Zeman a Schwarzenberg po roce a půl od přímé volby prezidenta…

Když teď, po tom čase, nezávisle na sobě, sleduju  oba finalisty, jsem  docela rád, že jsem byl tehdy v zahraníčí, že jsem  nevolil…

Tedy, nic velkého jsem tehdy od zmíněných postarších  pánů  nečekal, ale i tak jsem teď, z nich obou,  hodně zklamanej...

Miloš  Zeman – se   už tehdy  fyzicky a duševně  pohyboval  na sestupné trajektorii. Ty časy, kdy dokázal inteligentně řečnit, bez problémů zpacifikovat smečku nadržených novinářů, už byly jen dávnou vzpomínkou. Přesto  jsem se ho občas zastával, neboť mám slabost pro otloukánky  -  vzdoroval zjevné neférové, mediální přesile…

Zdá se mi, že náš pan prezident chřadne ještě mnohem rychlejším tempem, nežli jsem tenkrát   předpokládal, ale i tak , tím větším zklamáním pro mne  zůstává druhý vítěz  -  Karel Schwarzenberg.

Nějak si nevzpomínám, že bych od něj, od téhle nepříjemné  volební porážky, zaslechl nějaký výstižný vtipný bonmot, o kterých jsem se kdysi s respektem zmiňoval…

Jakoby ho ta prohra se Zemanem úplně vykolejila,  připravila o humor a  nadhled.     

V poslední době už jen vídávám povětšinou zlostného, netolerantního, urážlivého a urážejícího staříka…

Jsem opravdu moc rád, že jsem tehdy  - v lednu 2013, nevolil. Jak se s odstupem času ukazuje  - byly to beznadějné volby...