitele atd. Měli zbýt jen pracovní otroci, kterým mělo stačit počítání do desíti. Však také Polsko, hned po SSSR, mělo za války druhý největší počet obětí (pozor: to je mimo polské Židy). Zdá se, že toto Polákům nějak vypadlo z hlavy, zato nenávist k Rusku je u nich věčná. Dostatečně to projevili i během intervence po bolševické revoluci, kdy polské bílé legie patřily k nejaktivnějším interventům, které bolševická armáda až v létě 1920 dotlačila zpátky k Varšavě.

A jakým zločinem století bylo vyvraždění 35 tisíc převážně židovského obyvatelstva v Babím Jaru? Mužů, žen, dětí, kojenců, starých lidí. To spáchali Himmlerovi esesáci, ale ještě primitivním způsobem (střelbou). To měl Himmler jedinou starost, aby přitom jeho muži nezvlčili, aby to chápali jako „dějinnou úlohu“ a aby zůstali „slušnými“ lidmi.

A tak je pro mne nejtragičtějším datumem 20.století 30.leden 1933, kdy se dostal Hitler k moci, a Evropa pak skončila v ruinách a 50 (až 60) miliónů lidí přišlo o život. A už několikrát jsem z oněch západních doku- a info-kanálů viděl záběr, jak Rudolf Hess řval ve Sportpalastu: Deutschland ist Hitler und Hitler ist Deutschland. Nadšený řev mu byl odpovědí. A později po Stalingradu, v únoru 43 zase tamtéž řval Goebbels: Chcete totální válku? A opět řev mu byl odpovědí.

                                  ---------------------------------------

A ještě připomínám, že právě před 80 lety končila bitva o Stalingrad: 200 dnů, přes milión mrtvých. Tato bitva předznamenala obrat ve východním tažení. Pak už německé hordy (u Stalingradu byly i početné rumunské jednotky) začaly jen ustupovat, sice pomalu, s obrovskými oběťmi na útočící straně – ale přece jen. K té bitvě došlo deset let po jmenování Hitlera kancléřem. Na západním kanálu ARTE tomu věnovali teď v lednu historickou reportáž: Stimmen aus Ruinen. Byl to mix dobových filmových záběrů a hlasů těch, kteří Stalingrad prožívali, ale konce se nedožili, ty hlasy mluvily z dopisů, které nikam nedorazily, a z deníků lidí, kteří zmizeli v ruinách, ale jejichž deníky se našly. Byly to hlasy civilistů i vojáků, Rusů i Němců (přitom němečtí vojáci měli zákaz něco si poznamenávat – ale někteří to nedodržovali).

A mimochodem: podle té reportáže zrovna v tom Stalingradu byla ve 30.letech vybudována údajně největší traktorová fabrika na světě. Později ovšem přešla na výrobu tanků. Sověti měli ze Stalingradu velmi mnoho filmových záběrů – a šli s nimi hned do světa. Píše o tom i válečný zpravodaj Jiří Mucha. Ten viděl film Bitva u Stalingradu na Cejlonu už v létě 1943. Bylo to příliš hrozné a skutečné představení, byl na něm s anglickou WRENkou, a ta celou cestu z kina plakala.