StB Smoljaka nezlomila, ale pravdoláskaři…

V pondělních  Lidovkách zmiňují  neúspěšné  pokusy  StB  naverbovat cimrmanologa   Ladislava Smoljaka….....

Přestože se  Smoljak  omylem vyskytl   v Cibulkových  seznamech, nikdo, kdo ho   jen trochu znal, tomu nevěřil a ani on z toho nedělal  tyátr…

Cimrmany   jsem objevil  na samém začátku  jejich existence, v době kdy  ještě hráli ve Stromovce pod stanem.

Byla to  láska na celý život, i když…, tak někdy  koncem  devadesátých let  mě štvali, neboť   jejich podpisy se  staly   nedílnou součástí  všech, často  přiblblých  petic tak zvané kulturní fronty...

Nedokázal   jsem pochopit, že zrovna  tak  inteligentní lidé ztratili soudnost a  ochotně se přidali do šiku   užitečných idiotů. V případě Z. Svěráka  jsem to vnímal jako  snahu  tímhle  aktivismem  si odpracovat   členství  v KSČ, ale proč Smoljak?!

Toho jsem měl  vždy o chloupek  raději. Když jsem si obstarával lístky, pokaždé jsem si  vybíral  představení s ním. Nic na tom nezměnilo, že kdysi mému dobrému kamarádovi  přebral ženskou.

Po  nějakém čase,  se ta ideová jednota Cimrmanů naštěstí rozpadla.  Ladislav  Smoljak  v posledních letech života   zjevně prohlédl a postupně se  distancoval  od  té  své  pravdoláskařské minulosti.

Tedy, mohu tak alespoň   soudit  z jeho tehdejších textů, rozhovorů. Nevím, co se v něm tenkrát  pohnulo. Někdy dokážou člověku otevřít  oči až  krizové  osobní situace, nemilosrdná nemoc…

To jeho obrácení  byla  asi ta vůbec  poslední  radost, z těch nesčetných , kterými  mě   Ladislav Smoljak  desítky let obdarovával.

Tak nashledanou...