V pondělních Lidovkách zmiňují neúspěšné pokusy StB naverbovat cimrmanologa Ladislava Smoljaka….....
Přestože se Smoljak omylem vyskytl v Cibulkových seznamech, nikdo, kdo ho jen trochu znal, tomu nevěřil a ani on z toho nedělal tyátr…
Cimrmany jsem objevil na samém začátku jejich existence, v době kdy ještě hráli ve Stromovce pod stanem.
Byla to láska na celý život, i když…, tak někdy koncem devadesátých let mě štvali, neboť jejich podpisy se staly nedílnou součástí všech, často přiblblých petic tak zvané kulturní fronty...
Nedokázal jsem pochopit, že zrovna tak inteligentní lidé ztratili soudnost a ochotně se přidali do šiku užitečných idiotů. V případě Z. Svěráka jsem to vnímal jako snahu tímhle aktivismem si odpracovat členství v KSČ, ale proč Smoljak?!
Toho jsem měl vždy o chloupek raději. Když jsem si obstarával lístky, pokaždé jsem si vybíral představení s ním. Nic na tom nezměnilo, že kdysi mému dobrému kamarádovi přebral ženskou.
Po nějakém čase, se ta ideová jednota Cimrmanů naštěstí rozpadla. Ladislav Smoljak v posledních letech života zjevně prohlédl a postupně se distancoval od té své pravdoláskařské minulosti.
Tedy, mohu tak alespoň soudit z jeho tehdejších textů, rozhovorů. Nevím, co se v něm tenkrát pohnulo. Někdy dokážou člověku otevřít oči až krizové osobní situace, nemilosrdná nemoc…
To jeho obrácení byla asi ta vůbec poslední radost, z těch nesčetných , kterými mě Ladislav Smoljak desítky let obdarovával.
Tak nashledanou...
